14
Frederick Bloggs strávil nepříjemné odpoledne na venkově.
Když se pět strachujících se žen spojilo s místní policií, aby oznámily, že se jejich manželé nevrátili domů, venkovský strážník použil své omezené schopnosti dedukce a usoudil, že celá patrola domobrany odešla bez ohlášení ze služby. Byl si naprosto jistý, že zabloudili – všichni byli trochu postižení, jinak by sloužili v armádě – ale přesto to oznámil na ředitelství, jen aby byl z obliga. Seržant z dispečinku, který přebíral zprávu, si hned uvědomil, že pohřešovaní muži hlídkovali na obzvláště citlivém vojenském území a uvědomil svého inspektora, který uvědomil Scotland Yard, který tam poslal muže ze zvláštního oddělení a uvědomil MI5, která poslala Bloggse.
Muž ze zvláštního oddělení byl Harris, který byl u případu vraždy ve Stockwellu. Setkali se s Bloggsem ve vlaku, který měl jednu z těch lokomotiv Divokého západu zapůjčenou Británii Američany, protože v Británii byl nedostatek vlaků. Harris zopakoval svoje pozvání na nedělní oběd a Bloggs mu zase odpověděl, že v neděli obvykle pracuje.
Když vystoupili z vlaku, půjčili si kola a jeli po potahové cestě kolem kanálu, až se potkali s pátrací skupinou. Harris, který byl o deset let starší a o pětapadesát liber těžší než Bloggs, měl s jízdou problémy.
Část pátrací skupiny našli pod železničním mostem. Harris uvítal příležitost slézt z kola. „Co jste našli?“ zeptal se. „Těla?“
„Ne, loď,“ řekl policista. „Kdo jste?“
Představili se. Strážník svlečený do spodního prádla se potopil, aby plavidlo prozkoumal. Vynořil se se zátkou v ruce.
Bloggs se podíval na Harrise. „Záměrně potopená?“
„Vypadá to tak.“ Harris se obrátil na potápěče. „Všiml jste si ještě něčeho?“
„Není potopená dlouho, je v dobrém stavu a stěžeň byl sundán, ne že by se zlomil.“
Harris řekl, „To je hodně údajů z minuty pod vodou.“
„O víkendech jezdím na vodu,“ řekl potápěč.
Harris a Bloggs nasedli na kola a jeli dál.
Když se setkali s další skupinou, těla už byla nalezena.
„Zavraždění, všech pět,“ řekl odpovědný uniformovaný inspektor. „Kapitán Langham, kaprál Lee a svobodníci Watson, Dayton a Forbes. Dayton měl zlomený vaz, ostatní byli zabiti nějakým nožem. Langhamovo tělo bylo předtím v kanálu. Všechny jsme našli ve společném mělkém hrobě. Pěkně krvavá vražda.“ Byl velice otřesený.
Harris se zblízka podíval na pět těl, položených do řady. „Takové rány už jsem někde viděl, Frede,“ řekl.
Bloggs se podíval víc zblízka. „Proboha, vypadá to jako –“
Harris přikývl. „Dýka.“
Inspektor se překvapeně zeptal. „Vy víte, kdo to udělal?“
„Dokážeme to uhodnout,“ řekl Harris. „Myslíme si, že už dvakrát zabil. Pokud je to ten člověk, víme kdo to je, ale ne kde je.“
„Vzhledem k tomu, že zakázané území je tak blízko,“ řekl inspektor, „a speciální oddělení pro zvláštní úkoly a MI5 dorazily tak brzy, je tu ještě něco, co bych měl vědět?“
Harris odpověděl: „Jen, že to máte držet v tajnosti, dokud si váš policejní ředitel nepromluví s našimi lidmi.“
„Našli jste ještě něco, inspektore?“ zeptal se Bloggs.
„Pořád ještě procházíme území ve stále se zvětšujících kruzích, ale zatím jsme ještě nic dalšího nenašli. V hrobu byly taky tyhle šaty.“ Ukázal na ně.
Bloggs se jich opatrně dotkl: černé kalhoty, černý svetr, krátká černá kožená bunda, ve stylu RAF.
„Oblečení na práci v noci,“ řekl Harris.
„Na velkého muže,“ dodal Bloggs.
„Jak vysoký je ten váš člověk?“
„Vyšší než šest stop,“
Inspektor se zeptal, „Jeli jste kolem mužů, kteří objevili potopenou loď?“
„Ano,“ Bloggs se zamračil. „Kde je nejbližší zdymadlo?“
„Čtyři míle nahoru proti proudu.“
„Pokud byl ten náš člověk v lodi, strážce zdymadla ho musel vidět, že?“
„Určitě,“ souhlasil inspektor.
Bloggs řekl: „Raději si s ním promluvíme.“ Vrátil se ke kolu.
„Ne, zase další čtyři míle,“ hudroval Harris.
„Shodíš alespoň něco z nedělních obědů,“ řekl mu Bloggs.
Jízda přes čtyři míle jim zabrala téměř hodinu – potahová stezka byla určená pro koně, ne pro kola, a byla nerovná, blátivá a byly v ní…
