fantasy

Lydia se při pohybu krčila a využívala stínu letících mraků, které přecházely přes měsíc. Pohybovala se s nimi, zůstávala v jejich krytu, a když stín odplul, přikrčila se na zem. Z pukliny ve skále teď pravidelně tryskala pára, a tak svůj pohyb načasovala současně s ní, aby sykot páry přehlušil případný šramot, který by udělala při pohybu. / Důležité je nespěchat, připomínala si a potlačovala nutkání…

V dvoraně pod Maddií se rozpoutalo hotové peklo, jak se Lišky začaly hrnout ke schůdkům na ochoz. Bylo slyšet povykování různých hlasů a jeden překřikoval druhý. / „Tam nahoře!“ ječel Dimon. „Na ochozu! Chyťte ho!“ / Maddie si s pocitem hrůzy uvědomila, že je v pasti. Nemohla se dostat ke dveřím, když u schůdků byla hromada mužů. / Ale díky jejich spěchu dostala trochu prostoru. Příliš…

Přítomnost druhého koně a jezdce pochopitelně první zvětřil Cuk. / Zastříhal ušima a Will spíš ucítil, jak se soudkovité koňské tělo zachvělo, než aby slyšel tiché zamručení. Nejednalo se o výstrahu, takže Will poznal, že Cuk zvětřil někoho, koho zná. Natáhl se dopředu a pohladil huňatou hřívu. / „Hodný kluk,“ pochválil tiše. „A kde je?“ / Už měl docela jasnou představu, o koho …

Will zvolna projížděl davem na tržišti, jež vyrostlo pod hradbami. Byla tam snad celá vesnice i všichni obyvatelé samotného hradu a Will musel jet opatrně, aby měl jistotu, že Cuk nikomu nepřišlápne nohu. / Byly dožínky, den, kdy se slavilo, že všechna úroda je sklizená a pod střechou připravená na zimu. Po náročném měsíci žní baron tradičně dopřál svému lidu slavnost. Každý rok touto dobou přijela ke hradu…

Dalších pár měsíců Haltovi rychle uteklo, protože si zvykal na život hraničáře natrvalo přiděleného k Redmontskému lénu. / Neformálnost hraničářského života mu vyhovovala. Měl důležité místo v redmontské správě a patřil k baronovým důvěrníkům, ale přesto nežil na hradě, raději se zabydlel v malém srubu mezi stromy pod mohutnými narudlými hradbami, které daly Redmontu jméno.…

V pracovně bylo chvíli ticho. Will oněměl. Byla to poslední věc, kterou by čekal, že od Ormana uslyší. Vzpamatoval se, a i když věděl, že příliš pozdě, stejně byl odhodlaný zkusit se z toho vylhat. / „Hraničář, lorde Ormane?“ předstíral údiv. „Proč bych měl podle vás vědět něco o hraničářích? Já jsem jen obyčejný kejklíř.“ Nasadil skromný úsměv a pokračoval: „A jak jste sám několikrát…

„Motýl?“ nechápal Will. „Proč ‚Motýl‘?“ / „Já myslím, že je to výraz velké úcty,“ vážně poznamenal Seletin. Bylo velice nápadné, že se nesměje. Až příliš nápadné, pomyslel si Will. / „Ty to máš dobré,“ řekl. „Tobě říkali ‚Jestřáb‘. ‚Jestřáb‘ je skvělé jméno. Je bojovné a vznešené. Ale… Motýl?“ / Seletin přitakal. „Souhlasím, že Jestřáb je neobyčejně vhodné jméno.…

Cuk byl navzdory velké vzdálenosti, kterou ujel v posledních několika dnech, překvapivě čerstvý. Will ho vedl pomalým klusem k místu, kde Genovesan ležel při pozorování tábora. Když se přiblížil, sesedl a dál postupoval přikrčený. Kousek od nejvyššího bodu se položil na břicho a dál se plížil, aby mohl nahlédnout přes hřeben a přitom nadzvednout hlavu jen o několik palců. / Po Genovesanovi nebylo ani…

Halt pomalu otočil hlavu ke svému dětsky netrpělivému učni a zareagoval na ten výbuch pozdvižením jednoho obočí. Will se zklidnil a zamumlal: „Omlouvám se, Halte.“ Hraničář kývl hlavou. / „No to bych prosil. Je víc než jisté, že Gilan chce vědět, jestli ti dovolím, abys ho doprovázel do Celtiky.“ / Což Gilan potvrdil přikývnutím a Will svraštil čelo, zmatený tím náhlým obratem událostí. „Já?“ ptal se…

Jakmile vlčí loď obeplula ostroh a dostala se pod ochranu zátoky, mohutné vzdouvání moře ustalo. Dlouhý skalnatý výběžek zkrotil sílu větru i vln, takže hladina byla plochá a klidná a čeřila ji pouze vidlicovitá stopa vlčí lodě. / „Tohle je Skandie?“ zeptala se Evanlyn. / Will rozpačitě krčil rameny. Rozhodně to nevypadalo tak, jak očekával. Na pobřeží bylo pouze několik polorozpadlých chatrčí, ani známky po…