Úžasná Zeměplocha – Poslední hrdina (Terry Pratchett)

Rozšafín zavrtěl hlavou.

„Díky, arcikancléři, ale mám příliš mnoho práce, než abyste mi mohl pomáhat,“

odpověděl.

„Ale bude to fungovat?“

„Mělo by, pane. Je to šance milion ku jedné.“

„Výborně, pak se nemáme čeho obávat. Každý ví, že při šanci milion ku jedné to vždycky klapne.“

„Jistě, pane. Takže já jen musím zjistit, jestli je venku pořád alespoň tolik vzduchu, aby Leonardo mohl řídit loď, a kolik draků bude potřebovat a na jak dlouho se budou muset odpálit a taky jestli budou mít dost síly, aby se odtamtud zase utrhli. Myslím, že cestují téměř potřebnou rychlostí, ale nejsem si jistý, kolik ohně jsou ještě schopní dodat zbylí draci. Taky nevím, na jakém povrchu budou přistávat, ani co všechno tam najdou. Mohu přizpůsobit nějaká zaklínadla, ale ani jedno z nich nebylo k takovým účelům určeno.“

„Výborně, muži!“ liboval si Výsměšek.

„Mohli bychom nějak pomoci?“ zeptal se děkan.

Rozšafín Ctibum přejel ostatní mágy zoufalým pohledem. Jak by asi tuhle situaci řešil lord Vetinari?

„Jistě,“ přikývl vesele. „Co kdybyste byli tak hodní, našli si někde nějakou kajutu, sedli si tam a sepsali různé návrhy na to, jak bychom mohli tuhle situaci řešit? A já zůstanu tady a pohraju si s těmi několika nápady, které už mám?“

„No, to je, panečku, jiné slovo,“ přikyvoval spokojeně děkan. „Mladík, který neváhá využít moudrost starších.“

Když opouštěli kajutu, vrhl lord Vetinari na Rozšafína kratičký úsměv.

V náhlém tichu se Rozšafín najednou stal... rozšafným. Prohlédl si znovu velké obrazové planetárium, obešel je, některé části si zvětšil, sklonil se k nim, ponořil se do svých poznámek o síle draků, obrátil se k modelu Luňáka a spoustu času strávil prostě tím, že zíral do stropu.

To pro mága nebyl obvyklý způsob práce. Mág si vytvořil přání a navrhl magický příkaz. Nikdy se příliš neunavoval nějakým dlouhým uvažováním, natož pozorováním vesmíru. Stromy, oblaka, kameny a další zástupci fauny a flóry mu téměř nic neříkali. Vždyť na nich konec konců nebylo vůbec nic napsáno.

Rozšafín se podíval na čísla, která si napsal. Takové výpočty měly stejně pevný základ jako peříčko, které byste se pokusili vybalancovat na neexistující mýdlové bublině.

Proto hádal.