KAPITOLA TŘICÁTÁ ŠESTÁ
Plahočili se pískem zpátky k tábořišti. Thorn sledoval Stefana a při tom se v duchu potutelně usmíval. Imitátor si dával dobrý pozor, aby se držel dál od Lydie, která po něm občas loupla očima. Zároveň se pokoušel udržovat rozumnou vzdálenost mezi sebou a Thornem.
Starý mořský vlk mu to ztěžoval, neustále měnil vlastní rychlost a směr a čas od času zabrousil tak blízko ke Stefanovi, že ho mohl snadno kopnout.
Stefan si toho pokaždé všiml a honem ustoupil, jenže pak mu došlo, že se nebezpečně přiblížil k Lydii, a vyrazil třetím směrem, někdy se schoval za Stiga nebo Ingvara, jindy za někoho z ostatních. Potom Thorn svůj manévr zopakoval a celé to začalo znova.
Gilanovi jejich tichá pantomima neunikla a mlčky se pousmál. Odhadoval, že než dojdou do tábora, Stefan urazí třikrát větší vzdálenost než ostatní členové skupiny.
Když se přiblížili k průchodu skrz trnitou hradbu s příkopem, Kluf je přivítala jediným hlubokým štěknutím. Nad hradbou u vchodu se téměř okamžitě objevila hlava. Nepatřila Jesperovi, povšiml si kysele Thorn, ale Halovi.
Vstoupili a skirl je vesele přivítal. Čišelo z něj potlačované nadšení, jaké už u něj Stig a Thorn několikrát viděli. Prozrazovalo jim, že se mu podařilo dokončit to, na čem pracoval.
„Kde jste byli?“ zeptal se Hal.
Stig ukázal palcem přes rameno. „Zašli jsme do divadla na trochu kultury.“
Hal svraštil čelo. Tohle se jeho posádce nepodobalo. „Proč kulháš, Stefane?“
Než mohl imitátor podat vysvětlení, odpověděl za něj Thorn. „Měl problém,“ řekl a zlověstně se zazubil.
„S kotníkem?“ ptal se Hal.
Thorn zavrtěl hlavou. „S pusou.“
„Ach…“ Hal se zarazil a pokoušel se nějak si to přebrat v hlavě. Moc mu to nedávalo smysl, ale na druhou stranu, Thorn mluvil často v hádankách. Rozhodl se nechat to plavat. Byly důležitější věci, které s nimi potřeboval probrat. „Takže,“ řekl s dramatickou odmlkou, „chcete se podívat, na čem jsme s Edvinem pracovali?“
Stig a Thorn si vyměnili rychlé pohledy. Cestou zpátky od divadla o tom spolu mluvili. Halovo tajnůstkářství po jisté době přesáhlo únosnou míru a oni se rozhodli, že je načase mu trochu srazit hřebínek.
Thorn předstíral, že o jeho nabídce přemýšlí, a pak zavrtěl hlavou. „Néé. Vlastně ani ne.“
Stig se řídil příkladem bojového velitele. Naoko zazíval a protáhl si ruce. „Myslím, že si půjdu před večeří zdřímnout. Po všem tom kopání jsem nějaký ospalý.“
A pak už to nedokázali dál hrát. Halovu sklíčenému výrazu nedokázali odolat. Oba vyprskli smíchy a ostatní ve skupině se k nim přidali.
„Jasně že to chceme vidět!“ řekl Thorn a položil Halovi ruku kolem ramen. „Celý den si lámeme hlavu nad tím, co jsi asi vymyslel.“
Lydia se rozhlédla po táboře. „Kde je Edvin?“
Hal ukázal palcem k hipodromu. „Ještě dodělává plachtu.“
Stig na něj překvapeně pohlédl. „Plachtu? Vy stavíte loď? Proč?“
Hal se při Stigově dvojí otázce zazubil a pak odpověděl na obě dvě. „Ne. Uvidíte.“
Po tajuplné odpovědi byl Stig ještě zmatenější než předtím. Ale Thorn už se rozhlížel po tábořišti.
„A kde je vůbec Jesper? Nechal jsem ho tu na stráži,“ prohlásil a do hlasu se mu vkradl zlověstný tón. Hal pokrčil rameny.
„Když jsem se asi před deseti minutami vrátil, spal jako dudek. Kluf štěkala jako blázen, ale nevzbudila ho. Vypadal tak unaveně, že jsem ho nechal spát.“
Thornova huňatá obočí se srazila nad kořenem nosu. „Až se probere, postarám se, aby spal už napořád,“ pohrozil.
Hal zvědavě naklonil hlavu na stranu. „To nedává moc velký smysl,“ poznamenal.
„Jesper to pochopí,“ odvětil Thorn. Přešel k tyči, kde byl zavěšený beraní roh. Sňal ho a pokračoval k malému stanu, kde ležel na houních do klubíčka stočený Jesper a ve spánku se usmíval jako andělíček. „Určitě se mu zdají moc krásné sny.“ Potom zvedl roh ke rtům a z plných plic na něj zatroubil.
Těm, kteří to sledovali, připadalo, že Jesper vylétl z houní snad dvě stopy do vzduchu. Najednou byl vzhůru, štrachal se po všech čtyřech a rukou tápal po meči ležícím u jeho pelechu.
„Popla…
