Padesát
Halt poplácal vyčerpaného zvěda po rameni.
„Díky, příteli,“ řekl. „Teď jdi, něco sněz a pak si odpočiň. Prokázal jsi svému císaři dobrou službu.“
„Hai, Halto-sane!“ odpověděl kikoriský mladík. Prožil čtyři nervy drásající dny, kdy se vyhýbal Arisakově armádě, aby donesl svou zprávu do Ran-koši, a byl po cestě celý ušpiněný. Uklonil se velitelské skupince, potom ještě jednou a hlouběji císařovi, otočil se a odešel. Halt počkal, dokud nebyl pryč.
„Myslím, že tím je to potvrzeno,“ řekl. „Budeme muset Arisaku postrčit k činu, než sem dorazí jeho posily.“
„Teď víme, proč otálí,“ zamyšleně pronesl Horác. Údolí vedoucí k Ran-koši bylo už několik dní volné, když roztály poslední zbytky sněhu. Každý den očekávali, že Arisaka zaútočí, ale dosud k tomu nedošlo. Teď byl důvod Arisakova otálení zřejmý. Generál Jamada, nečekaný spojenec, mu táhl na pomoc s oddílem tří set sendžiů.
Podle hlášení, které právě vyslechli, měly posily dorazit v několika dnech.
Šigeru smutně kroutil hlavou. „Doufal jsem, že Jamada při nejhorším zůstane neutrální. Nikdy mě nenapadlo, že uvěří lžím, které o mně Arisaka rozšiřuje.“
Atsuova síť špehů během zimy přinášela zprávy, že Arisaka a jeho spojenci začali důsledně rozšiřovat zkreslené informace, aby na svou stranu získali klany, které dosud zůstávaly neutrální. Podle těch zvěstí se Šigeru vzdal trůnu a uprchl ze země. Arisaka tvrdil, že drží v pasti oddíl vzbouřenců vystupujících Šigeruovým jménem a podvodníka, který vzhledem připomínal císaře. Prý se pokoušeli uchvátit trůn.
„Čím nehoráznější lež, tím líp se prodává,“ poznamenal smutně Halt. „Lidé jsou náchylní uvěřit, že nesmyslná báchorka je pravdivá − právě proto, že je tak nepravděpodobná.“
„Ale přece až Jamada a jeho vojáci uvidí Šigerua, poznají, že je to lež,“ namítl Will.
Halt zavrtěl hlavou. „Kolik Jamadových vojáků vás bude znát od vidění?“ otázal se císaře.
Šigeru sevřel rty. „Velice málo. Dokonce i Jamada by mě musel vidět hodně zblízka, aby mě poznal.“
„A do té doby, než by k tomu dostal příležitost, byste byl mrtvý. Můžete si být jistý, že Arisaka by se o to postaral,“ odvětil Halt. „Ale když dokážeme rozdrtit Arisakovo vojsko dřív, než dorazí Jamada, budete mít šanci dokázat, že jste skutečně císař.“
„Arisaka má přinejmenším pět set vojáků,“ připomněl Will. „Budou mít nad námi přesilu víc než dva na jednoho.“
„Jestli budeme čekat, až přitáhne Jamada, budou mít nad námi přesilu čtyři na jednoho,“ podotkl Halt. „A takhle si můžeme i vybrat bojiště.“ Otočil se směrem, kde stál několik kroků stranou od ostatních Jito, starosta vesnice Poříčí. Jito byl stále trochu ochromen bázní, že se nachází v tak těsné blízkosti císaře, ale své místo na těchto poradách si plně zasloužil. Halt ho pověřil velením nad týlovým zabezpečením a řízením obrany. „Jito, jsou ježci připraveni?“
Jito kývnutím přisvědčil. „Ano, Halto-sane. Máme jich padesát. Nechal jsem je dopravit dolů Mikeruovou soutěskou a jsou připravení ke složení a rozmístění.“
Kikoriové, kteří neprocházeli výcvikem jako bojovníci, se v uplynulých měsících plně věnovali výrobě obranných prostředků a zařízení. Jedním příkladem jejich práce byli ježci, přenosné překážky, které navrhl Halt a které se daly rychle sestavit na bitevním poli.
„Tak je dnes v noci rozmístěte, jak jsme se dohodli − mezi skály a sráz na našem levém křídle.“
„Ano, Halto-sane. Dát je dohromady a rozmístit zabere čtyři nebo pět hodin.“
„Potřebujeme, aby byly na místě do prvního rozbřesku. Stanov si svůj vlastní časový plán, ale zajisti, ať tam jsou, až je budeme potřebovat.“
„Ano, Halto-sane.“ Jito se uklonil císaři, otočil se a opustil stan.
Horác přistoupil blíž, aby si podrobně prohlédl mapu, kterou připravil Halt. „Vy plánujete, že se střetneme s Arisakou na stejném území, kde jsme vybojovali první bitvu.“
Halt to kývnutím potvrdil. „Naše pravé křídlo bude zajištěno strmým útesem. Kameny byly dost dobré na levém křídle, když jsme nestáli proti přesile, ale tentokrát budeme potřebovat něco v…
