Třicet jedna
Přesunuli se ke stolu, usedli vedle sebe a Will se podíval na obsah tajné schránky.
Na prvním papíře byla hrubě načrtnutá mapa oblasti v okolí hradu Trellethu. Někdo ji pořídil ve spěchu, pravděpodobně sám Liam, a zachycovala málo zeměpisných podrobností. Na mapě však byly vyznačené tři vesnice, všechny kus od hradu. Vedle každé vesnice byl úhledně napsaný její název a ještě nějaké jméno.
Maddie se natáhla a podívala se na poznámky.
„Boyletown, Petr Williscroft,“ přečetla z mapy. „Kdo je Petr Williscroft a co má společného s Boyletownem?“
Will potřásl hlavou. „A kdo je Carrie Cloverová a co dělá v Danverském Přívozu? A jak souvisí Maurice Spoker s Esseldonem?“
Několik vteřin hleděli do mapy, jako kdyby čekali, že se tím odpověď zjednoduší.
„Třeba jsou to starostové těch vesnic?“ navrhovala Maddie.
Will poťukal na jméno u druhé vesnice v pořadí. „Carrie Cloverová je žena,“ upozornil.
Maddie vzdychla. Nikdy neslyšela, že by si v nějaké vesnici zvolili starostku, ačkoli stát se to mohlo.
„Možná je to jeho žena?“ napadlo ji.
„Možná.“ Will nepůsobil přesvědčeně. Opět tiše seděli a přemýšleli o té hádance. Nakonec promluvila Maddie.
„Co bylo ještě v té schránce?“
Byly tam ještě další dva papíry. Will rozložil první z nich a uhladil ho. Byl to seznam tří vesnic vyznačených v mapě, s údaji o velikosti každé z nich.
„Všechny jsou zhruba stejně velké,“ všiml si hraničář. „Jsou to velké vesnice. Ale ne tak, aby se už počítaly mezi města. Nebo aby v nich byli soudní úředníci.“
Když se vesnice rozrostly v města, nastala změna v jejich řízení. Byli jmenováni správní úředníci zvaní šerifové, aby udržovali veřejný pořádek. A zpravidla se najímala městská stráž, která prováděla šerifovy příkazy. Vesnice se bez takových věcí obešla.
„To by mohlo být důležité,“ poznamenala Maddie. „A co ten poslední papír?“
Will rozložil třetí list a při čtení mu obočí vyjela vzhůru. Odsunul stranou seznam vesnic, znovu zkoumal mapu, pak se opřel v židli a dumal.
Maddie se natáhla, aby nahlédla do posledního dokumentu.
„To jsou údaje o těch třech osobách z vesnic,“ pochopila.
„A nejsou to ani starostové, ani obecní radní,“ poznamenal Will. „Podívej: Petr Williscroft, dvanáct let a datum staré tři týdny. Potom Carrie Cloverová, čtrnáct let a další datum. Pět dní po datu u Petra.“
„A Maurice Spoker, čtyři dny po Carrii. Tomu je jedenáct,“ připojila Maddie.
„Co ta data znamenají?“ uvažoval Will.
„Třeba kdy mají narozeniny,“ navrhovala Maddie.
Will prohnul rty a zatvářil se pochybovačně. „Snad. A pokud ano, tak se všichni narodili zhruba ve stejnou dobu. Ale v různých letech.“
„Možná se těm dětem něco stalo,“ napadlo Maddii.
Will na ni pohlédl. „Jako co?“
Pokrčila rameny. „Nevím. Třeba umřely. Nebo se ztratily. Něco na ten způsob.“
„Možná. Svět je koneckonců nebezpečný. V téhle části království žijí vlci. A tu a tam člověk potká i medvěda.“
„Budeme na chvilku předpokládat, že mám pravdu,“ pokračovala Maddie, „a že ty děti jsou mrtvé nebo pohřešované. Proč nikoho nenapadla souvislost mezi třemi dětmi ze tří vesnic v jednom lénu, které se ztratily v rozmezí čtrnácti dnů?“
„Pravděpodobně se o tom nevědělo. Podívej se, jak daleko od sebe žily. Například lidé v Danverském Přívozu si určitě dělají starosti kvůli Carrii Cloverové. Ale nejspíš nemají tušení, že z jiných dvou vesnic zmizely další dvě děti podobného věku. Lidé z vesnic, jako jsou tyhle, se příliš často nestýkají.“
„A jak se to dověděl Liam?“ zeptala se Maddie.
Will pokrčil rameny. „Součástí práce hraničáře je vědět, co se děje v lénu. Projíždíme vesnicemi, shromažďujeme novinky a informace, pátráme po neobvyklých událostech. Liam si pravděpodobně všiml podobnosti mezi případy v těch třech vesnicích.“
„A někdo ho zabil dřív, než s tím mohl něco udělat,“ řekla Maddie.
Will varovně zdvihl ruku. „Ovšem za předpokladu, že ty tři děti jsou pohřešované nebo mrtvé, anebo že se jim stalo něco zlého. Může existovat spousta jiných vysvětlení.“
„Jako například co?…
