KAPITOLA 10
Návrat domů
Bábi Zlopočasná zvedla hlavu od talíře s inkoustem, na jehož hladině právě mizela maličká Tonička v bílé zuřivosti blizardu. Usmívala se, ale to u Bábi Zlopočasná ještě nemuselo znamenat, že se děje něco hezkého.
„Teho pazgřivca sme mohli smáznout jedenkrát napořád,“ ozval se Rob Kterýten lítostivě. „Měla ste nás nechat.“
„Možná. Ale taky vás mohl jediným fouknutím zmrazit na kost, hm?“ odpověděla mu Bábi. „Kromě toho, myslím, že Nac mac Fígly teď čeká mnohem větší a důležitější úkol. Vaše malá velká bosorbaba potřebuje, abyste udělali dvě věci. Jedna z nich je těžká a ta druhá velmi těžká.“
Když tohle zaslechli Fíglové, nadšeně se rozjásali.
Kuchyně Stařenky Oggové jich byla doslova plná.
Někteří se dokonce usadili na samotné Stařence a slečna Klíšťová, která jimi byla beznadějně obklíčená, vypadala dosti stísněně. Oproti slečně Klíšťové se Fíglům jen zřídkakdy naskytla příležitost se vykoupat a je pravda, že i ty nepříliš časté příležitosti, které se jim naskytly, Fíglové využívali jen v případech nejvyšší nouze.
„Tak za prvé,“ pokračovala Bábi Zlopočasná, „bude nutné, abyste se vydali do…Podsvětí a našli skutečnou Letní dámu.“
Významná odmlka, kterou udělala, jak se zdálo, Fígly ani v nejmenším neznervóznila.
„No ajto, to možem urobit,“ přikývl Rob Kterýten.
„My se dostáném všadyk. A to je na tom ten nejhorší kúštěk, nae?“
„Ale pak musíte zase ven,“ upozorňovala Bábi Zlopočasná.
„No co, nae problema,“ odpověděl klidně Rob Kterýten. „Voni nás většinou vykopnou sami!“
„Ta velice těžká část,“ pokračovala Bábi, „bude najít Hrdinu.“
„Jaký těžký?“ ušklíbl se Rob Kterýten. „My sme tady samej heroj!“ Opět zazněl všeobecný mnohohlasý jásot desítek vysmolených hrdélek.
„Skutečně?“ pozvedla obočí Bábi. „Máš strach jít do Podsvětí, Robe Kterýtene?“
„Já? Nae!“ odpověděl rozhlédl se po svých bratrech a obdařil všechny přítomné zářivým úsměvem.
„Tak mi napiš slovo marmeláda.“ Bábi Zlopočasná postrčila k Robovi přes kuchyňský stůl Stařenky Oggové tužku a opřela se v židli. „Tak do toho. Hned teď. A nikdo ti nebude pomáhat!“
Rob v hrůze ustoupil. Bábi Zlopočasná nebyla obyčejná bosorbaba, nebyla dokonce ani obávaná óbrbosorbaba, ne, Bábi Zlopočasná byla… jaký děs!… bosorbaba všech bosorbab! To Rob Kterýten věděl.
Nedalo se odhadnout, co všechno by mohla s takovým hříšným Fíglem udělat.
Nervózně se chopil tužky a položil její špičku na dřevěnou desku stolu. Ostatní Fíglové se nahloučili kolem, ale pod Bábiným přísným pohledem se žádný z nich neodvážil ho povzbuzovat.
Rob zvedl oči vzhůru, rty se mu pohybovaly a na čele se mu zaperlil pot.
„Mmmmm…“ řekl.
„Jedna.“
Rob zamrkal. „Moment? Kdo to počítá?“ protestoval.
„Já,“ řekla Bábi. Kotě Ty jí vyskočilo na klín a stočilo se do klubíčka.
„Jémináku, ale předtým ste nepřála, že se bude čítat!“
„Ne? No… pravidla se mohou kdykoliv změnit. Dva!“
Rob naškrabal ucházející „M“, zaváhal a pak, těsně před tím, než Bábi řekla „tři“, přidal kostrbaté „R“.
„Tam má bejt eště ‚A‘, u nich!“ upozornil ho Bohouš Velebrada. Podíval se vzdorovitě na Bábi a dodal: „Slyšel sem, že se pravidla můžou měnit každou chvílu, nae?“
„Jistě. Pět!“
Rob připsal „A“ a v záchvatu náhlé tvořivosti přidal další „M“.
„Šest a půl,“ nedala se vyvést z míry Bábi a klidně hladila kotě.
„Cože? Ach, jejdamáku,“ huhlal Rob a otíral si zpocenou ruku do kiltu. Pak znovu sevřel tužku a načrtl „L“. To mělo poněkud rozvlněnou nožičku, protože mu tužka v rukou sklouzla a špička se ulomila.
Zavrčel a tasil meč.
„Osm,“ počítala Bábi. Na všechny strany létaly dřevěné odštěpky, jak Rob osekával tužku do mírně křivé, nové špičky.
„Devět.“ K ostatním písmenům poměrně svižně přibylo „A“ a „D“. Teď už měl Rob oči vypoulené a tváře horečnatě zrudlé.
„Deset.“ Rob, který vypadal sice dost nervózně, ale zároveň pyšně, se postavil do pozoru vedle slova MRAMLADA. Fíglové propukli v jásot a ti, kteří mu byli nejblíže, ho začali ovívat svými kilty.
„Jedenáct.“
„Co? Co? U psí nohy!“ Rob s…
