Dvacet pět
Tábor bzučel jako úl, hraničáři strhávali stany, balili svou výstroj a přivazovali sedlové brašny. Několik prvních jezdců už odjelo zpět do svých lén.
Will utahoval popruhy na brašnách a dal zpátky těch několik věcí, které vyndali. Halt seděl pár kroků od něj, prohlížel si mapu oblasti kolem Pláně samoty a zamyšleně se mračil. Pláň jako taková byla rozsáhlá nezmapovaná oblast, kde bylo zakresleno jen pár bodů a žádné cesty. Padl na něj stín, a když vzhlédl, spatřil nad sebou stát Gilana s ustaraným výrazem ve tváři.
„Halte,“ mluvil tiše a naléhavě. „Jseš si tímhle jistý?“
Halt se mu podíval pevně do očí. „Velice jistý, Gilane. Musí se to prostě udělat.“
„Ale je to ještě kluk!“ namítl Gilan a zadíval se na Willa, který přivazoval brašnu za Cukovo sedlo. Halt zhluboka vzdychl a uhnul očima před Gilanovým pohledem.
„To já vím. Ale je to hraničář. I když je jen učeň, je členem sboru jako my všichni.“ Viděl, že Gilan hodlá dál protestovat kvůli obavám o Willa, a pocítil vlnu sympatie k bývalému učni.
„Gilane, kdyby byl svět dokonalý, takovému riziku bych ho nevystavil. Tohle ale není dokonalý svět. V tomhle boji bude muset každý sehrát svou roli, dokonce i kluci jako Will. Morgarath se připravuje na něco velkého. Crowleyovi zvědové tajně vyslechli, že ke všemu je ještě ve styku se Skandijci.“
„Se Skandijci? Proč?“
Halt pokrčil rameny. „Podrobnosti neznáme, ale já bych řekl, že doufá, že s nimi uzavře spolek. Za peníze budou bojovat proti komukoli. A zřejmě budou stejně tak bojovat za kohokoli,“ dodal hlasem plným odporu k žoldáctví. „Jde o to, že je nás moc málo. Cowley se zároveň snaží povolat armádu. Normálně bych se za kalkary nevydal s jednotkou menší než pět zkušených hraničářů. Ale on mi je prostě nemůže dát. Takže mi musejí stačit dva, kterým věřím nejvíc – ty a Will.“
Gilan se trošku usmál. „Tedy, za to každopádně děkuju.“ Haltova důvěra ho potěšila. Svého někdejšího mistra pořád uznával. Tak jako většina členů hraničářského sboru.
„A kromě toho jsem si myslel, že až spadneme do těch hrůz, ten tvůj starý rezavý meč by se nám mohl hodit,“ prohodil Halt. Hraničářský sbor rozhodl moudře, když povolil Gilanovi pokračovat ve výcviku s mečem. I když o tom vědělo jen málo lidí, Gilan byl jedním z nejlepších šermířů v Araluenu.
„A pokud jde o Willa,“ pokračoval Halt, „nepodceňuj ho. Vždycky si ví rady. Je hbitý a odvážný a už je zatraceně dobrý střelec. A co je nejlepší, rychle mu to myslí. Moje představa je taková, že jestli se dostaneme kalkarům na stopu, můžeme ho poslat pro posily. Nám to pomůže a on bude mimo nebezpečí.“
Gilan se zamyšleně poškrábal na bradě. Když mu Halt vše vysvětlil, zdálo se, že nic jiného hraničářskému sboru nezbývá. Podíval se staršímu druhovi do očí a kývnutím dal najevo, že situaci chápe. Pak se otočil, aby se postaral o svůj vak, a zjistil, že Will už mu ho zabalil a přivázal k sedlu. Usmál se na Halta.
„Máš pravdu,“ řekl. „Myslí mu to dobře.“
* * *
Všichni tři za chvíli odjeli, zatímco ostatní hraničáři ještě dostávali rozkazy. Mobilizovat araluenskou armádu nebude žádný malý úkol. Hraničáři budou mít na starosti její koordinaci a také doprovod jednotlivých vojsk z padesáti lén na seřadiště na Uthalských pláních. Jelikož Gilan a Halt byli pověřeni pátráním po kalkarech, bylo nutno uložit koordinaci jednotek z jejich lén jiným hraničářům.
Halt vedl své dva společníky cestou na jihovýchod. Moc toho nenamluvili. Závažnost úkolu, který měli před sebou, potlačila dokonce i Willovu vrozenou zvědavost. Zatímco tiše jeli vpřed, jeho vnitřní zrak mu neustále kreslil obrazy divokých tvorů, podobných medvědům s opičími rysy – tvorů, které možná nedokáže přemoct ani někdo tak zdatný, jako je Halt.
Nakonec ale hrůzostrašné obrazy ustoupily a Willa začalo zajímat, jaký je Haltův plán, pokud vůbec nějaký měl.
„Halte,“ ozval se trochu bázlivě, „kde podle vás kalkary najdeme?“
Halt se podíval na vážnou chlapeckou tvář vedle sebe. Postupovali hraničářským tempem zrychleného pocho…
