Hraničářův učeň – První roky 2: Bitva na Hackhamské pláni (John Flanagan)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

Třicet dva

 

Druhý den ráno pořád ještě nebylo po armádě wargalů ani vidu, ani slechu. Crowley poslal několik dvoučlenných hlídek na silnici vedoucí zpátky k Ashdownské brázdě. Zvědové ani po deseti mílích nic neviděli.

„Možná je vhodná chvíle na to, abych vyrazil s kavalerií k brodu,“ řekl Halt siru Davidovi. „Gilanovi může nějakou dobu trvat, než ho najde. A bude lepší, když nás Morgarath neuvidí odjíždět.“

Shromáždili tedy kavalerii – sto dvacet mužů původního jezdectva a třicet kavaleristů, kteří přijeli předchozího dne. Halt s Davidem si prohlédli jejich koně a výstroj. Dva muži byli z výpravy vyřazeni, protože jejich koně nebyli zrovna v nejlepším stavu. Jeden z kavaleristů vedl koně, který trochu kulhal. David si klekl a jemně mu prohmatal spodní část nohy.

„Ta noha dost hřeje,“ řekl znepokojeně. Mávl na vojenského sluhu a poslal ho pro Duncanova podkoního Brogana.

Svalnatý podkoní zopakoval prohlídku nohy, kterou provedl David, a potvrdil jeho verdikt. „Rozhodně v ní má zápal. Kdybychom ho poslali na dlouhou cestu, mohl by zchromnout.“ Zamračil se na nešťastného vojáka. „Copak sis nevšiml, že má potíže?“ obořil se na něj.

Voják svěsil hlavu. „Nechtěl jsem zůstávat pozadu za ostatními,“ bránil se. „Myslel jsem si, že mu jenom trochu ztuhly svaly a že to rozchodí.“

Brogan si ho pečlivě prohlédl. Věřil mu. Mladík měl upřímnou, bezelstnou tvář a nevypadal jako někdo, kdo by záměrně zanedbal pěči o svého koně.

„Potřebuje si odpočinout a musíme ho ošetřit,“ řekl mladíkovi. „Odpoledne ho přiveď k ostatním koním. Vyřiď ošetřovatelům, že tě posílám a že se mají o tvého koně postarat.“

„Ano, pane,“ řekl mladý kavalerista se sklopenýma očima. „A co budu dělat, než ho ošetří?“

„Začleníš se do armády, chlapče,“ vložil se do řeči David. „Vítej u pěchoty.“

Mladík přivítal Davidovu novinu se zakaboněnou tváří. Pěchota byla asi tou poslední složkou armády, kterou by si někdo jako on vybral. Pěchota pochodovala do boje po svých, kdežto kavalerie do něj jezdila. V tom byl veliký rozdíl, nejen co do pohodlí, ale i co do slávy.

V případě druhého koně, který neprošel prohlídkou, neprojevil Brogan zdaleka takové pochopení. Kaštanově hnědý valach trpěl velice bolestivými odřeninami od sedla – jasná známka toho, že jezdec se o svého koně pořádně nestaral.

I v tomto případě Brogan vojákovi nařídil, aby své zvíře odvedl k ostatním koním a svěřil ho ošetřovatelům. Jezdce však degradovali, protože o svého koně náležitě nepečoval, a kromě toho mu dali za úkol uklízet po koních a čistit vojenské latríny.

Časně odpoledne měl tedy Halt jednotku sto čtyřiceti osmi kavaleristů vybavených kulatými štíty, kroužkovými košilemi a přilbami s barmicemi. Každý byl vyzbrojen těžkým oštěpem, který se dal vrhat nebo používat jako kopí, dlouhým mečem a těžkou dvoubřitou dýkou. Všichni měli také u sebe dva měchy s vodou a zásoby na tři dny. Za sedla si přivázali srolované přikrývky a plachty. Jezdci mohli spojit vždy dvě plachty k sobě a postavit si tak dvoumístný stan. Jejich velitelem určil sir David mladého kapitána jménem Lorriak.

Gilan se dostavil na shromaždiště s půlhodinovým předstihem. Pod lněným svrchním pláštěm měl kroužkovou košili sahající ke stehnům. Na hlavě mu seděla jednoduchá kuželovitá přilba s kroužkovou barmicí, která mu chránila krk a ramena. Jeho meč nyní spočíval v pochvě připnuté k sedlu vedle levého kolena. Měl i kulatý štít – lehký, ale zpevněný mosaznými proužky a velkou středovou puklicí ze stejného kovu. Zdálo se, že chlapec je ze svého úkolu nadšený a nemůže se dočkat, až vyrazí na cestu. Halt si ho bedlivě, avšak nenápadně prohlédl a potěšilo ho, že nespatřil žádné pochybnosti ohledně jejich poslání.

„Připraven vyrazit?“ zeptal se.

Chlapec horlivě přikývl. Ukázal na kraj lesa, který ohraničoval Hackhamskou pláň.

„Pojedeme podél lesa na sever. Po patnácti mílích začnu hledat orientační body. Potom odbočíme do lesa a zamíříme k řece.“

Halt přikývl. „Vypadá to, že máš dobrou představu o naší cestě,“ poznamenal a mávl rukou ke stromům. „Veď nás.“

Gilan zaváhal. Věřil si, ale nebyl si jistý, jestli by mohl kavaleristům nařídit, aby vyrazili na cestu. Bál se, že by mohli dělat, že ho neslyší. Anebo ještě hůř – že by se mu mohli vysmát.

Halt skryl úsměv a otočil se ke kapitánovi, který měl kavalerii na povel. „Vyrážíme, Lorriaku.“

„Kavalerie, v trojstupu do klusu!“ vyštěkl kapitán pevným, zvučným, velitelským hlasem. Máchl rukou shora dolů na znamení toho, že mají vykonat rozkaz, a jezdci vyrazili klusem na sever. Postroje cinkaly a zbraně zvonily jedna o druhou. Halt, Gilan a Lorriak jeli v čele. Když kavaleristé projížděli kolem místa, kde stáli král Duncan se sirem Davidem, všichni postupně zasalutovali, obrátili pohled napravo ke svým velitelům a pak zase otočili hlavy před sebe.

Oba vrchní důstojníci sledovali odjíždějící kavalerii, dokud kolem nich neprojeli poslední jezdci. Nevelká jednotka vystoupala po svahu směrem ke stromům a zmizela za hřebenem sto padesát kroků od tábora. Ve vzduchu za ní chvíli viselo řídké mračno prachu. Potom se prach usadil a po kavalerii jako by se slehla zem.

„Doufám, že tvůj kluk ví, co dělá,“ prohodil Duncan.

David na něj pohlédl a v jeho vousaté tváři spatřil napětí a starosti. „Ví,“ odpověděl s mnohem větší jistotou, než jakou cítil.

Odebrali se do Duncanova stanu, kam jim královští sloužící přinesli prosté jídlo. Nevyhnutelně se jednalo o chlebové placky, studené maso a sušené ovoce. Snědli asi polovinu, když do stanu vstoupil Crowley.

„Vrátila se moje hlídka,“ oznámil. „Morgarath už je skoro tady.“

Jídlo jako by najednou ztratilo chuť. Král a sir David se po sobě podívali a pak se odsunuli od stolu. Duncan dopil korbel vína ředěného vodou a všichni tři vyšli ze stanu. Spěchali k hliněnému valu, který nechali postavit za ochranným příkopem s hradbou naostřených kůlů, a tam je přivítal lord Northolt. Shromáždila se tam i většina vojáků. Zpráva o příchodu nepřátel se šířila rychle.

Slyšeli řinčení výstroje a hrdelní mručení wargalů pochodujících na volné prostranství za řekou. Medvědovití tvorové se rozestoupili a začali stavět stany, jako obvykle v zubatých nepravidelných řadách.

„Pořád je jich spousta,“ poznamenal Crowley.

Ostatní nic neříkali, až potom Duncan ukázal rukou. „Co je to?“

Na několika vozech byly naloženy podivné dřevěné rámy. Každý z nich byl asi pět kroků dlouhý a na obou koncích měl velké pevné kolo. Sledovali, jak je wargalové vykládají z vozů. Rámů bylo všeho všudy pět. Potom wargalové vyběhli před rámy, zepředu na ně pokládali desky vyrobené ze stromků a přibíjeli je pomocí hřebíků. Každou desku ještě navíc vyztužili býčí kůží. Hlasité bušení se neslo po větru k čekající araluenské armádě.

„Pohyblivé kryty,“ řekl po chvíli Northolt. „Vojáci se za nimi přikrčí a budou je tlačit do kopce. Naši lukostřelci jim už nezpůsobí zdaleka takové ztráty jako posledně.“

Crowley přikývl. Po Northoltově vysvětlení bylo najednou jasné, k čemu měly ty podivné podlouhlé konstrukce sloužit.

„Ale proč býčí kůže?“ zeptal se. „Ta přece šíp nezastaví.“

Bojový mistr přikývl a pokračoval ve vysvětlování: „Než vytáhnou do boje, polijí je vodou, abychom nemohli kryty zapálit hořícími šípy. Morgarath si ten nápad vypůjčil z obléhacích věží, které se používají při dobývání hradů.“

„Říkali jste, že Morgarath není hlupák,“ utrousil Duncan s očima upřenýma na konstrukce. Byly vyrobené ve spěchu a to znamenalo, že nepojedou úplně rovně. Před šípy dvaceti hraničářů by však dokázaly útočníky ochránit.

„Začínám litovat toho, že mám vždycky pravdu,“ poznamenal Crowley. Pohlédl na slunce visící nízko na západní obloze. „Ale nemyslím si, že stihnou zahájit útok do setmění. Klidně si můžeme přes noc pořádně odpočinout. Budeme to potřebovat.“

Zpráva o tom, že přitáhl Morgarath, se rozšířila po celém táboře. Přišel k nim Arald z Redmontu, prohlédl si podivné kryty a pak se rozhlédl po svahu a mělkém brodu pod kopcem.

„Snad bychom mohli provést něco, čím bychom jim narušili spánek,“ navrhl.

Northolt na něj zvědavě pohlédl. „Co máte na mysli?“

Arald se na chvíli odmlčel, aby si uspořádal myšlenky a zvolil správná slova. Pak ukázal na vozy se zásobami stojící nalevo od tábora wargalů.

„Napadlo mě, že pokud bych se s dvaceti muži pozdě večer v tichosti přebrodil přes řeku, mohl bych vyrabovat Morgarathovy vozy se zásobami a podpálit jeho sklady se zbraněmi a potravinami. A potom, až Morgarath obrátí svou pozornost ke skladům, by se mohl Crowley se svými muži proplížit mezi ty kryty a spálit je.“ Pohlédl na velitele hraničářů, ten hned kývl na souhlas a Arald pokračoval: „Potom by ses se svými hraničáři rychle vrátil přes řeku a kryl náš ústup.“

Northolt sešpulil rty a zamyslel se nad Araldovým plánem. Viděl, že Crowley s ním bezvýhradně souhlasí. Jenže Northolt byl bojový mistr a jako takový musel pokud možno chránit královy jednotky.

„Bylo by to riskantní,“ prohlásil.

Arald bojovně vystrčil bradu. „Jsme ve válce,“ opáčil. „Válka je vždycky plná rizik.“

„Otázka zní,“ vložil se do řeči Duncan, „jestli tohle riziko stojí za případný zisk.“ Baronův návrh zatím neschválil ani nezamítl, a tak Arald mluvil dál.

„Máme jinou možnost?“ zeptal se. „Můžeme tady sedět na zadku a zítra ráno sledovat, jak wargalové tlačí ty přerostlé trakaře do kopce, dokud nebudou dost blízko na to, aby na nás zaútočili.“

„Vždycky byste je mohli ostřelovat nepřímo,“ nadhodil Northolt, ale Crowley začal vrtět hlavou ještě dřív, než dořekl větu.

„Nepřímá palba není zdaleka tak účinná jako přímá. A určitě budou mít nad hlavami štíty, aby se chránili. Říkám, že bychom měli vyzkoušet Araldův plán.“

Duncan několik vteřin hleděl na Aralda a Crowleyho a pak pohlédl úkosem na Northolta.

Bojový mistr pokrčil rameny. „Za pokus to stojí,“ souhlasil. „Pokud je wargalové objeví, Arald a jeho muži se vždycky můžou probojovat zpátky k nám. A budou mít po ruce hraničáře, kteří jim budou krýt záda.“

Král se na všechny tři podíval a v jejich očích spatřil odhodlání.

„Dobrá. Uděláme to,“ rozhodl. Pak ještě s hraným zoufalstvím dodal: „A to jsem doufal, že se v noci klidně vyspím.“

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024