fantasy

„Proč to tak září?“ zašeptal Dras. / „Možná je rád, že nás vidí,“ odpověděl jsem. Jak jsem asi měl vědět, proč září? / „Je bezpečné dotknout se té skříňky?“ zeptal se rychle Algar. / „Nejsem si jist,“ odtušil jsem. „Orb sám je nebezpečný. O skříňce to nevím.“ / „Jeden z nás ji bude muset stejně otevřít,“ řekl Algar. „Torak na nás mohl nastražit léčku. Skříňka může být klidně prázdná a Orb schovaný kdovíkde.“ / Věděl jsem, kdo má otevřít skříňku a vyjmout Orb. Z…

Král Eldrig z Šereku byl starý muž s bílými vlasy i vousy. Stál u okna a pozoroval deštěm bičovaný přístav v Rivě. Bylo to asi dva týdny potom, co jsme se pokusili zachránit poslední drasnijské uprchlíky. „Ty ho znáš, Belgarate,“ řekl. „Jak vůbec myslí? Co udělá příště?“ / „Myslím, že se neptáš toho pravého muže, Eldrigu,“ pronesl hořkým tónem Rhodar. V mnoha směrech teď Rhodar z Drasnie vypadal jako zlomený muž, který žil jenom pro pomstu. „Svatý B…

Jednoho dne koncem příštího léta připlul do přístavu Anrak. Všimla jsem si, jak se za ta léta změnil. Někteří muži zestárnou skokem, ale Anrak se měnil postupně. Bratranec Železnéh pěsti, Býčí Šíje a Hbité nohy měl již sice šedivé vlasy, ale stále působil mladistvím dojmem. Sešli jsme se společně s Kamionem a Daranem v zasedací komnatě v jedné z mnoha věží v citadele. Do té jsme se museli uchýlit, když jedno z mnoha Kamionových dětí začalo šmejdi…

Nejkratší cesta na Ostrov větrů vede přes Zemi Ulgů. Většina citlivějších lidí se snaží tomuto území za každou cenu vyhnout, ale my jsme velmi spěchali. Navíc jsme letěli několik set metrů nad lovišti různých Algrotů, Hrulginu a Eldrakynů. Když jsme přelétali Prolgu, setkali jsme se s hejnem harpyjí, což bylo samo o sobě dost podezřelé, protože pokud si vzpomínám, tak se s nimi dosud nikdo nesetkal. Jejich napůl lidský vzhled z nich dělá bytosti,…

Hovoří o tom, jak došlo k únosu syna Belgarionova a jak jeho otec zjistil, že únoscem je Zandramas, před kterýmžto jménem varoval mocný Orb Aldurův!!! / (Úryvek z rukopisu Život Belgariona Velikého, Úvod, sv. IV.) / Jak již bylo řečeno, na počátku dní stvořili bohové svět a naplnili jej všemožnými druhy zvířat i ptactva a rostlin. I lidi stvořili, a každý z bohů si vyvolil z jejich ras tu, kterou hodlal vést a jíž hodlal vládnout. Bůh Aldur si však ne…

ULICE, JESTLI SE JÍ TAK DALO ŘÍKAT, byla úzká a křivolaká. Kdysi se ji někdo pokusil pokrýt kládami, ale ty už dávno shnily a zapadly hlouboko do bahna. U zdí nevzhledných roubených domů se povalovaly hromádky rozkládajících se odpadků, kterými se v touze po potravě sklíčeně přehrabovaly tlupy vychrtlých prasat. / Když Garion a Silk, kteří si opět oblékli své karandské kazajky a čapky a provázkem převázané onuce z pytloviny, došli k přístavním molům…

Část třetí / DARSHIVA / NEBYL TO TAK ÚPLNĚ ČLUN. Byl to říční přívozní člun a jeho dlouhé, roztřepené lano dokazovalo, že se utrhl od svého ukotvení někde nahoře na řece a připlul dolů po proudu. Nicméně svému účelu poslouží. Jediným nedostatkem, který mohl Garion vidět, byla skutečnost, že přívozní člun ležel asi dva a půl metru pod vodou s přídí na pravoboku proraženou. / „Co myslíš, Belgarate?“ zeptal se Beldin. / „Člun, který se už jednou potopil, nebudí…

POČASÍ BYLO STÁLE JASNÉ A SLUNEČNÉ a čerstvý vítr se opíral do plachet lodi Mořský pták a poháněl ji severozápadním směrem těsně za Greldikovou záplatovanou a bouřemi ošlehanou válečnou lodí. Na Unrakovo naléhaní obě lodi udělaly zajížďku do Mišrak ak Thullu, aby vysadili Nathela v jeho rodném království. / Dny byly dlouhé, plné slunce a ostré vůně slané vody. Garion a všichni jeho přátelé strávili většinu času ve slunné kapitánské kabině. Příběh o …

GRINNEGŮV DŮM OPUSTILI ještě před svítáním, opět oděni do svých cestovních šatů. Vyklouzli tiše zadní brankou a postupovali úzkými uličkami a cestičkami, které byl Silk schopen najít vždycky. Když došli k masivní bronzové bráně na jihu ostrova, začala obloha na východě blednout. / „Kdy se bude otevírat brána?“ zeptal se Šedivec jednoho legionáře. / „Zanedlouho,“ řekl mu legionář. „Jakmile bude jasně vidět protější břeh.“ / Šedivec zavrčel. Dostal se včera…

MURGOSKÝ HÁBIT BYL zhotoven z černé, drsné látky, v níž byl přímo nad Garionovým srdcem vetkán podivný červený symbol. Oděv páchl kouřem a čímsi ještě méně příjemným. Kousek pod levým podpaždím měl malý, zubatý otvor a tkanina kolem něj byla mokrá a lepkavá. Garionovi se z toho dělala husí kůže. / Kráčeli rychlým krokem vzhůru prostorami pro otroky, které zabíraly poslední tři patra, s kápěmi hábitů hluboko staženými do očí. Chodby byly sice „osvětl…

ZBROJÍŘ DELBAN BYL DRSNÝ HOLOHLAVÝ MUŽ s širokými rameny, velikýma mozolovalýma rukama a medvědím vousem. Byl to řemeslník a umělec, jenž neměl úctu naprosto k nikomu. Se’Nedra záhy poznala, že je zcela nemožný. / „Nedělám brnění pro ženy,“ byla jeho první odpověď na nabídku, kterou mu, doprovázená Durnikem, v jeho dílně dala. Otočil se k ní zády a začal hlasitě tlouci do plátu žhavé oceli. Trvalo nejméně hodinu, než jej donutili o tom alespoň přemý…

NADRACKÝ HVOZD NEBYL STEJNÝ JAKO arendský les daleko na jihu. Ale jeden od druhého se lišil jen nepatrně, a tak Garionovi trvalo několik dní, než na jednotlivé rozdíly mohl ukázat prstem. Například stezka, kterou jeli, nepůsobila stálým, neměnným dojmem. Pohybovali se však natolik roztroušeně, že se do lesní jílovité půdy nebořili. V Arendském lese byly stopy lidské činnosti téměř na každém kroku, zde si člověk připadal jako narušitel, i když je…