Kapitola sedmnáctá
ČEKALI NA PALUBĚ ATESKOVY LODI, zatímco se vojáci vylodili a začali budovat tábor. Malloreánské jednotky byly skoro stejně výkonné jako oddíly Císařské Tolnedry a zakrátko měli vyčištěných několik akrů půdy a postavené úpravné stanové městečko. Z vnitrozemní strany bylo ohraničeno předprsněmi, katapulty a hlubokým zákopem, na jehož dně se tyčily zaostřené kůly. Břeh řeky lemovala palisáda z přitesaných kmenů a do vody vybíhalo několik pontonových přístavišť.
V půli dopoledne byl Garion s ostatními vyveden na břeh a eskortován do velkého, hlídaného stanu uprostřed tábora a zdvořile, ale pevně požádán, aby tam zůstal.
"Dokázal ses spojit s Beldinem?" zeptal se Silk šeptem Belgarata.
Stařec přikývl. "Na něčem pracuje."
"Doufám, že mu to nebude trvat dlouho," řekl mužík. "Obávám se, že jakmile sem Zakat dorazí, rozhodne se, že potřebujeme trochu více bezpečné ubytování - nejspíš místo se silnými zdmi a zamčenými dveřmi." Zatvářil se kysele. "Nenávidím vězení."
"Nemyslíš, že trochu přeháníš, princi Kheldare?" zeptala se Se'Nedra. "Zakat se vždy choval jako opravdu ušlechtilý muž."
"Ach, samozřejmě," odpověděl se silným sarkasmem. "Proč to ale neřekneš všem těm Murgům, které ukřižoval na pláních Haggy? Může být zdvořilý, pokud mu to nepůsobí obtíže, ale my jsme jej vážně urazili. Pokud odsud nedokážeme utéct, než sem dorazí, předpokládám, že nám ukáže, jak moc uražený umí být."
"Nemáte pravdu, princi Kheldare," řekl vážně Eriond. "Prostě ještě neví, co má dělat, to je všechno."
"Co to má znamenat?"
"V Kthol Murgosu nám Cyradis řekla, že přichází na křižovatku svého života. Myslím, že je to právě teď. Pokud si vybere správnou cestu, budeme znovu přátelé."
"Tak jednoduché to je?"
"Víceméně ano."
"Polgaro, prosím, řekla bys mu, aby přestal?"
Stan byl známý. Bylo to malloreánský důstojnický stan s obvyklým červeným kobercem a nábytkem, který mohl být rychle rozložen. V takových stanech už byli ubytováni dříve. Garion se takřka bez zájmu rozhlédl a pak se natáhl na kavalec.
"Co se děje, Garione?" zeptala se Se'Nedra, přišla k němu a posadila se.
"Copak to není jasné? Proč nás nenechali být?"
"Myslím, že si s tím děláš zbytečné starosti," řekla mu. Natáhla ruku a prstem jej pohladila po čele. "Ten tvůj kamarád nemůže udělat nic, k čemu by stejně nedošlo, tak si s tím nedělej starosti. Musíme jít do Kellu a Zakat nás nedokáže zastavit, ani kdyby stáhnul z Kthol Murgosu všechno své vojsko a postavil nám je do cesty."
"Bereš to strašně klidně."
"Musím věřit, Garione," odpověděla s tichým povzdechem. "Kdybych nevěřila, už bych se zbláznila." Sklonila se a políbila jej. "Tak už se netvař tak nabručeně. Začínáš vypadat přesně jako Belgarat."
"Pochopitelně. Koneckonců je to můj dědeček."
"Podoba ale nemusí začít být patrná ještě nějakých pár tisíc let," řekla kousavě.
Dva vojáci jim přinesli jídlo, připravené z obvyklých vojenských přídělů. Silk otevřel jednu z kovových nádob a podíval se dovnitř. Pak si vzdychl. "Toho jsem se obával."
"V čem je problém, Kheldare?" zeptal se jej Sadi.
"Fazole," odpověděl Silk a ukázal na nádobu.
"Myslel jsem, že máš fazole rád."
"Ano, pokud je nemusím zrovna jíst."
Protože předešlé noci nespali a tak ulehli brzy. Garion se chvíli neklidně převaloval a nakonec usnul.
Následujícího jitra všichni spali dlouho. Garion vyšel ze závěsem oddělené části stanu, kterou sdílel s Se'Nedrou, a našel jen Silka, neklidně přecházejícího sem a tam.
"Konečně," řekl mužík s úlevou. "Už jsem si myslel, že budete všichni spát až do poledne."
"Co tě trápí?" zeptal se jej Garion.
"Potřebuji si s někým promluvit, to je všechno."
"Osamělý?"
"Ne. Podrážděný. Zakat by se měl nejspíš ukázat během dneška. Myslíš, že bychom měli probudit Belgarata?"
"Proč?"
"Abychom zjistili, jestli už Beldin přišel na nějaký způsob, jak nás odtud vytáhnout, přirozeně."
"Děláš si zbytečné starosti."
"No ne, to jsme ale dneska ráno spokojení, co?" vyštěkl Silk.
"Ve skutečnosti ne, ale nevidím dů…
