Kapitola desátá
SHROMÁŽDILI SE NEDALEKO PLÁŽE s naplaveným dřevem. Mlha nepostřehnutelně přešla z bílé do šedé, jak se na zamlžené pobřeží snášel večer.
"Takže takhle je to," řekl Beldin poté, co jim Belgrat řekl o tom, co je čeká vepředu. "Pokud se stejně jako my snaží vyčenichat Zandramasinu stopu i Chandim a Ohaři, dříve nebo později do nich musíme vrazit."
"Už jsme si s nimi poradili dříve," podotkl Silk.
"To připouštím," odpověděl Beldin, "ale proč tyhle věci riskovat, když to nemáme zapotřebí? Zandramasina stopa pro nás už teď není důležitá. To, co v této chvíli opravdu potřebujeme, je dostat se do Kellu."
Belgarat přecházel sem a tam. "Beldin má pravdu," řekl. "Nemá cenu riskovat v něčem, na čem už opravdu nesejde."
"Ale jsme tak blízko," protestovala Se'Nedra.
"Pokud bychom narazili na Chandim - a na Ohaře - moc dlouho bychom blízko nezůstali," řekl jí Beldin.
Sadi si oblékl cestovní plášť v západním stylu a nasadil si kápi, aby se chránil před vlhkostí mlhy. Zakrytím vyholené hlavy podivně změnil svůj vzhled. "Co nejspíš Zandramas udělá, když zjistí, že ji sledují Chandim?" zeptal se.
"Pošle na ně každého Grolima a vojáka, kterého bude moci," odpověděla Polgara.
"A oni si přivedou ještě větší síly, aby se jí vyrovnali, že?"
"To je logická poznámka," souhlasil Durnik.
"To by mohlo docela dobře znamenat, že se věci tady dostanou pěkně brzy do kritického stadia, nemyslíte - i když by si pro tohle místo pro velkou bitvu žádná z obou stran nevybrala?"
"O co ti jde, Sadi?" zeptal se jej Silk.
"Pokud se Urvon a Zandramas soustředí jeden na druhého, nebudou si moc všímat nás, ne? Všechno, co musíme udělat, je dostat se z jejich bezprostředního okolí - a pak bychom mohli zamířit přímo do Kellu bez toho, že by nám někdo překážel."
"Co leží směrem na jih?" zeptal se Beldin Silka.
"Nic velkého." Silk pokrčil rameny. "Alespoň než se dostaneš do Gandaharu."
Beldin přikývl. "Ale severně od nás je nějaké město, že?"
"Selda," dodal Silk.
"Urvon už tam nejspíš je, ale pokud půjdeme jižně, měli bychom se mu vyhnout - stejně jako Zandramas. Sadi má pravdu. Budou mít dost práce jeden s druhým a nebudou mít čas na to, aby nás hledali."
"Chce ještě někdo něco přidat?" zeptal se Belgarat.
"Možná oheň?" řekl Durnik.
"To nechápu."
"Máme tady mlhu," vysvětloval Durnik, "a brzy se setmí. Chandim jsou před námi a my potřebujeme něco, co by odvedlo jejich pozornost, zatímco kolem nich budeme procházet. Je tu všechno to naplavené dřevo na pláži. Zapálená hranice za mlžné noci osvětlí celou oblohu. Můžete ji vidět na míle daleko. Pokud uděláme pár ohňů, budou si Chandim myslet, že se za nimi něco důležitého děje, a půjdou se podívat, co to je. To by nám mělo otevřít cestu."
Beldin se široce usmál a plácnul zkroucenou rukou kováře do ramene. "Vybrala sis dobře, Pol," zařehtal se. "Ten chlapík je poklad."
"Ano," zamumlala. "Všimla jsem si toho skoro okamžitě."
Jeli zpátky na pláž k opuštěné rybářské vesnici. "Chceš, abych to udělal já, dědečku?" nabídl se Garion. "Myslím zapálil to dřevo?"
"Ne," odpověděl stařec, "já se o to postarám. Vezmi s Pol ostatní a jeďte podél pobřeží. Za chvilku vás doženu."
"Budeš chtít tohle?" zeptal se Durnik a nabídl starci pazourek a ocílku.
Belgarat potřásl hlavou. "Udělám to jinak," řekl. "Chci, aby Chandim měli také co poslouchat - kromě toho, že se budou mít na co dívat. To by mělo udržet jejich soustředěnou pozornost." Odejel do mlhy směrem k pláži.
"Pojď, Garione," řekla Polgara a sejmula si kápi pláště. "Půjdeme znovu dopředu. Myslím, že se budeme potřebovat pohybovat dost rychle."
Odešli kousek dále po pláží a změnili se. "Měj mysl otevřenou stejně jako uši a nos," radil mu tiše Polgařin hlas. "V téhle mlze budou Chandim nejspíš hlídat více myšlenkami než očima."
"Ano, teto Pol," odpověděl a běžel k hornímu okraji pláže. Písek byl pod nohama jiný než tráva nebo hlína. Lehce se pod tlapami poddával a trochu jej zpomaloval. Rozhodl se, že se mu běh v písku vůbec nelíbí. Běžel…
