Kapitola dvacátá prvá
DVA DNY PO STŘETNUTÍ NA ÚTESECH přišla z Velkého západního moře zuřivá letní bouře a přehnala se ostrovem jako série smrští a průtrží mračen. Na vrcholu jižní věže bušily kapky do oken sněmovní místnosti. Na kost vyzáblý Oštěp, jenž připlul toho rána spolu s ostatními na palubě Mořského ptáka, se choulil ve svém křesle, vyhlížel ven do zuřící vichřice a zamyšleně poklepával prsty. "Kam nakonec vedla ta stopa?" zeptal se.
"Přímo dolů kjedné skryté zátoce," odpověděl Garion.
"Pak mám zato, že musíme předpokládat, že se princovu ůnosci povedl zdařilý únik. Načasování muselo být velice přesné, ale muži na palubách lodí, které byly vyslány hlídat pobřeží, se soustředili na pobřežní linii a loď, jež byla poměrně daleko na širém moři už před jejich příjezdem, mohla uniknout jejich pozornosti."
Barak právě skládal u obrovského krbu náruč polen. "Proč ale zůstali ti ostatní zde?" zeptal se. "To mi vůbec nedává smysl."
"Ale my mluvíme o členech Medvědího kultu, Baraku," připomenul mu Silk. "U nich se předpokládá, že jejich činy nedávají smysl."
"Ale možná v tom nějaká logika je," namítl hrabě ze Seline. "Jestli to, co ten fanatik řekl před svou smrtí, je pravda, pak tento Ulfgar vyhlásil Belgarionovi válku. Nebylo by docela dobře možné, aby ti muži zůstali vzadu se speciálním úkolem ho zabit? Ať už tak nebo onak, zcela jistě musel být mezi jejich pronásledovateli."
"Ale pořád mi na tom něco nesedí," zamračil se Oštěp. "Nechte mě chvíli popřemýšlet."
"Jejich motivy si můžeme třídit potom," vpadl Garion. "Teď je nejdůležitější zjistit, kam míří s mým synem."
"Nejspíš do Rheonu," řekl Anheg. "Zničili jsme Jarviksholm. Rheon je už jediný pevný opěrný bod, co jim zůstal."
"To není tak úplně jisté, Anhegu," odporovala královna Porenna. "Plán únosu prince Gerana jasně vznikl už před nějakou dobou a ty jsi zničil Jarviksholm teprve minulý týden. Je krajně nepravděpodobné, že o tom ůnosci vůbec vědí. Myslím, že nemůžeme vyškrtnout možnost, že byl princ odvezen do Šereku."
Anheg vstal a začal přecházet sem a tam a mračil se jako kakabus. "Uhodila hřebík na hlavičku," přiznal nakonec. "Ti únosci byli koneckonců Šerekové. Je docela dobře možné, že se ho pokusili odvézt do Jarviksholmu, ale když našli město zničené, zamíří někam jinam. Mohli bychom je klidně hledat v kdejaké rybářské vesnici kdekoliv na západním pobřeží."
"Tak co tedy podnikneme?" zeptal se Garion bezmocně.
"Rozdělíme se," řekl tiše král Čo-Hag. "Anheg shromáždí všechny své síly a prohledá každou vesnici a usedlost v Šereku. My ostatní se vydáme do Rheonu a skoncujeme s tamními fanatiky."
"Je tu však jedna potíž," namítl Anheg. "Dítě je prostě dítě. I kdyby mí muži našli Garionova syna, jak poznají, že je to skutečně on?"
"To nebude žádný problém, Anhegu," ozvala se Polgara ze svého křesla u krbu, kde seděla popíjejíc čaj. "Garione, ukaž jim dlaň."
Garion zvedl pravou ruku a ukázal šereckému králi stříbrné znamení.
"Skoro bych zapomněl," zavrčel Anheg. "Princ Geran má stejné?"
"Všichni dědici rivanského trůnu mají na dlani takové znamení," odpověděla. "Je tomu tak již od narození prvního syna Železné ruky."
"V pořádku," řekl Anheg. "Mí muži tedy budou vědět, co hledají, ale budete mít dostatek sil na dobytí Rheonu? Když sečteme algarské a drasnijské členy Medvědího kultu, má Ulfgar slušnou armádu."
Generál Brendig vstal a přesel k velké mapě zavěšené na jedné ze stěn. Jestli okamžitě vyrazíme do Sendaru, dám během pár dní dohromady velké vojsko. Ostrým pochodem pak dorazíme během týdne do Darině."
"Budou tam čekat moje lodě a převezou vás všechny do Boktoru," slíbil Anheg.
"A já se vydám na jih a zmobilizuju klany," připojil se Hettar. "A vyrazíme přímo na sever na Rheon."
Garion rovněž hleděl na mapu. "Jestli Anhegovy lodi mě i vojsko zavezou do Boktoru, můžeme se tam spojit s drasnijskými kopiníky a vytáhnout na Rheon od západu," řekl. "Pak se lodi můžou vrátit do Darine a nalodit Brendiga."
"Ušetří nám to dost času," souhlasil…
