Kapitola dvacátá třetí
POZDĚJI TOHO DNE SI GARION VYJEL, aby se podíval, jak postupuje obléhání Rheonu, a nalezl Baraka, Mandorallena a Durnika uprostřed rozhovoru. "Jde o to, že ty zdi jsou tak postavené, Mandorallene," pokoušel se vysvětlit Durnik. "Městské hradby jsou stavěné, aby vydržely přesně to, co se snažíš udělat."
Mandorallen pokrčil rameny. "Jednáť se o zkoušku, mistře, o zkoušku toho, co silnější jest - zda jejich hradba či mé stroje."
"Ta zkouška ale může trvat celé měsíce," namítl Durnik. "Ale když místo metání balvanů na vnějšek nejbližší zdi přeneseš útok až na opačnou stranu města na vnitřek protilehlé hradby, podaří se ti s velkou pravděpodobností ji rozvalit směrem ven."
Mandorallen se zamračil a pokusil si to srovnat v hlavě.
"Mandorallene, může mít pravdu," připojil se Barak. "Městské hradby obvykle bývají zevnitř podepřené. Jsou postaveny, aby udržely lidi venku, ne uvnitř. Když zaměříš své balvany na vnitřní stranu zdi, nebudeš mít proti sobě sílu podpěr. A nejen to - zřítí - li se hradba ven, budeme mít současně i přirozenou rampu pro vpád do města. Nebudeme ani potřebovat žebříky."
Přiloudal se Yarblek, aby se zapojil do hovoru; kožešinová čapka mu trčela ve šviháckém úhlu. Když mu Durnik objasnil svůj nápad, Nadrakovy zešikmené oči se zamyšleně zúžily. "On na to kápl, Arenďane," řekl Mandorallenovi. "A když budeš chvíli bombardovat ty zdi zevnitř, můžeme přes jejich vršky navíc hodit pár háků. A jestli ty hradby už budou dostatečné oslabené, mužem je strhnout."
"Musím připustiti opodstatněnost těchto nanejvýše neortodoxních přístupů k umění obléhatelskému," pronesl Mandorallen. "Ač arci oba jsou políčkem do tváře starobylé tradice, znamenají jistý příslib zkrácení únavné procedury poboření hradeb." Zvědavě pohlédl na Yarbleka. "Nikdá předtím jsem se nesetkal s návrhem takovéhoto použití háků," připustil.
Yarblek se zachechtal. "Nejspíš proto, že nejseš Nadrak. Jsme hrozně netrpěliví, proto taky nestavíme moc pevné hradby. Svého času jsem takhle zboural pár hezky pevně se tvářících domů - z nejrůznějších důvodů."
"Myslím ale, že bysme asi nechtěli povalit ty hradby zase moc brzo," varoval Barak. "Ti, co jsou uvnitř, mají pořád ještě početní převahu a my jim přece nechceme dát žádný důvod, aby se odtamtud vyrojili - a když někomu zboříš jeho hradbu, stane se obvykle hrozně popudlivý."
Obléhání Rheonu pokračovalo další dva dny, než se na zchváceném koni vrátil Oštěp. "Haldar dosadil na většinu klíčových míst ve vojsku své lidi," referoval hned, jak se všichni shromáždili ve velkém, pískově zbarveném stanu, sloužícím jako velitelství obléhající armády. "A všichni chodí a pronášejí řeči o tom, jak Belgarion vězní královnu Porennu. Napůl už přesvědčili vojsko, že ji táhnou vysvobodit."
"Ještě žádné stopy po Brendigovi a jeho Sendařanech?" zeptal se ho Garion.
"Na vlastní oči jsem sice nic neviděl, ale Haldar nutí vojsko k maximálnímu tempu a vysílá dozadu množství pátračů. Myslím, že je přesvědčen, že má Brendiga hned za zády. Na zpáteční cestě jsem narazil na paní Polgaru a toho čaroděje Beldina. Vypadali, že něco chystají, ale neměl jsem čas na zjišťování podrobností." Zakymácel se na židli a ve tváři se mu mihl výraz vyčerpání.
"Khendone, jsi unavený," řekla mu královna Porenna. "Proč by sis nedopřál pár hodin spánku? Setkáme se tu zase večer."
"Jsem v pořádku, Vaše Veličenstvo," namítl rychle.
"Oštěpe, jdi si lehnout," rozkázala neoblomně. "Když budeš usínat na židli, moc nám při další rozmluvě nepomůžeš."
"Klidně udělej, co říká, Oštěpe," doporučil mu Silk. "Bude o tebe pečovat, ať už chceš nebo ne."
"Silku, to stačí," ozvala se Porenna.
"Ale uděláš to, že, tetičko. Jsi široko daleko proslulá jako 'Matička Drasnie'."
"Řekla jsem, že to stačí."
"Ano, matičko."
"Myslím, Silku, že se pohybuješ na hodně tenkým ledě," poznamenal Yarblek.
"Vždycky jsem chodil po tenkém ledě. Dává to mému životu vetší říz."
Když se Garion se svými přáteli opět sešli ve velkém stanu uprostřed tá…
