Kapitola 22.
Asi jsem se měl cítit uražen tím, co mi dvojčata sdělila, ale ve skutečnosti jsem ani nebyl. Znal jsem Garionova tichého přítele docela dlouho a věděl jsem, co si o mně myslí a taky jsem se párkrát pokusil plést do věcí, do kterých jsem neměl. Měl bych se vrátit k tomu, co jsem už řekl: nejsem z těch, co by seděli na zadku a čekali, až jak rozhodne osud. Ať už si o sobě myslím, kdoví jak jsem chytrý, Garionův přítel je vždy dva kroky přede mnou. Asi bych si na to měl zvyknout, ale... stále jsem si nezvykl.
Částečný důvod, proč jsem se tak moc nerozčílil, bylo to, že mne skutečně vzrušily informace, které jsme dostali. A hlavně to, že jsme se konečně dostali do století, kdy se měl narodit vrah boha. Obtěžoval jsem v prvních třech dekádách čtyřiapadesátého století každé dva tři měsíce, kdy jsem přicházel zjistit, zda není žena rivanského následníka těhotná, protože jsem nechtěl propást narození potomka.
Pol žila v Medalii ve střední Sendarii a jméno současného následníka bylo Darral. V roce 5329 jsem byl velmi zklamán, když Darralova žena, Alara, porodila syna a jeho narození nebylo doprovázeno žádnými známkami, že by to byl vrah boha. Pol mu dala jméno Geran a mně se to tentokrát zdálo velice případné.
Protože byl Darral kameník, přestěhovala se celá rodina v roce 5334 do hor do vesničky jménem Annath na sendarské straně hranic s Algarií. V té oblasti byly rozlehlé kamenolomy a Darral tam našel trvalou práci.
Měl jsem o tom místě jisté pochybnosti. Jméno Annath ve mně vyvolávalo z nějakého důvodu mrazení. Nebylo to v tom, že by Annath bylo nějaké strašné nebo ošklivé město. Byla to horská vesnice jako každá druhá. Měla jednu ulici, táhnoucí se úzkým údolím a nově příchozí si museli stavět své domy na obou koncích, takže za čas byla docela dlouhá. Ale to nijak nevadilo, protože lidé v horách jsou zvyklí chodit. Obě strany údolí byly osázeny osikami, což dodávalo Annathu světlost a vzdušnost. Byla to prostě pěkná vesnička, ale stejně mi z jejího jména běhal mráz po zádech.
Nemohl jsem se tam ale příliš dlouho zdržet, protože jsem musel do Boktoru, kde se narodil jeden z členů rozvětvené královské rodiny v Drasnii. Pojmenovali ho princ Kheldar, i když byl dost vzdálen v dědičné linii, jeho narození provázely znamení a předzvěsti, které jsem tak postrádal při narození Gerana. Mrinský kodex ho označil za Průvodce, ale pro zbytek světa bude znám přezdívkou, kterou mu dali jeho spolužáci na akademii drasnijských tajných služeb, když tam studoval. Ta přezdívka zněla prostě - Silk.
Dalších několik let jsem byl v pěkném trapu. Průvodce se narodil v roce 5335 stejně jako Slepý muž - Ulgo Relg, fanatik. Potom se v roce 5336 narodil syn hraběte Trellheima. Pojmenovali ho Barak, ale Mrinský kodex o něm mluví jako o Hrůzném medvědovi. Příští rok se narodil Pán koní, Hettar, a rytíř protektor, Mandorallen. Společníci se už rodili, ale kde byl vrah boha?
Na jaře 5338 jsem dostal od Pol naléhavou výzvu, abych za ní přišel. Přihnal jsem se do Annathu a myslel na nejhorší, ale tam jsem žádnou hrozbu nezpozoroval. Když jsme se setkali na kraji lomu za vesnicí, zdála se mi Pol celkem klidná. "Co se děje, Pol?"
"Nic se neděje, otče," odpověděla s lehkým úšklebkem. "Potřebuju prostě někoho, kdo by mě tu na pár měsíců zastoupil. Musím něco zařídit."
"A co?"
"Nemohu o tom mluvit."
"Snad se mnou zase nechceš hrát tu starou hru, Pol? Už mě trochu unavuje."
"To není hra, otče. A jestli tě to unavuje, tak mohu zavolat dvojčata."
"Teď je nemůžeš vytáhnout z Údolí, Pol! Děje se toho příliš mnoho, než aby mohli zrovna teď nechat Mrinský kodex."
A strýček Beldin zase hlídá Toraka. To je taky důležité. Takže je to stejně na tobě... ať se ti to líbí nebo ne. Ty teď nic důležitého neděláš, nebo ano? Porodní báby si s těmi dětmi dokážou poradit i bez tebe. Dohlédni mi na Darrala a jeho synka, Staříku. Jestli se zeptáš 'Proč já?'... tak ti snad vytrhám vousy."
"Nejsem tvůj sluha, Pol."
"Ne, to nejsi. Jsi sluha něčeho mnohem důle…
