Epilog
Kapitán Greldik byl opilý jak zákon káže, když ho jednoruký generál Brendig a jeho muži konečně našli v jedné z krčem v Camaaru. "Zdar, Brendigu!" pokřikoval Greldik. "Pojď ke mně a dej se do díla. Mám před tebou pěkný náskok."
"Jak ho nejrychleji probereme, aby vystřízlivěl?" zeptal se Brendig svalnatého seržanta, stojícího hned za ním.
"Asi bychom ho mohli hodit do zátoky, pane. Je zima a voda je pěkně studená. Mohlo by to zabrat." Seržantův hlas prozrazoval, že tomu sám moc nevěří.
"Ale neutopte ho."
"Dáme pozor, pane."
Seržant a jeho muži přistoupili ke Greldikovi a nic nedbaje jeho protestů, vyvlekli ho z hospody. Pak ho donesli na konec mola, přivázali ho za levou nohu a hodili ho do ledové vody.
Greldik se po chvíli vynořil a z jeho úst se linuly šťavnaté nadávky. Brendigovi připadal stále dost opilý. "Nechte ho ještě chvilku zaplavat," radil seržantovi.
"Ano, pane." Seržant byl veterán z bitvy u Thull Mardu, praktický, schopný muž, na kterého bylo v těchto věcech spolehnutí.
Nechali Greldika zaplavat asi pět minut a potom ho vytáhli ven. "Co to, Brendigu, děláš?" prskal Greldik. Rty měl promodralé a zuby mu drkotaly zimou.
"Snažím se upoutat tvou pozornost," odpověděl Brendig vážně. "Zítra plujeme do Rivy a já chci, abys byl natolik střízlivý, abys udržel správný kurz."
"A proč jedeme do Rivy?"
"Princ Hettar z Algarie přivezl před několika dny nějaké dokumenty od Svatého Belgarata z paláce v Sendaru. My je máme odvézt králi Belgarionovi."
"To jsi nemohl najít nějakou loď v přístavu v Sendaru?"
"Princ Hettar mi řekl, že si Belgarat vybral zrovna tebe. Není mi vůbec jasné proč, ale jemu se zdá, že jsi dost spolehlivý."
Greldik se třásl na celém těle. "Nemůžeme jít dovnitř?" zeptal se. "Dneska v noci je docela zima." Z vousu mu kapala voda.
"Dobrá," souhlasil Brendig, "ale už žádné pití."
"Jsi pěkně tvrdej chlapík, Brendigu," napadl ho Greldik.
"Říká se to o mně."
Trvalo celou noc, než sehnali Greldikovy námořníky, ale většina byla stejně opilá jako kapitán.
Loď byla ošumělá a ne příliš čistá, plachty byly roztřepené, ale generál Brendig rozhodl, že je schopna plavby. Byla to šerecká válečná loď, ale byla trochu přestavěná, aby mohla dopravovat náklad. Brendig měl jisté podezření, jak Greldik ten náklad získává, protože Šerekové byli od přírody piráti. To ráno nebyla sice posádka v nějaké růžové náladě, ale dokázala připravit loď k vyplutí. Greldik sám, se zarudlýma očima, stál na můstku a udržoval potřebný kurz, i když se řítili vstříc rozdivočelým živlům.
Generál Brendig byl Sendar a jako takový uznával profesionalitu, když ji viděl. Byl nucen přiznat, že navzdory drsným způsobům je to pravděpodobně nejlepší námořník na světě. Sendarští kapitáni by v tomhle počasí neopustili přístav, ale Greldik prostě živly ignoroval.
Po třech dnech plavby dopluli do přístavu v Rivě. Greldik hladce zavedl jeho ošumělou loď k jedné z přístavních hrází. Rozkazy dával ovšem posádce takovým způsobem, že i otrlý voják Brendig rudnul. Potom oba dva zamířili z přístavu k příbytku rivanského krále.
Nikdo se nemůže do Rivy dostat nepozorován, a tak, navzdory ošklivému počasí, je už král Belgarion a jeho drobná žena Se'Nedra očekávali v předsálí trůnního sálu. "Brendigu!" vykřikla radostí Se'Nedra a běžela přivítat starého přítele.
"Vypadáš dobře, Výsosti," odpověděl a objal ji kolem ramen.
"Brendigu, copak se nikdy neusmíváš?"
"Já se usmívám, Výsosti," řekl s absolutně vážnou tváří.
"Zdar, Garione," řekl vousatý Greldik rivanskému králi. Kapitán Greldik si zřejmě na formality moc nepotrpěl. Nikdy nepoužíval tituly, ať mluvil s kýmkoliv.
"Greldiku," odpověděl Garion, když si potřásali rukama.
"Vypadáš starší."
"To doufám. Kdyby tomu bylo naopak, tak by lidé začali mít nějaké podezření. Co tě přivádí do Rivy v tomto období?"
"Brendig," opáčil Greldik a pohlédl ostře na sendarského generála. "Vytáhl mne z útulné krčmy v Camaaru, hodil mne do zátoky a poručil, abych ho zavezl do Rivy. Brendig si moc zvy…
