Kapitola pátá
YAR NADRAK BYLO HRADBAMI OBKLOPENÉ město, rozkládající se na soutoku východního a západního ramene řeky Kordu. Hvozd v okolí města byl vypálen v okruhu asi jedné leguy od hradeb, ke kterým se přijíždělo zapopelenou pustinou, z níž tu a tam vyčníval černý pahýl ohořelého kmene či zbytky ostružinových houštin. Brány hlavního města byly mohutné a natřené dehtem. Převyšovala je pouze ohromná kamenná napodobenina Torakovy masky. Tento obdivuhodný, nelidsky krutý zjev shlížel na každého, kdo projížděl branou a Garion jen stěží tajil svůj třas, když vstupoval dovnitř.
Domy nadrackého hlavního města byly dosti vysoké, pokryté příkrými hřebeny střech. Okna druhých podlaží měla okenice, většinou zavřené. Jakýkoliv obnažený kus dřeva byl naměřený dehtem, aby vydržel, a díky nánosům této černé látky stavby vypadaly jaksi nemocně. Vzduch v úzkých klikatých uličkách Yar Nadraku čpěl chmurou a děsem. Obyvatelé, kteří spěchali za svými záležitostmi, měli skloněné hlavy a přivřené oči. Zdejší měšťané oblékali méně kožených věcí než v ostatních částech země, ale i přesto v jejích oděvech převažovala černá, tu a tam narušená modrou nebo žlutou. Jedinou výjimkou tohoto pravidla byly rudé haleny malloreánských vojáků, kteří byli téměř všude. Potulovali se dlážděnými uličkami nahoru i dolů, hrubě obtěžovali místní obyvatele a hlasitě na sebe pořvávali těžkopádně znějící řečí.
Zatímco většina vojáků působila jako mladíci, kteří se navenek pokouší skrýt svoji úzkost z cizího města chvastounstvim, hrubostí a řevem, malloreánští Grolimové byli z úplně jiného těsta. Narozdíl od západních Grolimů, které Garion viděl v Kthol Murgosu, oblékali své špinavé ocelové masky jen zřídka a spíše se ukazovali s děsivě tvrdým výrazem ve tváři. Měli úzké oči a jejich ústa vypadala, jako by byla beze rtů. Když v černých pláštích s kápí procházeli ulicí, dal jim přednost každý, Nadrak i Malloreánec.
Garion i Silk, ostražitě hlídaní na hřbetech mezků, následovali štíhlého Yarbleka do města. Celou cestu podél řeky strávili Yarblek se Silkem ve vzájemném dobírání, vyměňovali si urážky a oživovali minulé nerozvážnosti. Přestože působil dosti přátelsky, i nadále byl Yarblek ve střehu a jeho strážci sledovali každý Silkův a Garionův krok. Během jejich třídenního putování Garion téměř nepřetržitě tajně pozoroval okolní les, ale po Belgaratovi nebylo ani vidu ani slechu, a tak Garion do města vstupoval pln nejrůznějších obav. Silk však vypadal sebejistě a uvolněně jako obvykle a jeho chování Gariona zjakéhosi důvodu nesmírné rozčilovalo.
Nějakou dobu klapali po dláždění městských ulic, když Yarblek náhle odbočil do neudržovaného stromořadí, které vedlo dolů k řece.
"Myslel jsem, že k paláci se jde tamtou cestou," řekl Silk a ukázal směrem ke středu města.
"To je pravda," odpověděl Yarblek, "ale my nejedeme do paláce. Drosta si našel společníky a královské záležitosti vyřizuje raději v soukromí." Stromořadí se najednou rozestoupilo a oni spatřili zchátralou ulici s úzkými domy, které vypadaly jako těsně před rozpadnutím. Zpoza rohu se vynořili dva Grolimové, zamířili jejich směrem a štíhlý Nadrak okamžitě sevřel rty. Když ti dva procházeli kolem, v Yarblekově tváři se zračilo otevřené nepřátelství.
Jeden z nich se zastavil, aby jeho pohled náležitě opětoval. "Vypadáš, jako bys měl nějaký problém, příteli," naznačoval Grolim.
"To je snad moje věc, ne?" odsekl Yarblek.
"To máš pravdu," chladně opáčil Grolim. "Ale pozor, aby se ti nevymkla z rukou. Otevřená neuctivost ke kněžství by tě mohla dostat do vážných potíží." Pohled černě oděného muže byl dosti výhružný.
Na nenadálý podnět Garion opatrně obrátil svoji mysl ke Gro-limovi a jemně pronikal do té jeho, ale myšlenky, s nimiž se střetl, neukazovaly zvláštní vědomost, ani nebyly chráněny aurou, již obvykle mysl čaroděje vyzařuje.
"Nedělej to," varoval jeho vnitřní hlas. "To je, jako kdybys zvonil zvoncem nebo měl označeni na krku."
Garion se rychle vrátil zpět do sebe. "Myslel jsem, že všichni …
