Kapitola čtrnáctá
"TAKHLE TO TADY VYPADÁ VŠUDE?" ZEPTAL se král Anheg, když se vojsko vleklo rovným kamenitým údolím, které bylo ohraničeno pustými horami tančícími v pohybech horkého vzduchu. "Neviděl jsem strom od doby, kdy jsme opustili opevnění."
"Po dvaceti leguích se krajina mění, Vaše Veličenstvo," odvětil tiše Hettar, který i přes sluneční žár pohodlně polehával v sedle. "Až začneme sjíždět do nižších poloh, objeví se i stromy. Jsou to jen malé řídké smrky, ale trochu naruší jednotvárnost."
Zástup za nimi byl roztažený na několika mílích a v ohromné pustině vypadal jako tenká čára, zahalená mračnem žlutého prachu, který vířilo tisíce lidských i koňských nohou. Plachtou pokryté še-recké lodě, usazené v nízkých kolébkovitých vozících, drkotaly po kamenité půdě a písečný prach nad nimi v horku visel jako střecha
"Teď bych dal cokoli za malý větřík," prohlásil toužebně Anheg, otíraje si čelo.
"Nech věci tak, jak jsou, Anhegu," doporučil mu Barak. "Nemuselo by dlouho trvat a mohla by přijít písečná bouře."
"Jak je to ještě daleko k řece?" smutně se tázal král Rhodar a obhlížel neměnnou krajinu. Horko mělo na zavalitého panovníka krutý účinek. Jeho tvář byla rudá jako řepa a po celém těle mu stékaly proudy potu.
"Stále ještě asi čtyřicet leguí," odpověděl Hettar.
Generál Varana přiklusal z čela zástupu v sedle svého grošáka. Byl oblečen v kožené suknici, náprsním krunýři a na hlavě měl přilbici, která vůbec nevypovídala o jeho hodnosti. "Mimbratští rytíři chytili další Murgy," hlásil.
"Kolik?" ptal se král Rhodar.
"Asi dvacet. Tři nebo čtyři utekli, ale Algarové je pronásledují."
"Neměly by družiny strážců být dál vepředu?" dělal si starosti král Anheg a znovu si otřel čelo. "Ty lodě jako vozy opravdu nevypadají. Nerad bych bojoval už na řece Mardu - jestli se tam vůbec dostaneme."
"Moji lidé vepředu hlídají," ujistil ho král Čo-Hag.
"Přeběhl někomu přes cestu Malloreánec?" tázal se Anheg.
"Zatím ne," odvětil Čo-Hag. "Samí Murgové a Thullové."
"Zdá se, že 'Zakat vyčkává v Thull Zeliku," dodal Varana.
"Docela rád bych o něm věděl trochu víc." řekl Rhodar.
"Císařští poslové jej popisovali jako velmi ušlechtilého muže," oznámil Varana. "Pěstěného, uhlazeného a zdvořilého."
"Jsem si jistý, že má i druhou stránku," poznamenal Rhodar. "Nadrakové z něho mají hrůzu - a vyděsit Nadraka, to dá pěknou práci."
"Dokud bude v Thull Zeliku, tak mě nezajímá, co je zač," prohlásil Anheg.
Z plahočícího se zástupu pěchoty, za níž drkotaly vozy, vyjel plukovník Brendig. "Král Fulrach se ptá, jestli můžeme zastavit vojsko kvůli odpočinku," oznámil Brendig.
"Zase?" tázal se popuzeně Anheg.
"Vždyť pochodujeme už dvě hodiny, Vaše Veličenstvo," poukázal Brendig. "Pochod v takovém vedru a prachu je pro pěchotu velmi vyčerpávající. Muži pak nebudou dobří v boji, když jim nedopřejeme chvíli odpočinku."
"Pak tedy vojsko zastavte, plukovníku," řekla Sendařanovi Polgara. "Myslím, že v těchto záležitostech se můžeme na Fulracha spolehnout." Obrátila se k šereckému králi. "Nebuď tak mrzutý, Anhegu," zchladila ho Polgara.
"Peču se zaživa, Polgaro," žehral.
"Zkus jít pár mil pěšky," řekla mu vlídně. "Možná bys pochopil, jak se cítí pěchota."
Anheg se zamračil, ale zůstal zticha
Když se zástup zastavil, Se'Nedra zatáhla za uzdu svého koně. Od doby, kdy byla Adara zraněná, Se'Nedra takřka nemluvila. Strašlivý pocit zodpovědnosti za téměř osudově zranění její družky jí otevřel oči. Obrátila se do sebe, což pro ni bylo naprosto nepřirozené. Sundala si volný slaměný klobouk, který pro ni ještě v pevnosti vyrobil jeden zajatý Thull, a zamžourala na jasnou oblohu.
"Nasaď si ten klobouk, Se'Nedro," okřikla ji Polgara. "Nechci, abys dostala úpal."
Se'Nedra si jej poslušně nasadila na hlavu. "Už se vrací," oznámila a ukázala na malou tečku nad nimi na obloze.
"Omluvíte mě?" optal se generál Varana a obracel svého koně pryč.
"Jsi nemožný, Varano," pronesl král Rhodar k Tolnedřanovi.
"Proč pořád odmítáš přijmout, že je schopen děla…
