Kapitola dvanáctá
"SILKU," PROHLÁSIL GARION naléhavě, "musíte to zarazit."
"Je mi líto. Garione," opáčil drobný chlapík a obezřetně se rozhlížel kolem atria zalitého měsíčním světlem, jestli nezahlédne ukrytého špeha, "ale věc už je v pohybu. Sadiho loupežníci jsou v paláci a rozkazy dostávají od Vasky. Ten má teď takovou kuráž, že by skoro dokázal zaútočit na samotného Zakata. Generál Bregar z Úřadu pro zásobování armády ví, že se něco chystá, takže se obklopil vojáky. Pallijský král, princ regent z Delchinu a starý král z Voresebo ozbrojili každého člena své družiny. Palác je neprodyšně uzavřený a nikdo si nemůže zavolal žádnou pomoc zvnějšku - dokoce ani Zakat. Věci teď stojí tak. že by je mohlo uvést do pohybu jediné slovo."
Garion začal klít, přecházet po stinném atriu a kopat do nakrátko sestřiženého trávníku.
"Sám jsi nám přece řekl, abychom se do toho dali," připomenul mu Silk.
"Silku, vždyť se v téhle chvíli ani nemůžeme dostat z paláce -a z města ještě míň. Rozdmýchali jsme válku a teď jsme uvázli přesně v jejím středu."
Silk podmračeně přikývl. "Já vím."
"Budu muset jít k Zakatovi," řekl Garion. "Všechno mu pěkně popořádku povím. Pak může poslat císařskou stráž a nechat každého v paláci odzbrojit."
"Pokud sis myslel, že se budeme těžko dostávat z paláce, začni přemýšlet, jak bychom se mohli dostat z císařského žaláře. Protože Zakat je zatím zdvořilost sama, ale nemyslím, že mu jeho trpělivost - nebo pohostinnost - vystačí na tohle."
Garion zaklel.
"Obávám se, že jsme přechytračili sami sebe," poznamenal Silk. Podrbal se ve vlasech a dodal: "Občas se mi to stává."
"Napadá tě něco, jak z toho vybruslit?"
"Bojím se, že ne. Celá situace je poněkud příliš výbušná. Možná bychom měli zajít za Belgaratem."
Garion sebou trhnul, "Nebude mít velkou radost."
"Bude mít ještě menší, když mu o tom nepovíme."
Garion vzdychl. "Asi máš pravdu. Takže pojďme, ať to máme za sebou."
Trvalo jim hodnou chvíli, než Belgarata našli. Nakonec ho objevili, jak stojí u okna v komnatě v horním patře východního křídla. Okno vyhlíželo přes hradby paláce. Za zdí v zasaženém městě svobodně zuřily požáry. Z celých bloků domů šlehaly plameny a sloupy sazí a hvězdnaté nebe zakrýval oblak hustého kouře. "Začíná se jim to vymykat z rukou," řekl starý pán. "Měli by strhávat domy a udělat protipožární pruhy, ale myslím, že se vojáci bojí vyjít ven z kasáren," Zaklel. "Nenávidím ohně."
"Došlo tu k jisté nepříjemnosti," začal Silk opatrně a rozhlížel se kolem sebe, jestli nezahlédne ve stěnách místnosti otvory na špehování.
"O co jde?"
"Ale, nic světoborného," odvětil Silk až příliš ledabyle. "Prostě nás napadlo, že bychom tě měli upozornit, nic víc." Ovšem prsty mu už kmitaly a poškubávaly. Dokonce i když mluvil docela klidně, na oko o nějaké maličkosti týkající se koní, aby trochu povznesl špehy, o kterých všichni věděli, tančící prsty starému pánovi vylíčily celou situaci.
"Vy - cože jste?" vykřikl Belgarat a pak výbuch zamaskoval návalem kašle.
- Řekl jsi nám, abychom zosnovali rozvrat na odvrácení pozornosti, dědečku - sdělovaly Garionovy ruce, zatímco Silk dál žvanil o koních.
- Rozvrat ano - odpověděly mu Belgaratovy prsty - ale ne aby se tu v paláci strhly bitvy. Co jste si proboha mysleli?
- Na nic lepšího jsme nedokázali přijít - opáčil nepřesvědčivě Garion.
"Počkejte, chvíli o té věci popřemýšlím," řekl starý pán nahlas. Párkrát přešel komnatu sem a tam, ruce sepjaté za zády a tvář zbrázděnou soustředěním. "Pojďme si promluvit s Durnikem," řekl nakonec. "Více méně má koně na starosti, takže budeme jeho radu potřebovat." Ještě než se obrátil, aby je vyvedl z místnosti, prsty se mu naposled zamíhaly. - Až půjdeme dolů, snažte se, abyste nenašlapovali moc zlehka - řekl jim - Potřebuju vám dát pár instrukcí a kroucení prstů zabírá moc času -
Když vyšli z místnosti, Garion a Silk šoupali nohama a nechávali boty zvysoka dopadat na mramorovou podlahu, aby zakryli Belgaralovo šeptání.
"Takže," vydechl starý pán, přičemž je…
