Kapitola osmá
ULGSKÉ DÍVKY MĚLY BLEDOU PLEŤ, svělounce plavé vlasy a velké tmavé oči. Princezna Se'Nedra seděla v jejich středu jako jediná rudá růže v zahradě plné lilií. Sledovaly každý její pohyb s dávkou mírného úžasu, jako by byly této malé a živé cizince podrobeny. Stala se doslova středem jejich životů. Nebylo to jen tím, že hrála barvami. Ulgové byli od zakladu vážní, uzavření lidé. Jen zřídka se smáli nebo projevovali své city. Avšak Se'Nedra vždy žila krajně otevřeným způsobem. Okouzleně pozorovaly hru nálad a pocitů, jak se přehrávají jejím krásným obličejem Červenaly se a neklidně se pochichtávaly jejím nemravným a bezbožným vtípkům. Zasvětila je do různých důvěrností a každá z asi dvanáctí dívek, jež se státy jejími stálými společnicemi, jí čas od času otvírala své srdce.
Nastávaly ovšem i špatné dny, kdy byla Se'Nedra mrzutá, nesnášenlivá a necitelná. Odháněla pak od sebe jemné ulgské dívky krutým haněním. Po každém takovém výbuchu hněvu od ní odbíhaly v slzách. Vždy si slibovaly, že se k ní již nikdy nepřiblíží, ale nakonec se k ní váhavě vracely, jako by se bývalo nic nestalo.
Byla to pro princeznu těžká doba. Neuvědomila si dostatečně důsledky poslechnutí rozkazu boha UL, když jí řekl, aby zůstala v jeskyních, zatímco ostatní putovali do Rak Ktholu. Se'Nedra vždy chtěla být ve středu dění, ale tady byla odložená do pozadí, nucená snášet únavné, dlouhé hodiny, strávené pouze čekáním. Nebyla duševně uzpůsobená k čekání, a tak výbuchy hněvu, jež plašily její společnice jako hejno holubů, byly zčásti způsobovány nuceným nicneděláním.
Prudké zvraty v jejích náladách byly především zkouškou pro Gorima. Křehký a stařičký svatý muž žil po staletí v tichých rozjímáních a náhle se do jeho světa vřítila jako kometa rozmazlená princezna. Ačkoli někdy musel sáhnout až na dno své trpělivosti, snášel ty záchvaty špatné nálady, bouře pláče či nečekané výbuchy hněvu s patřičným nadhledem. Stejně shovívavý byl i při jejích náhlých projevech citů, kdy se mu vrhla kolem krku a zasypala ho polibky.
V těch dnech, kdy měla Se'Nedra příjemnou náladu, shromáždila své společnice pod sloupy na pobřeží Gorimova ostrova k rozhovorům, smíchu a provádění jednoduchých her, které sama vymyslela. Tichá stinná jeskyně pak byla naplněna žvatláním a smíchem dospívajících dívek. Když byla zamyšlená, vyšla si s Gorimem na krátkou procházku, aby si prohlédli onu zvláštní nádheru podzemního světa jeskyň, štol a slují pod opuštěným městem Prolgu. Neznalým očím by se bývalo mohlo zdát, že princezna byla tak zaujatá ohňostrojem svých pocitů, že si neuvědomovala nic kolem sebe, ale nebylo tomu tak. Její bohatá mysl byla rozhodně schopná pozorování, rozebírání a dotazování, dokonce i v průběhu nějakého vzteklého záchvatu. Když jí vyprávěl příběhy jeho lidu, velmi podrobně se vyptávala, snažíc se v nich vždy dobrat nějakého skrytého významu.
Během těchto rozhovorů učinila princezna mnoho objevů. Zjistila, že základem ulgského života je náboženství, a tak námět a dopad všech jejich příběhů byly spojeny s naprostou úctou a podrobením se vůli boha UL. Tolnedřan se snaží tak nanejvýš před svým bohem vykrucovat nebo s ním i smlouvat. Nedra to očekával a zdálo se, že se baví hrou nabídek a protinabídek stejně jako jeho lid. Nicméně ulgská mysl nebyla takové nenucenosti schopná. "Nebyli jsme ničím," vysvětloval Gorim. "Méně než ničím. Neměli jsme domov, ani boha. Jen jsme se bez cíle toulali světem, dokud UL nesvolil stát se naším bohem. Někteří ze zélotů dokonce šli tak daleko, že navrhovali, aby každý Ulgo, který pohněvá našeho boha, byl od nás vyhnán. Netvrdím, že znám dobře mysl UL, ale nemyslím, že by byl tak krutý. Nutno však dodat, že dosud nechce být naším bohem, takže je asi lepší jej nepohněvat."
"On tě miluje," ihned na to řekla Se'Nedra. "Každý mu to mohl vidět ve tváři, když k nám tenkrát přišel."
Gorim se zdál být na pochybách. "Doufám, že jsem ho příliš nezklamal."
"Nebuď hloupý," řekla princezna povzbudivé. "Samozřejmě, že tě milu…
