Část druhá
ŠEREK
Kapitola dvanáctá
JIŽ BRZY RÁNO, JEŠTĚ ZA KALNÉHO SVĚTLA, projížděli spícími ulicemi Sendaru do přístavu k čekající lodi. Nádherné šaty včerejšího večera zůstaly stranou, dnes byli všichni oblečeni ve svých normálních šatech. Dokonce i král Fulrach a hrabě ze Seline odložili zbytečné ozdoby a byli oblečeni asi jako dobře prosperující obchodníci na obchodní cestě. Královna Layla sice s nimi nemela do Šereku jet, ale doprovázela svého manžela alespoň do přístavu a výraz její tváře nasvědčoval tomu, že má blízko k pláči. Celou společnost doprovázeli vojáci, zahalení do silných plášťů, které je chránily proti prudkému, chladnému větru.
Na konci ulice vedoucí od paláce k přístavu stála, chráněna velkými balvany před útoky mořských vln, jejich loď. Byla to štíhlá loď s vysokými nástavbami a její trochu vlčí vzhled nedodával Ga-rionovi před jeho první mořskou plavbou příliš optimismu. Na palubě se pohybovalo pár krvežíznivě vypadajících námořníků. Všichni měli dlouhé vlasy, mohutné plnovousy a byli oblečeni do šatů z kůží. S výjimkou Baraka to byli první Šerekové, které Garion viděl a upřímně řečeno nevzbuzovali v něm příliš důvěry.
"Baraku!" zvolal hřmotný muž stojící na provazovém žebříku asi v polovině stožáru. Popadl oběma rukama lano, visící na palubu, sjel po něm dolů, přeskočil zábradlí a uháněl jim v ústrety.
"Greldiku!" zařval Barak, seskočil z koně a sevřel divoce vypadajícího muže v medvědím objetí.
"Zdá se, že lord Barak zná našeho kapitána," poznamenal hrabě ze Seline.
"To mne zneklidnilo," řekl suše Silk. "Doufal jsem, že náš kapitán bude rozumný, usedlý muž středního věku a konzervativního vzhledu. Nemám rád lodě a cestování na moři vůbec."
"Slyšel jsem, že kapitán Greldik je jeden z nejlepších námořníků v celém Šereku," ujišťoval ho hrabě.
"Drahý hrabě," řekl Silk s bolestným výrazem ve tváři. "Šerecké přirovnání může být trochu zavádějící." Kysele se zadíval na Baraka a Greldika, kteří oslavovali své shledání notným popíjením nějakého alkoholu z korbelů, které jim rychle podali z paluby chechtající se námořníci.
Královna Layla sesedla z koně a objala tetu Pol. "Prosím tě, Pol, dohlédni na mého manžela," řekla se slabým úsměvem, který skrýval trochu smutku. "Nedovol, aby ho ti alornští chlapáci přinutili udělat nějakou hloupost."
"Ráda na to dohlédnu," přikývla teta Pol.
"No tak, Laylo," ozval se trochu uraženým tónem král Fulrach. "Budu v pořádku. Nakonec jsem přece dospělý člověk, ne?"
Malá, baculatá královna na něj pohlédla. "Chci, abys mi slíbil, že se budeš teple oblékat," řekla, "a ne abys seděl celou noc s Anhegem a popíjel s ním."
"Máme před sebou vážný úkol, Laylo," upozornil ji král Fulrach. "Na nic takového nebude čas."
"Znám příliš dobře Anhega," zafrkala královna. Otočila se na pana Vlka, postavila se na špičky a políbila ho na zarostlé tváře. "Milý Belgarate," oslovila ho. "Musíš mi slíbit, že až bude po všem, přijedete s Pol na dlouhou návštěvu."
"Slibuji, Laylo," řekl vážně pan Vlk.
"Začíná odliv, králi," ozval se Greldik. "Myslím, že je nejvyšší čas vyplout."
"Ach drahý," zaštkala královna. Objala krále Fulracha kolem ramen a zabořila mu tvář do ramene.
"No tak, no tak," utěšoval ji nemotorně Fulrach.
"Jestli hned neodejdeš, tak začnu brečet na veřejnosti," varovala ho královna a odstrkávala ho pryč.
Kameny v přístavu byly kluzké a štíhlá šerecká loď se zmítala pod nárazy moře, přesto se jim všem podařilo přejít úzký můstek bez nehody. Námořníci vylezli na stožáry a další zaujali svá místa u vesel. Štíhlá veslice odrazila od přístaviště a svižně vyklouzla na moře podél bachratých obchodních lodí. Královna Layla stála na břehu, obklopena vojáky, a mávala jim. Její postavička se stále zmenšovala, až ji nebylo možné rozeznat. Jenom zblízka by bylo vidět, že teď skutečně pláče.
Kapitán Greldik zaujal místo u kormidla s Barakem po boku a dal signál statnému válečníkovi stojícímu nedaleko. Silák pokýval hlavou a sundal kryt z velkého bubnu. Začal na něj v poma…
