V.
Geran a Eldara byli samozřejmě velmi šťastní. Už jsem si za ty roky všimla, že tyhle předurčené svazky obvykle šťastné bývají. Účel vesmíru má své způsoby, jak se odměnit těm, kteří mu slouží. Za nějaký čas – a netrvalo to ani příliš dlouho – Eldara začala každé ráno zvracet, takže jsem věděla, že všechno probíhá, jak má.
Přivedla jsem na svět jejich syna začátkem léta roku 4013 a cítila přitom jisté uspokojení. I když většinu práce samozřejmě zastal Geran a jeho nová manželka, byla jsem hrdá na to, že jsem je dala dohromady a že jsem se zhostila svého úkolu úspěšně. Rivanský rod byl pro další generaci zachráněn.
Gerana a Eldara se po dlouhém dohadování rozhodli, že se jejich syn bude jmenovat Davon, a tím asi zklamali Hattana, který doufal, že jeho první vnuk ponese algarské jméno. Já jsem byla docela ráda, že dostal poměrně běžné jméno. Algarská jména v sobě skrývala značně dramatický náboj a já jsem za těchto podmínek nechtěla, aby ten chlapec na sebe poutal příliš velkou pozornost.
Eldařin porod byl poměrně lehký a tak se brzy zotavila. Po chvíli uvažování jsem se rozhodla, že bych si měla s mladou rodinou promluvit. Navzdory Hattanovým výhradám jsem došla k závěru, že bude nejlepší, když následníci Rivova trůnu a jejich manželky budou vědět, kdo jsou a jaké nebezpečí jim může hrozit. Jednoho večera koncem léta jsem požádala Gerana a Eldaru, aby přišli do mé knihovny, abychom si mohli pohovořit. Zařídila jsem, že naši sluhové šli brzy spát a pak jsem vzala Gerana, jeho ženu i jejich dítě dovnitř a zavřela za nimi. „Co jsi o nás řekl své ženě, Gerane?“ zeptala jsem se přímo svého synovce.
„No, já jsem jí nelhal, teto Pol, ale některé věci jsem prostě vynechal.“
„Takže ty máš přede mnou tajemství?“ zeptala se trochu uraženě Eldara. „Já před tebou žádná tajemství nemám.“
„Pouze plnil mé příkazy, Eldaro,“ ujistila jsem jí. „Mluvíme tady o rodinném tajemství a Geran měl zakázáno o tom mluvit s kýmkoliv bez mého výslovného svolení.“
„Ty jsi mi nevěřila, teto Pol?“ zeptala se a bylo v tom cítit zklamání.
„Musela jsem tě nejdřív trochu lépe poznat, Eldaro. Potřebovala jsem mít jistotu, že si umíš nechat některé věci pro sebe. Vím, že tvůj otec takový je, ale co se týče mladých dívek, měla jsem obavu, že někdy moc mluví. Už jsem si ověřila, že ty máš pro tyhle věci cit a že všechno nevybrebtáš. Už sis asi všimla, že tvůj manžel není Sendar.“
„Řekl mi, že se narodil v jednom z alornských království,“ odpověděla. „Když mi to říkal, tak jsme měli trošku jiné věci na práci, takže…“ zarazila se a zrudla.
„To asi nemusíme rozpitvávat, Eldaro. Geran je z Rivy a je potomek velmi vážené rodiny na Ostrově větrů.“
„Jak moc vážené?“ zeptala se.
„Asi bys tam už váženější nenašla. Je to zhruba jedenáct let, co byla Geranova rodina vyvražděna Nyissánci. Můj otec a já jsme dokázali zachránit pouze Gerana, protože jsme přišli příliš pozdě, abychom mohli pomoci ostatním.“ Vyvalila překvapením oči.
„Co bys na to řekla, kdyby ses dověděla, že bys mohla být královnou Rivy, kdyby se nestaly jisté věci, lásko?“ zeptal se jí Geran.
„Ale ty se nechováš jako král.“ Znělo takřka dotčeně. „Copak králové chrápou jako ty?“
„Můj děda teda určitě chrápal,“ odpověděl a důrazně kýval hlavou.
„Možná byste si mohli nechat diskusi o jistých projevech královského chování na dobu až budete sami,“ vyzvala jsem je. „Zůstaňme u problému, který jsem nastínila. Geran má velmi zavilé nepřátele, kteří touží po tom, aby ho zabili a zrovna tak vaše dítě.“
Přitiskla si spící dítě na prsa. „Jen ať to zkusí!“ vykřikla odhodlaně.
„Já bych byla raději, kdyby to ani nezkoušeli,“ řekla jsem rychle. „Geranovi nepřátelé jsou velmi mocní a jsou schopni najmout desítky vrahů a stovky špionů. Jsem si zcela jistá, že nás hledají. Nejbezpečnější pro nás bude, když nás vůbec nenajdou. Jsou dvě možnosti, jak toho dosáhnout. Buď můžeme jít do hor a skrýt se tam někde v jeskyni, nebo zůstat tady a žít tak obyčejně, že si nás vůbec nevšimnou. Pokusíme se o tu druhou …
