dětské

Říkal jsi přece, že jsi ten klíč už rozluštil!" rozčilila se Hermiona. / „Nemluv tak nahlas!" okřikl ji naštvaně Harry. „Potřebuju to už jen – tak trochu doladit, rozumíš?" / Seděli všichni tři v učebně kouzelných formulí úplně vzadu a měli stůl sami pro sebe. V dnešní hodině si / měli vyzkoušet opak povolávacího kouzla, to…

Více
  • 13. 5. 2023

Malfoy nemohl uvěřit svým očím, když příštího dne viděl, že Harry i Ron jsou ještě pořád v Bradavicích a vypadají sice unaveně, ale jsou v té nejlepší náladě. Oba dva totiž ráno dospěli k názoru, že setkání s tříhlavým psem bylo báječné dobrodružství, a měli docela chuť si ho zopakovat. Harry mezitím Ronovi pověděl všecko o balíčku, který se nejspíš přestěhoval z Gringottovy banky do Bradavic, a oba si drahnou chvíli lámali hlavu, co v něm asi může být, když ho tu střeží tak důkladně. / „Buď je to něco opravdu cenného, anebo opravdu nebezpečného,“ usoudil Ron. / „Nebo taky obojí,“ mínil Harry. / S určitostí ovšem věděli jenom, že záhadný předmět je …

Více
  • 13. 5. 2023

NEZNÁLEK MALÍŘEM / Tubička byl vynikající malíř. Nosíval dlouhý plášť, kterému říkal hazuka. To bylo panečku něco, když se Tubička vystrojil do své hazuky, odhodil si s čela dlouhé vlasy a stál tak před stojanem s paletou v ruce! Každý hned viděl, že má co dělat s opravdickým umělcem. / Po tom, co nikdo nechtěl poslouchat Neználkovu muziku, usmyslil si, že bude malířem. Přijde k Tubičkovi a povídá: / “Poslyš, Tubičko, rozhodl jsem se, že budu taky malíř…

Více
  • 13. 5. 2023

OBJEVENÍ STRÁŽNÍKA HVIZDULKY / Zpočátku byl Hvizdulka v nemocnici hrozně překvapen, když mu ošetřovatelky nebo někdo z lékařů říkali Preclíku. Nicméně ho nikdy nenapadlo, aby se zeptal, proč mu vlastně tak divně říkají. Otřesem mozku se mu to v hlavě trošku zpřeházelo, nefungovala mu zkrátka tak dobře jako dřív. Pomaloučku se to sice zlepšovalo, ale zároveň si docela nepozorovaně zvykal na své nové jméno. A za pár dní ho už ani nenapadlo, že by se …

Více
  • 13. 5. 2023

KONEČNĚ K ZEMI / Od chvíle, kdy Neználek přijel se svými přáteli do Kosmického městečka, uběhlo teprve pár dní. Ráno co ráno chodíval do zahrady a procházíval se tam v houštině červené řepy, mrkve, okurek, rajských jablíček a melounů nebo kolem vysokánských stébel obří pšenice, žita nebo ovsa. / “Tady je to skoro jako u nás v Kvítečkově,“ liboval si, „až na to, že to v Kvítečkově bylo lepší. Jako by tu přece jenom něco chybělo.“ / Jednou se Neználek prob…

Více
  • 13. 5. 2023

Byl jednou jeden domeček a v tom domečku stromeček. Na stromku byla svíčička a u stromečku babička. / Babička řekla Mince: / „Ten tvůj táta nemá rozum. Jenom se na nich přerazíš.“ / Pod stromkem totiž ležely lyže. Táta je Mince nadělil. / „Co by se přerazila?“ namítal dědeček. „Párkrát se vyválí a bude jezdit jako čert!“ / „Copak čerti lyžují?“ špásovala s dědou Minka. / „To bych řek! Čerti jsou výborní lyžaři. Aby nebyli, když to mají snadné. Při sjezdu si pomáha…

Více
  • 13. 5. 2023

A teď jdu ven obhlédnout, nad čím ta ženská spráskla ruce. Aha, z přepadové trubky hučí voda. Boha jeho, co se vlastně stalo? Ále, jen tlak páry pumpuje vodu z chladiče. No maucta! / Rozhlížím se, jak obrátit. Jenže na první pohled vidím, že to neudělám. Jezdí tu vůz za vozem, zastavil bych provoz. Vozovka úzká, a za mnou sešup; spustit se pár metrů dolů, už bych to neubrzdil, zastavil bych o protější stráň a jsme děsně vysoko nad údolím, ne, neobrá…

Více
  • 13. 5. 2023

Až si budete vybírat volské spřežení, neberte si ta menší zvířata. Tuhle chybu jsme udělali my s Čestmírem Uhrem, když jsme byli určeni za voláky. Nemuseli jsme si vybírat ty nejmenší, protože jsme na přidělování párů přišli do chléva první. Zdeněk Mužík, Jiří Řezníček, Miloslav Doubrava a další lajdáci se dostavili bůhví jak dlouho za námi, když už jsme si definitivně vybrali nejdrobnější pár roháčů. Ale jaképak roháče, ona to byla jen taková vo…

Více
  • 13. 5. 2023

ve které se přistěhuje do Lesa Klokanice s Klokánkem a Prasátko dostane lázeň / Nikdo nevěděl, odkud přišli, ale najednou byli v Lese: Klokanice a Klokánek. Když se Pú zeptal Kryštůfka Robina: „Jak se sem dostali?“, Kryštůfek Robin řekl: „Obvyklým způsobem, jestli víš, jak to myslím, Pú,“ a Pú, který to nevěděl, řekl: „Aha!“ Pak dvakrát kývl hlavou a řekl: „Obvyklým způsobem. Ach tak!“ – A pak šel navštívit své milé Prasátko, aby se dověděl, co si o…

Více
  • 13. 5. 2023

ve které přijde Kryštůfek Robin a Pú na začarované místo a tam je opustíme / Kryštůfek Robin byl na odchodu. Nikdo nevěděl proč; nikdo nevěděl kam; dokonce ani nikdo nevěděl, odkud to vlastně ví, zeje Kryštůfek Robin na odchodu. Ale ať tak či onak, každý v Lese věděl, že už je to tu. I Mrně, přítel a příbuzný Králíčkův, kterému se zdálo, že jednou zahlédlo nohu Kryštůfka Robina, ale nevědělo to jistě, protože to mohlo být také něco jiného, i Mrně si…

Více
  • 13. 5. 2023

kdy Emil vytáhl Idičku na vlajkový stožár /   /   / V neděli 10. června měli mít na Kočindě hostinu. Z Javorova i odjinud čekali spoustu hostí. Emilova maminka už několik dní předem vařila, pekla a smažila. / „Tohle nás přijde zpropadeně draho,“ říkal tatínek. „Ale když se má slavit, tak pořádně. Žádné škudlení. Ačkoliv ty karbanátky by snad mohly být trochu menší.“ / „Dělám je takové, jaké mají být. Akorát velké, akorát kulaté a akorát usmažené,“ ned…

Více
  • 13. 5. 2023

Už brzo budou z ostrova pryč. Za několik okamžiků odjedou a nikdy jej už nespatří. Než Kalle skočil do člunu, na chvilku zaváhal. Ohlédl se za místem, které jim bylo domovem po několik neklidných dnů a nocí. Tady je jejich skála, kde se koupali, a v ranním slunci vypadá velmi lákavě, v prohlubni za ní měli svou chýšku. Nebylo ji odtud pochopitelně vidět, ale Kalle věděl, že tam je a že je prázdná a opuštěná a že jim už nikdy nebude domovem. / „Půjde…

Více
  • 13. 5. 2023

Den sliboval být mimořádně horký. Květy zimních fial na kruhovém záhonku v pekařovic zahradě schlíple visely už od rána. Ani lísteček se nepohnul, a dokonce Pacinka dala přednost stínu na verandě, kde Frída právě prostírala k snídani. / Eva-Lotta přiběhla ještě v noční košili a se vzorkem polštáře vytlačeným na tváři. / „Frído, nevíte, jestli se strýček Einar už probudil?“ / Frída se zatvářila tajuplně. / „Zeptej se radši, jestli vůbec šel spát! To je právě …

Více
  • 13. 5. 2023

Jsou dvě věci které, závidím Brittě a Anně. Zaprvé je to dědeček. Dědeček říká, že když je nás dětí tady v Bullerbynu tak málo, tak že může docela dobře být dědečkem nás všech. Ale / Anna pokaždé říká: / „Ano, je to možné. Ale doopravdy, doopravdy jsi jenom můj dědeček. A taky Brittin, samozřejmě!“ / A když jsme u dědečka a čteme mu noviny, tak mu vždycky / Anna sedí na klíně a on jí říká pořád jenom „děvenko“. / Nechápu, jak to dokáže, rozeznat Annu od nás ost…

Více
  • 13. 5. 2023

Nazítří svítilo sluníčko a maminka vzala Koralinu do nejbližšího většího města koupit oblečení do školy. Tatínka nechaly na nádraží, neboť jel do Londýna na nějaké jednání. / Koralina mu zamávala na rozloučenou. / Zašly do obchodního domu. / Koralina tam viděla zelené fluoreskující rukavice. Moc se jí líbily, ale maminka jí je odmítla koupit; raději koupila bílé ponožky, tmavomodré školní punčocháče, čtyři šedé halenky a tmavošedou sukni. / „Ale, mami, každý…

Více
  • 13. 5. 2023