BLAZE TOMU, KDO NIC NEMÁ,
NESTARÁ SE, KAM CO SCHOVÁ
Asi nevěříte svým očím, že mezi domácí zvířata počítám i tchoře, ale já nemohu jinak. V každé chaloupce a v každém venkovském stavení a hospodářství dříve či později alespoň na čas zdomácní nějaká škodná. A kde se tak nestane, tam ať se nepočítají vůbec za venkov. Ať se počítají spíš mezi velkoměstskou honoraci. Kuna, tchoř, německá myš ani liška nemůže totiž dělat škodu vedoucímu sekretariátu na oborovém ředitelství ani vedoucímu úvěrového odboru ve státní bance, ale u takové osamocené důchodkyně dovede nadělat paseku, že se to ani nedá vypovědět.
Každý, koho tohle nadělení potká, je tou spouští ovšem pasován mezi pravé venkovské lidi a je si na pohromu náležitě pyšný. Už za pár dní se o něm ve vsi mluví a za dalších pár dní ho pohroma zocelí a ozáří stejnou aureolou, jaká obklopuje každého vojáka, když se po něm poprvé střílí, každého námořníka, když má za sebou první mořskou bouři, a každého studenta, když navštíví poprvé v životě vykřičený dům.
V té době prohledá jeho obydlí a pozemky vyhlášený místní šaman, a to je majitel želez a pastí. Celé měsíce žije v ústraní a živí se něčím bezvýznamným. Je obvykle krmičem ve státním statku nebo důchodcem, ale snáší to, protože ví, že přijde jeho čas. Když opravdu přijde, přestane být naráz zapomenutým krmičem či důchodcem, naráz se promění v lovce kožešin a vyhlášeného trappera. Každý v dědině ví, že jeho jméno s hrůzou vyjí smečky vlků od Skalistých hor až po Yukon a že ho se strachem vyřvávají vyděšení sibiřští tygři po celé tajze.
Trapper chodí mlčky sem a tam po dvoře, po zahradě a všude a vám se zdá, že kam mu padne zrak, tam se v úkrytu zachvěje ocásek a zaklapne mordička. U každé hromady polen, sloupků, u nasekaného dříví, chrastí a jiných náležitostí vašeho pozemku zahučí, že takový čurbes, jaký tu máte, je pro škodnou jako dělanej a že je s podivem, že to zakouslo jen vaše slepice a ne celou vaši famílii.
Pak jde pro železa a když je přinese, scvrkne se vám strachem slepé střevo: to není past, to je něco, čím na Špilberku mučili královrahy a požírače děti, a jestli je to past, je to spíš na grizzlyho či na lva berberského než na kunu či tchoře. V každém případě víte s určitostí, že je mnohem bezpečnější spát na pytli ekrazitu se zapálenou cigaretou v ústech, než projít okolo těchto želez.
Jsou ovšem postižení, kteří si pro šamana nepošlou a se škodnou si to chtějí vyřídit samí. Ti si prostě zajdou k šamanovi ty pasti vypůjčit. Takový byl například můj strýček Rudolf, když se mu začala ztrácet kuřata. Ten si železa půjčil a první den chytil svou vlastní kočku, druhý den sousedovic kočku, třetí den sousedovic kocoura a čtvrtý den vlastní kvočnu. Pak železa vrátil, protože si propočetl, že už nadělal více škod než ta škodná.
Slovo škodná se užívá ne proto, že by škodná vždycky škodila, ale protože toto slovo je jaksi univerzální. Ono se totiž nikdy přesně neví, kdo to udělal, tu spoušti v kurníku nebo v králíkárně. Obvykle se o tom radí konzilium členů myslivecké jednoty, a když je chvíli postižený poslouchá, pozná, že závěry z jejich rokování jsou přesně stelně chatrné jako závěry na shromážděni všech odborníků na cokoli: že totiž celé konzilium dá za pravdu v první řadě tomu, kdo má nejvyšší postavení a koho si nechtějí pohněvat.
Za druhé - pokud tam nikdo s vyšším postavením není, tak to strhne na sebe ten s nejsilnějším hlasem, což bývá obvykle člověk hádavej, který nepřipouští, že by se mohl mýlit.
A když tam není ani ten a jsou si opravdu všichni rovni, tak se dozvíte, že to mohla být nejspíš kuna, nebo tchoř, nebo liška, a možná že lasice nebo toulavá kočka či toulavý pes. Že to tedy mohlo být cokoli, co u nás žije a tropí škody. Jelikož v našich podmínkách odpadá obvykle rys, protože je vzácný, kočka divoká, protože ta taky není všude, dále jezevec, protože by se do kurníku nevešel, medvěd, protože ten by se tam už teprve nevešel, a puma nebo levhart, jelikož těch je u nás opravdu pomálu. Jediný kon…
