5
Kalle ležel na zádech pod hrušní. Potřeboval přemýšlet a to se mu nejlépe dařilo právě v této poloze.
Je samozřejmě možné, že perla ležela ve sklepení už od dob Gustava Vasy, že tam třeba tehdy šla nějaká lajdácká šlechtická holka pro pivo a ztratila přitom svůj perlový náhrdelník, uvažoval detektiv Blomkvist. Ale je to pravděpodobné? Máme-li rozřešit kriminální záhadu, pokračoval a obrátil se na bok, aby mohl svému pomyslnému posluchači hledět do očí - musíme vždycky vzít v úvahu všechny pravděpodobnosti a možnosti. A v tomto případě... tady mistr detektiv tvrdě zabušil pěstí do země, je pravděpodobné to, že perla ve sklepení neležela od dob Gustava Vasy, protože by se byl za tu dobu určitě našel někdo stejně bystrý jako já, kdo by ji byl objevil. A ostatně kdyby tam ta perla tak ležela předevčírem, kdy jsme tam byli, musel by si jí takový bystrý mladý muž jako já hned všimnout, zvláště když jsem tak pečlivě prohlédl každý kousek podlahy. No dobrá, dobrá, mírnil odmítavým gestem pomyslného posluchače, který zřejmě vyjadřoval svůj obdiv, to je běžná praxe, nic víc! Jaký závěr z toho tedy můžeme vyvodit? S největší pravděpodobností perlu ztratil takzvaný strýček Einar při své noční návštěvě. Nemám pravdu? Pomyslný posluchač patrně neměl námitek, neboť mistr detektiv pokračoval:
A teď se tedy táži: Byl strýček Einar někdy spatřen s perlovým náhrdelníkem na krku? Chodí snad strýček Einar ověšen perlami a klenoty?Detektivova pěst dopadla na zem s rázným bouchnutím.
Jistěže ne! A proto - popadl svého pomyslného posluchače za klopy kabátu - jestliže tedy nyní onen strýček Einar trousí perly, kudy chodí, mám plné právo to pokládat za krajně podezřelou okolnost, není-liž pravda?
Žádný protest se neozval!
Avšak, pokračoval mistr detektiv, nejsem z těch, kteří někoho soudí pouze podle indi - indicií. Případ bude vyšetřen a troufám si tvrdit, že já jsem mužem povolaným to udělat.
Nato vychrlil jeho pomyslný posluchač takový příval lichotivých přívlastků, týkajících se páně Blomkvistovy schopnosti vyřešit jakýkoli problém, že dokonce sám pan Blomkvist mínil, že toho je trochu příliš.
No tak, no tak, jen žádnou přehnanou chválu, ozval se shovívavě. „Nejlepší detektiv všech dob," to je snad přece jen trochu přehnané. Například takový lord Peter Wimsey taky není zrovna nějaký nešika!
Vytáhl zápisník. Do oddílu OBZVLÁŠŤ PODEZŘELÉ OKOLNOSTI připsal: „Vykonává noční návštěvy ve zříceninách. Ztrácí perly."
Pročetl si všechno, co napsal o strýčkovi Einarovi, a byl s tím spokojen. Ted už si přál jenom jednu věc - aby se mu podařilo sejmout strýčkovi Einarovi otisk prstu. Pokoušel se o to celé dopoledne, hodiny se motal kolem své oběti a nastrkoval strýčkovi Einarovi, jak nejrafinovaněji dovedl, svůj malý polštářek na razítka doufaje, že mimoděk položí palec nejdřív na polštářek a potom na nějaký vhodný papír. Ale strýček Einar kupodivu do léčky nepadl.
Je samozřejmě prohnaný, soptil v duchu Kalle. Asi to nepůjde jinak než ho uspat a sejmout mu otisk, až bude v limbu.
„Páni, on se tu válí a za čtvrt hodiny začíná představení!"
Anders visel na plotě a vztekle si měřil příjemně odpočívajícího Kalla. Kalle vyskočil. Není lehké být současně detektivem a cirkusovým umělcem. Prolezl otvorem v plotě a pustil se do klusu po Andersove boku.
„Přišli lidi?" supěl.
„No a ne! Máme plno!"
„Tak to jsme skoro boháči?"
„Osum padesát," odpověděl Anders pyšně. „Jenže jsi měl vystřídat Evu-Lottu v kase, a ne se válet na trávníku jako paša!"
Vyběhli po schodech na půdu pekárny. Eva-Lotta už tam byla a koukala ven štěrbinou mezi zavřenými okenicemi. „Vyprodáno!" hlásila.
Kalle se šel podívat. V hledišti seděly všechny děti ze čtvrti a také dost přespolních. Rovněž strýček Einar už se rozvaloval na svém místě v první řadě. Vedle něho seděl pekařský mistr Lisander s chotí a v řadě za nimi zahlédl Kalle své rodiče.
„Lidi, já jsem tak nervózní, že se mi podlamují kolena," naříkala Eva-Lotta. „Připravte se na to, že vám asi spadnu při tom a…
