Celá e-kniha Detektiv Kalle má podezření ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
8
Válka Růží propukla den nato, jak bylo ujednáno. Sixten našel ve schránce lístek popsaný nejhroznějšími urážkami. Dole byla poznámka: „Správnost výše uvedeného potvrzuje Anders Bengtsson, náčelník Bílé růže, jemuž nejsi hoden ani rozvázat tkaničky u bot." Skřípaje zuby, vyřítil se Sixten ven, aby vyhledal Benku a Jonta. V pekařovic zahradě očekávaly Bílé růže v nejvyšší pohotovosti útok Červených. Kalle seděl v koruně javoru, odkud bylo možno přehlédnout celou ulici až k poštmistrovic vile. Měl jako člen Bílé růže na starosti hlídkování, ovšem prováděl při tom i svá detektivní pozorování.
„Upřímně řečeno, nemám na válčení čas," řekl Andersovi. „Jsem velmi zaměstnán."
„Nepovídej," podivil se Anders. „Že by další kriminální případ? To si Fredrik s nohou zase pomoh k tý kostelní pokladničce?"
„Ale, vlez mi na záda!" odsekl Kalle. Bylo mu jasné, že je úplně zbytečné pokoušet se získat porozumění. Vylezl tedy ukázněně na strom, jak mu bylo poručeno. Bezpodmínečná poslušnost vůči náčelníkovi byla jedním ze zákonů Bílé růže.
Že Kallovi bylo přiděleno hlídkování, mělo, jak už je známo, tu výhodu, že zatímco vyhlížel Červené růže, mohl také pozorovat strýčka Einara. Ten právě seděl na verandě a pomáhal tetě Mie čistit jahody. To jest, když otrhal asi deset stopek, zapálil si cigaretu, sedl si na zábradlí verandy, klátil nohama, poškádlil Evu-Lottu, když běžela kolem do hlavního stanu Bílé růže, a působil vůbec dojmem velmi znuděného člověka. Kalle slyšel, jak teta Mia právě říká:
„Einare, není ti tu dlouhá chvíle? Myslím, že by ses měl jít taky trochu podívat do města nebo vzít kolo a zajet se vykoupat. Nebo že si někdy nejdeš zatančit, v hotelu se pořádají taneční večírky!"
„Jsi hrozně milá, Mio, že se o mne tak staráš," odpověděl strýček Einar. „Ale mně je tady v zahradě moc dobře a necítím nejmenší potřebu nějak se zaměstnávat. Tady si opravdu můžu odpočinout a spravit si nervy. Co jsem přijel, cítím se tak báječně vyrovnaný a uklidněný!"
Vyrovnaný a uklidněný, jo, starou bačkoru! pomyslil si Kalle. Ten je vyrovnaný asi jako had v mraveništi. Proto zřejmě nemůže v noci spát, že je tak strašně klidný a vyrovnaný, a musí si dávat pod polštář revolver!
„A jak tady už vlastně jsem dlouho?" zeptal se strýček Einar. „Ty dny letí, že je člověk ani nestačí počítat."
„Tuhle sobotu to bude čtrnáct dní," odpověděla teta.
„Můj ty bože, není to víc? Mně to připadá, že jsem tu už měsíc! No, to abych už začal pomýšlet na odjezd."
„Ještě ne, ještě ne," úpěl Kalle tichounce v koruně javoru. „Nejdřív musím vypátrat, proč se tady schováváš jako vyděšený zajíc v křoví!"
Kalle byl tak zaujat rozhovorem na verandě, že úplně zapomněl na svou povinnost pozorovatele Bílé růže. Připomnělo mu ji šuškání, které zaslechl zdola z ulice. Stáli tam Sixten, Benka a Jonte a nakukovali do zahrady škvírami v plotě. Kalia v koruně si nevšimli.
„Na verandě sedí máma Evy-Lotty s nějakým chlapem," hlásil Sixten. „Takže hlavním vchodem dovnitř nemůžem. Uděláme obchvat přes most a překvapíme je z té druhé strany od řeky. Budou určitě v hlavním stanu na půdě pekárny!" Když Červení odběhli, sklouzl Kalle ze stromu a pádil k pekárně, kde si Anders a Eva-Lotta krátili čekání tím, že se spouštěli po laně, které tu viselo ještě od cirkusové premiéry.
„Červenáči jdou!" křičel. „Chtějí nás přepadnout od řeky, za chvilku jsou tady!"
V místech, kde řeka protékala pekařovic zahradou, byla široká jen několik metrů. Eva-Lotta přes ni měla položené prkno, kterého bylo v případě potřeby možno použít jako padacího mostu. Ten most zrovna moc bezpečný nebyl, ale když člověk běžel rychle a dával pozor, stalo se málokdy, že se octl ve vodě. A i když se to stalo, byly jediným následkem většinou jen mokré kalhoty, protože hloubka tu byla nepatrná.
Bílí honem spustili „padací most" a potom si klidně zalezli do olšoví na břehu řeky. Nečekali dlouho. Se vzrůstajícím nadšením pozorovali, jak se Červení vynořili na druhé straně řeky, opatrně pátrajíce po skrytém nepříteli.
…