12
Den sliboval být mimořádně horký. Květy zimních fial na kruhovém záhonku v pekařovic zahradě schlíple visely už od rána. Ani lísteček se nepohnul, a dokonce Pacinka dala přednost stínu na verandě, kde Frída právě prostírala k snídani.
Eva-Lotta přiběhla ještě v noční košili a se vzorkem polštáře vytlačeným na tváři.
„Frído, nevíte, jestli se strýček Einar už probudil?"
Frída se zatvářila tajuplně.
„Zeptej se radši, jestli vůbec šel spát! To je právě to, že nešel! Něco ti povím: pan Lindeberg dnes v noci ve své posteli vůbec neležel!"
Eva-Lotta na ni vytřeštila oči.
„Co říkáte? Jak to můžete vědět?"
„Můžu, protože jsem mu před chvilkou nesla vodu na holení. Pokoj je prázdný a postel netknutá, tak, jak jsem ji včera večer ustlala, když odešel ven. On ti se s večerem najednou uzdravil!"
„Co? On šel večer ven? Pak, když už já jsem šla spát?"
Eva-Lotta- byla tak rozčilená, že chytila Frídu za ruku.
„Ovšemže! Pravděpodobně to bylo kvůli tomu dopisu, co dostal. Bože, vždyť jsem zapomněla sůl a cukr!"
„Jaký dopis, počkejte, Frído, co to bylo za dopis?"
Eva-Lotta tahala Frídu za ruku.
„To je hrozné, jaká ty jsi zvědavá! Cožpak já vím, co to bylo za dopis, já přece nečtu cizí poštu! Ale když jsem se večer vracela s mlékem, stáli tady před brankou dva muži. Prosili mě, jestli bych nemohla donést panu Lindebergovi dopis, a to jsem samozřejmě udělala. A on se v mžiku uzdravil. Tak to bylo."
V minutě byla Eva-Lotta oblečená a v další minutě vpadla ke Kallovi. Anders už tam byl.
„Co budeme dělat? Strýček Einar zmizel, než jsme ho stačili dát sebrat!"
Zpráva zapůsobila jako atomová bomba.
„To jsem si mohl myslet!" vykřikl Anders rozhořčeně. „To je přesně jako tenkrát na jaře, jak mi zabrala ta štika a pak se v poslední vteřině utrhla!"
„Jen klid a rozvahu!" napomínal je Kalle - či spíše detektiv Blomkvist, který promluvil Kallovými ústy. „Nejrozumnější je postupovat metodicky. Provedeme tedy nejdřív u Lindeberga - myslím u strýčka Einara - domovní prohlídku!"
Pro jistotu se šel Kalle přesvědčit, že ani Krok, ani Redig nestojí na chodníku. Hlídkování zřejmě přestalo.
„Postel netknuta, cestovní tašku tu nechal," konstatoval Kalle, když se vplížili do pokoje strýčka Einara. „Vypadá to, jako kdyby počítal s tím, že se sem ještě vrátí. Ale to může být pochopitelně také lest."
Anders a Eva-Lotta si sedli na postel a zachmuřeně hleděli před sebe.
„Ne, ten už se asi nevrátí," řekla Eva-Lotta. „Ale aspoň jsme zachránili šperky."
Kalle šmejdil po pokoji s očima na stopkách. Koš na papíry, samozřejmě! Běžná praxe! Bylo v něm několik krabiček od cigaret, pár ohořelých zápalek a staré noviny. A spousta malinkých papírků. Kalle hvízdl.
„Budeme sestavovat skládačku," řekl. Sebral všechny papírky a rozložil je před sebou na stole. Anders a Eva-Lotta zvědavě přiskočili.„Myslíš, že by to mohl být ten dopis?" zeptala se Eva-Lotta.
„Asi ano, uvidíme!"
Kalle si hrál s papírky. Podařilo se mu sestavit tu a tam nějaké slovo.
Byl to dopis! Brzy ho měl Kalle pohromadě. Tři hlavy se nad ním sklonily a tři páry očí četly:
„Podívejme se, tak oni se ti lotři zase dali dohromady," řekl Kalle. „Ale těch cajků se tedy nahledají!"
„Zajímalo by mě, kde jsou ted“," řekl Anders. „Co když už zmizeli z města? Vsadím se, že jsou vzteklí jak sršni, ať jsou kde chtěj!"
„A jak si asi budou lámat hlavu, kdo jim ty šperky sebral!"
Ta představa Evu-Lottu rozveselila.
„Co kdybysme se odplížili ke zřícenině a podívali se, jestli to tam ještě hledají. Jestli tam budou, tak na ně okamžitě poštveme policii!" navrhoval Anders. Vtom ho napadlo: „Ale jak se dostanou do sklepení, když strýček Einar už nemá ten paklíč?"
„Hm, takoví prezenti jako Krok a Redig jsou ověšení paklíči od hlavy k patě," řekl Kalle. Posbíral papírky a uložil je do krabičky od cigaret, kterou strčil do kapsy.
„To je indicie, víte," poučil Anderse a Evu-Lottu.
Na slunci bylo vedro k zalknutí. Těžko se jim dýchalo. Netroufali si pustit se po známé stezce vedoucí naho…
