I to nejnovější, nejdokonalejší a nejposlušnější auto na světě začne být podezřelé, když se rozhodnete, že s ním pojedete na dovolenou. Všechno v něm rázem začne vrzat, skřípat, ťukat, hučet a pískat. V laku na karosérii naskočí desítky bublin, trhlin a odprejsklin, přes noc vám někdo oholí pneumatiky, spotřeba oleje podezřele stoupne, baterie začne skomírat, z chladiče začne zřejmě unikat voda, ale není vidět kudy, a ventily počnou klepat jako pěvecký sbor kostlivců. Váš vůz se tedy bude chovat přesně tak jako loni a předloni, jenže vy začnete mít špatné svědomí, že jste s ním do včerejška jednal jako zločinec.
Čisté svědomí stojí v každé autodílně zhruba tři čtyři sta korun plus diškrecí. Elektrosvědomí přibližně sto korun plus díško. Nejde samozřejmě o to, aby vám vůz prohlédli a opravili. Ostatně myslím, že to není posláním žádné z autodílen. Člověk nepotřebuje slyšet, že mu opravili vůz. Potřebuje slyšet, že může klidně jet, že mu to vydrží. A tahle větička stojí za těch pět stovek. I za šest nebo za osm. Podle toho, kolik lidí vám radí, ať neblbnete a zůstanete raději doma.
Další daň dobrému svědomí se platí ve formě náhradních součástek. Shánění rezervních dílů je moderní úlitbou bohům. Inkové a Aztékově kladli na své oltáře srdce jinochů a panen, staří Hebrejové obětovali zapíchnuté beránky a žírné býky, naši předkové si kupovali odpustky, dokud jim to Mistr Jan nerozmluvil, a motoristé si kupují přízeň osudu tím, že na oltář své víry kladou pístní kroužky, náhradní svíčky, rezervní těsnění a další potřeby, které zcela určitě nebudou potřebovat.
Co má člověk vézt s sebou, to mu řekne každý automobilista. Správné je, ptát se na to co největšího počtu řidičů. Nemůžete pak nic zapomenout, protože každý vám poradí něco jiného:
uhlíky, relé, matičky, destilovanou vodu, šrouby, ventily, bowdeny, čepy, gumovou hadici k chladiči, kabely, závlačky, kolečka do rychlostní skříně, náhradní výfuk, stromeček, náhradní chladič, náhradní válce, náhradní pera, náhradní chassis, náhradní karosérii a tak dále.
Nejjednodušší je zakoupit dobré vlečné lano (ocelové zabere mnohem méně místa než konopné) a jeden nový vůz naprosto stejné značky, s jakou hodláte vyjet, a ten vléci s sebou. Přijde chvíle, kdy se vám něco z něho moc hodí!
To máme krásný plátno na pytle! A každej bude jinak barevnej: jeden na tepláky, druhej na konzervy, třetí pro věci na koupání, čtvrtej zas na něco jinýho a pátej se taky neztratí. - Jak je mám ušít?
No obyčejně, tak, aby mohly stát, měly by mít plochý dno.
Udělám jim kulatý. Jenže nevím, jaký průměr má to kolo mít.
To nic není, to se vypočítá. Pí er na druhou, nebo tak nějak.
Tak to spočti! Plátno je devadesát čísel široký.
Myslíš, že je to pí er na druhou?
Už se nepamatuju. Maturovala jsem před patnácti lety.
Helenko, už jste se učili počítat plochu kruhu?
Ne.
Vidíš to! Co volovin je ve škole učí, ale aby je naučili počítat plochu kruhu to ne!
Bereme trojčlenku.
S tou jděte do háje. Kde jsou naše staré učebnice?
Vyhodili jsme je.
Jak to, vyhodili? Tys je vyhodila! Všechno ti překáží. A jak by se nám teď hodily!
K čemu?
Byl by tam vzoreček na plochu kruhu. Najdi ho v něčem jiném. Helenko, přines tátovi Nový orbis pictus!
Je to tam?
Není. Tady je, co to je poloměr, a to vím, co je to střed, a to taky vím, co je sečna a tětiva, a to je mi houby platný, ale jak se počítá plocha kruhu, to tu není.
A co v Kočího slovníku?
Tam akorát píšou, že kruh je část roviny omezená kružnicí. A taky že je to pohyb paží, a pohyb mečem při seku kružném v šermu.
A co v té německé encyklopedii?
Tam to bude. Jenže v který kapitole? Asi v Mass und Gewicht, viď, to jsou míry a váhy. Zkus to.
Není to tu. Je tu, že rok má dvanáct měsíců, jak se dělá Winkelmessung, a že kilometr je dlouhý jeden kilometr. Ale o kruhu nic. - Už to mám, ono je to v Raumu. Řekla bys, že je to v Raumu?
Proč ne?
Kreisfläche je plocha kruhu, že ano? A ta se fakt počítá pí er na druhou.
Tak to spočti!
To je jednoduchý: pí je…
