Srpen s Bejbinkou (František Nepil)

Na hrad se nejde, třeba se tam platí vstupné, a to si nemůžeme dovolit, podíváme se na hrad zezdola od řeky. Na hradní terase sedí spousta lidí, asi se tam moc dobře sedí pod takovouhle vymetenou oblohou, ale roznáší se tam třeba limonáda nebo bůhvíjaký jiný luxus, a to taky není zadarmo. Ostatně vemte si takovou Prahu: pohled od řeky na Hradčany je mnohem zásadnější než naopak.

Stačí pohled od řeky, i tak se mi vyplňuje druhé ze tří životních přání: vidět moře, Egypt, Řecko, Himaláje, Itálii, Jugoslávii, Alpy, New York, Yellowstonský park, Skandinávii, Kubu, Fudžijamu, Afriku, Asii, Severní Ameriku, Jižní Ameriku, Čínu, Arktidu, Antarktidu a Salcburk. K moři mě odvezl Čedok, do Salcburku bejbinka. Ze Salcburku mám víc, k moři jsem letěl dakotou a kdepak já a letadlo nebo houpačky nebo řetízkový kolotoč! Na řetízky mě jednou ukecal na Fidlovačce Lumír Novák a já celou písničku kropil při každém obletu rozjařené i vyděšené přičumovače rajskou omáčkou s knedlíkem a hovězím pleckem. V dakotě jsem plnil od Sofie až do Varny nouzové pytlíky, jež mi ochotně postoupili všichni laskaví spolucestující včetně posádky, jakož i rezervy, jež mi ochotně vyhledala stevardka z kontingentu na další rok. Moře jsem poprvé spatřil psychicky zcela mrtev, bylo mi jedno, že vidím moře, potřeboval jsem ještě jeden pytlík, a ne moře. Ale v Salcburku jsem teď v plné svěžesti a dobré pohodě, neboť nevyvrhnut.

I bez vstupného se dá v Salcburku vidět spousta věcí, například Salcburk z nábřeží anebo z kopce, dále mše, kašna, z jejíž vody se vynořují koně v nadkoňské velikosti a s ploutvemi na nohou, prostě žabí koně, vidět se dá i zahrada Mirabell, a jakási stálá výstava ekvipáží, landaurů a jiných kočárů, ale hlavně ulička, kde se narodil Mozart. Taková úzká, malostranská ulička, kde z každého domu visí tepaný vývěsní štít nebo řemeslnický symbol, například klíč ve velikosti žáka z devítiletky, zlacený preclík, železný cvikr či barokní cedule s nápisem restaurace.

Tam, kde znamení přestávají, stojí „Mozartův rodný dům“ - je to na něm napsáno, ale ne jako u nás, na mramorové pamětní desce, jež se dá snadno přehlédnout. Je tam šest metrů dlouhé oznámení Mozarts Geburtshaus nad okny druhého patra, a ve třetím poschodí je zlacená lyra, aby si někdo nemyslel, že Mozart byl hoteliér.

Ale než to člověk najde a projde, necítí podrážky a potřeboval by, aby v tom nejbližším kostele skončily bohoslužby a uvolnily se lavice k sezení, anebo by si potřeboval stoupnout na pouliční automat, jenž za vhozenou minci namasíruje uondané nohy.

Jenže když jsme kvůli vstupnému nešli na hrad, nenecháme si teď masírovat nohy, to dá přece rozum!