Helenko, podívej !
Co to je, to je krásný!
To by moh být střep z amfory. Že by to moh být střep z amfory, Zdeničko?
Kde by se tu vzal?
Vezli ji na lodi a potopili se.
Proč by se potápěli, tady je klidné moře, ani bouře tu snad nejsou.
Jestli měli pár takových amfor s vínem, tak nepotřebovali bouři, aby to našněrovali na skalisko. Umíš si představit namazanýho kormidelníka mezi těmahle ostrůvkama?
…
Mami, už máme druhej!
Bůhví co to je. Byli tu vůbec Řekové?
Hlavně Římani. Řekové taky, ti byli všude.
Jugoslávie je náhodou národ s historickou velikostí, abys věděla.
Podle čeho se pozná historická velikost?
Přece podle toho, že zem obsadili Řekové a Římani, viď, tati?
Samozřejmě. Takže náš národ je na tom dost tence, ale dík nápisu na trenčínské skále je na tom pořád líp než Spojené státy nebo Čína.
Ty o tom mluvíš se zanícením, jakýho je schopen jen mimořádně ošklivej ovdověle] profesor dějepisu.
…
Už tomu věříš, že je to amfora?
Kusy nějakého hrnce to budou.
Ale že by byla tak obrovská?
Představovala jsem si ji asi jako džbánek na pivo.
Kdepak, já ji viděl, je velká nejmíň do pasu, a za ty uši ji jistě držel z každé strany jeden, i když nebyla plná.
Poplav, tati, tam eště určitě něco bude.
Nikam už nepoplaveš, seš celej modrej a třeseš se jako sulc!
Je-je-mi dědě-sná zi-zi-ma.
Táta se ohřeje a bude to.
Víš, že se potápíš už půldruhé hodiny?
Te-te-te-teprve?
Už nikam nepudeš, umírám hrůzou, když se potopíš.
Půjde!
Nepude! Nebo vezmu na vás oba klacek. Co když se utopí?
Prosím tě, už jsi někdy viděla tátu, že by se utopil?
Jak se může utopit, když nad ním pořád hlídám na matraci?
Zdeničko, podívej se, já už tam nepůjdu… No zaplaťpánbu!
… akorát že je tam jeden velikánskej střep. Tak velkej, že bych byl úplně magor, kdybych ho tam nechal. Ten ještě vylovím a pak toho nechám.
…
Ten je, viď!
Tady si oba sedněte a snězte si oběd. A nikam už nepoplavete!
…
Co pořád točíš tím ramenem?
Ono mi v něm píchá.
To je od toho potápění. Nemysli si, že budeš ještě lovit amforu!
Bude!
Ty do toho nemluv!
To se ví, že bude! Musí vytáhnout to hrdlo.
Jaké hrdlo?
Zdeničko, to radostný překvapení jsem si pro tebe nechal až po tom báječným obědě. Teda tak dobře jsem se nenajed, už ani nepamatuju.
Co máš za radostný překvapení?
Představ si to štěstí: objevil jsem celé hrdlo z amfory i s uchama!
Tak tam ty uši necháš a hrdlo taky, a nikam už nepoplaveš, už toho mám dost!
Poplave!
Nepoplave, nebo se seberu a pudu pryč!
Zdeničko, kdybych tam to hrdlo nechal, vyčítal bych si to cele] život. Celej život toužím najít něco archeologickýho, a když to najdu, tak to tam mám nechat?
Jestli pro to poplaveš, budu pryč, až se vrátíš.
Zdeničko, jen to hrdlo a pojedu pryč s tebou, i kdyby tam bylo ještě sto Venuší od Praxitela.
Akorát to hrdlo!
…
Nejde mi to. Je to moc hluboko.
Vydejchej se, tati, a hodně si odpočiň. To je hrozně krásný hrdlo.
Kde je?
Nevím, zase se nám ztratilo.
…
Proč's ho nevynes?
Drží v písku moc fest. Trošku jsem ho vyviklal, ale nemoh jsem ho vzít nahoru. Nestačil mi dech, už mi praskaly plíce.
Hodně se vydejchej a hodně si odpočiň.
Už nemám sílu a hrozně mě píchá v tom rameni. A už mám strach, když se potopím.
Máš strach?
Z toho šera jde trošku hrůza. A je tam zima. Už se bojím. Ale to hrdlo ještě vytáhnu, kdybych se měl roztrhnout.
Kde je?
Zase nás vítr odfouk, musíme ho najít.
…
Tak, tati, po sedmý!
Kdyby ses k němu nedostal, tak ho tam necháme.
Já mám taky strach, když ty máš strach.
Hlavně se nenech odfouknout a zůstaň s matrací přesně nade mnou. Ať nemusím nikam plavat. Jak připlavu, chyť mě za pačesy, ať neklesnu nazpátek.
…
To je nádherný, to je krásný, to je to nejhezčí, cos vylovil, neboj se, jen se drž, já tě odvezu ke břehu, mami hele!
Co je tátovi?
Je unavenej.
Budeš zvracet?
Nemluv na něj, až se vydejchá.
Vidíte jak blbnete s tím potápěním!
Je ti něco?
Ne.
Táto, takový hrdlo nenašel nikdo na světě! Je na něm přirostlá velká škeble a uvnitř i m…
