3
Když se dospělí hádají, tak je nejmoudřejší mlčet. Protože dospělí, zvláště když to jsou také rodiče, se dovedou hádat tak, že to nakonec odnese i člověk, který by nejradši viděl, aby se vůbec nehádali. Přemýšlel jsem, jak je asi táta v divadle nešťastný, a to ještě netuší, že by měl být nešťastný dvojnásob, protože v poločase už Benfica prohrávala 0:2.
Ale to on nemohl tušit, že by měl být nešťastný vlastně dvojnásob, protože co já vím, tak v divadlech se o přestávkách neoznamují sportovní výsledky. Táta by to sice jistě uvítal, ale co si pamatuji, tak v divadle je poločas většinou jindy než přestávka ve fotbale, a pak jsem také zjistil, když jsem jednou sledoval divadelní hru podle hodinek, že taková hra má poločasy různě dlouhé, takže divadlo vlastně nedodržuje zásadu fér hry. Dokonce si myslím, že vím proč. Proto, že v divadle nejsou jen hrdinové, kteří dovedou do hry vložit celé srdce, ale i padouši, a s padouchy se nedá hrát v rukavičkách.
A proto je v divadle druhý poločas vždycky kratší, protože hrdinům už ke konci zápasu dochází trpělivost a chtějí to co nejrychleji s padouchy skoncovat.
A táta měl vlastně kousek štěstí, že netušil, jak dopadl poločas, protože se se mnou vsadil.
Zatímco já nemám štěstí žádné.
Protože chci utéct z domova a doma mi to nepřejí, ačkoliv o tom vůbec netuší. Totiž doma netuší, že mi to nepřejí.
Kdyby mi přáli, tak by se chovali normálně, jako vždycky.
Chovali by se tak, že bych věděl, že plán, co jsme si s klukama vymysleli, je naprosto správný, jelikož mě nikdo nemá rád a nikdo mě nechápe. Hlavně rodiče, protože nejde jen o Bohouška a jeho podraz. Tak jsem umyl nádobí a začal honem přemýšlet o něčem jiném, totiž jakou lstí uneseme Bohouška. Jenže pořádné myšlenky mě nenapadaly žádné, pořád mi v hlavě strašili rodiče.
Vzpomínal jsem na různé pěkné chvíle, které jsem s nimi zažil, a najednou jsem měl mokro na tváři a kapičku u nosu.
Jelikož oni si klidně sedí v divadle a netuší, že zítra večer už doma nebudu.
Budou si sice zpočátku myslet, že jsme na výletě s Kateřinou, ale pak Bohouškova maminka začne roztáčet telefony a asi tak touhle dobou to už jistě praskne. A bude volat Mirka Drábková, a možná i soudruh ředitel a máma bude otci vyčítat, že jí hned bylo podezřelé, že jedeme na výlet už v pátek, když jezdíme obyčejně jen na jednu noc, a táta se bude bránit, že on není děd Vševěd a že jen co mě dopadne, tak mi to spočítá.
I nálada na fotbal mě přešla, i když to dopadlo tak, že Benfica prohrála 0:3, protože Bayern se neutápěl v technice, ale střílel. Dvakrát, a vždycky z toho byl gól, byla obrana Benfiky tak perfektně vyšachovaná, až… až mě napadlo něco kloudného! Lest, jak unést Bohouška. Když se ve fotbale má vyšachovat obrana, tak se musí na něco nalákat.
Třeba na to, že vystaví soupeře do ofsajdu. Jenže soupeř je rychlý jako střela a do ofsajdu se vystavit nedá. My kluci, co spolu kamarádíme, musíme být také rychlí jako střely a musíme Bohouška na něco nalákat. A já přišel na co!
Bohoušek má totiž komplexy a komplexy jsou cizí slovo, které znamená, že se děsně mrzí kvůli některým svým nepopiratelným vlastnostem, jako je například šplhounství nebo zbabělost. A s tím už se něco dá dělat. Například se dá udělat tohle: zítra ráno ve škole se řekne Bohouškovi, že Čenda, Aleš, Mirek a já jsme na stopě velkého zločinu. A že pátráme a sraz na pátrání máme odpoledne na smíchovském nádraží ve tři hodiny. Že ještě v pátrání po zločinu tápeme, to Bohouška jistě naladí, protože on si myslí, že když má samé jedničky, tak je taky z naší třídy nejchytřejší. Tady jsem se musel zarazit, protože Bohoušek zase není padlý na hlavu a mluvit před ním o zločinu by asi bylo dost naivní.
Žádný zločin, ale prostě nějaká záhada, a musí se říct, že pátrání po té záhadě je nebezpečné, což bude sousto pro Bohouškovu zbabělost. Ale na druhé straně se musí dodat, že pátrání nebude nebezpečné zase tak moc, poněvadž jinak by to pro Bohouška bylo až příliš velké sousto. Hlavně se musí důvěrně naz…
