Jak jsme se učili slušně nadávat (Vojtěch Steklač)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

JAK JSME CHTĚLI DRÁBINCE UDĚLAT RADOST

Klukům z céčka, ze sousední třídy, se stala strašná věc.

Oni měli jako třídní paní učitelku Dolejšovou, což byla hodně stará paní s velmi jemným hlasem, takže nikdy na céčkaře nemohla řvát.

Avšak dlouhodobě onemocněla, a jelikož momentálně je v našem hlavním městě nedostatek pedagogů, přišel za ni na záskok poděs Kovařík. On je sice pouhý maturant, nemá tudíž potřebnou kvalifikaci, ale má strašný svaly a na škole fungoval jako pomocný tělocvikář. Tím pádem povejšil a kluci z céčka nám vyprávěli hotový horory.

Například Kovařík vůbec nedává poznámky. Na rodičovské schůzce oznámil rodičům, že neuznává žalování a že vlastně poznámky, to je taky žalování, i když učitele na děti. A on že žalovat nebude, nýbrž bude pracovat zcela novými výchovnými metodami.

Jaké jsou ty jeho nové výchovné metody, to se brzy ukázalo. Pověstný rváč Čulík o přestávce kluky z céčka lehce potlouk, a Kovaříkovi tudíž stačilo po tý velký přestávce jen se po třídě rozhlídnout.

Když se hodina nachýlila ke konci a zazvonilo, Kovařík sbalil jen sešity a ukázal na Čulíka.

„Ty mi do kabinetu přineseš glóbus.“

Ostatní jsme už slyšeli přímo od Čulíka. Sotva v kabinetu položil glóbus na stolek, Kovařík mu povídá: „Ty se rád pereš, viď?“

Čulík samozřejmě okamžitě vytušil zradu, a tak odvětil: „Ale kdepak, já jsem docela mírnej člověk.“

„Aha,“ pravil vychytrale Kovařík. „A existuje vůbec ve třídě nějakej kluk, kterej by tě přepral?“

„To teda ne,“ pravil důstojně Čulík.

„Pěkná otrava, ne?“ prohodil Kovařík a šel ke skříni. „Ty vlastně nemáš s kým trénovat. Zmlátíš pár slabších kluků a musíš si připadat jako král. Jenže ve skutečnosti tvůj sportovní vývoj stagnuje. Ty už dávno potřebuješ kvalitnější soupeře. Co kdybychom to třeba zkusili spolu?“

A ze skříně hodil poděs Kovařík Čulíkovi boxerský rukavice a sám si taky jedny navlík.

„Dáme si takovej malej trénink, jo?“

Čulíkovi nezbejvalo než souhlasit. Zavázal si rukavice a postavil se do střehu.

Jenže ten jeho střeh mu byl houby platný, poněvadž příští sekundu se už válel na zemi.

„Tak znova,“ pravil dobrotivě Kovařík. „Musíš se krejt pořádně. Nebo víš co? Teď zaútočíš ty na mě a já se budu jen bránit.“

Čulík statečně zaútočil, ale dopadlo to ještě hůř. Dostal levýho háka, a jak nám tvrdil, po tom direktu měl nejdřív před očima hvězdičky a pak už jen růžovou mlhu. Probral se na koberci v kabinetu právě ve chvíli, když ho Kovařík počítal: „Sedm… osm…“

„Vybavenej seš celkem dobře,“ pochválil ho poděs. „Ale chybí ti technika. Je mi jasný, že si ty tréninky budeme muset občas zopakovat.“

„A kdy bude ten příští?“ odvážil se vykoktat Čulík a znovu se mu začaly dělat hvězdičky před očima.

„Příští trénink?“ zamyslel se Kovařík. „No ten si uděláme hned potom, co zase zjistím, že ses v mý třídě rval.“

„Od tý doby,“ líčil nám Mirek, „se postrach Čulík už vůbec nepere a dokonce v hodinách tělocviku slabším klukům pomáhá na hrazdu.“

No a těch případů bylo podstatně víc. Kovařík spravedlivě trestal i holky, například největší drbna z céčka, jistá Škvorová, musela dvěstěkrát napsat větu: Nebudu pomlouvat své kamarádky.

A i když si ve své rafinovanosti opatřila sádru, tak ji poděs Kovařík donutil ten trest napsat levou rukou.

Načež si Škvorová nechala gyps radši sundat a tím pádem musela ještě třistakrát napsat: Nebudu už nikdy podvádět svého učitele…

Kupodivu rodiče žáků z céčka si na tyhle nový výchovný metody rychle zvykli a místo aby si stěžovali, ještě tomu tmáři Kovaříkovi začali fandit a potají mu nosili rákosky a jiné kruté předměty, v čemž se vyznamenal jistý otec Vorel, soukromý podnikatel, který přivezl ze své obchodní cesty po jihovýchodní Asii za drahé peníze devítiocasou kočku s výslovným přáním, aby byla pokud možno co nejčastěji aplikována na Vorlovi mladším, jelikož to s ním doma není k vydržení a Vorel starší už si osobně na toho malého surovce netroufne.

No prostě céčkaři šíleli a my s klukama jsme o tom závažně debatovali.

„Vona naše Drábink…

Informace

  • 29. 10. 2024