Ferda Mravenec (Ondřej Sekora)

O TOM, JAK PANU CVRČKOVI NEHRÁLO RÁDIO A JAK SE PANÍ PLOŠTICE OSTÝCHALA.

„Teď bych se mohl podívat, jaké mám vlastně sousedy,“ řekl si náš hrdina a dal se po mezi dolů. Za chvíli přišel k díře, která vedla do země. Taková nějaká divná díra. Každou chvíli z ní něco černého vylezlo, zabručelo a zase zmizelo.

Byl to pan Cvrček, vousy měl naježeny a z očí mu jen sršely blesky. „Dobrýtro, pane soused!“ začal Mravenec.

„Mnojo!“ odbyl ho cvrček a zase se otočil s bručením v díře. Najednou si to nějak rozmyslil, vystrčit prudce hlavu, a ptá se Ferdy: „A co vy jste vlastně zač?“

Ferda se postavil jako svíčka do pozoru a hrdě odříkal: „Já jsem Ferda Mravenec, práce všeho druhu, všechno spravím, všechno postavím, všechno přinesu…“

„A umíte také spravovat rádio?“ skočil mu do řeči cvrček. „Jak by ne!“ zajásal Ferda. „My měli v mraveništi v každém patře jedno!“

„Tak jdou sem!“ vyzval ho cvrček. „Včera tu táhla nějaká komedie, jakýsi blázen se tu dával vozit od šneka a rozbili mi, myslím, anténu.“

Mravenec ani muk, to tak ještě, přiznávat se, že on se to vezl za šnekem. Skočil do svého domečku a už tu byl s ranečkem. Opravdu. Anténa byla přetržena, uzemnění vyrváno a v drátech byla zapletena docela cizí vlna, která do Cvrčkova radia vůbec nepatřila.

Cvrček se ani nestačil dívat, jak teď mravenec lítal nahoru, dolů, tam zaklepal, tam kleštičkami přitáhl a najednou seskočil a: „Pane Cvrček, už je to hotovo!“

A bylo to hotovo. Cvrček jen otočil knoflíkem a chytil Košice. Otočil dále, chytil Bratislavu. Otočil ještě dále a chytil Řím.

Pak otočil ještě dále, tam už nebylo nic napsáno, ale ozvala se taková krásná hudba, jakou dosud nikdo na mezi neslyšel. Cvrček se blaženě rozložil do dveří a poslouchal ty divotvorné zvonky.

Letěl tudy motýl a řekl si: „Jaká pak je to hudba, tu bych měl znát!“ – Přes kameny přeběhla ještěrka a pomyslila si: „Ten Cvrček dnes pěkně vyhrává!“ a travou se šourala k díře ploštice, paní Ruměnice, neříkala nic, jen poslouchala a ani nedýchala.

„Halo halo,“ ozvalo se najednou v amplionu, „zde rádio Nebe. Právě jsme předváděli zpěv nebeských cvrčků. Nyní je pětiminutová přestávka.“

„Pane Cvrčku, jak to, že vám to dnes tak pěkně hraje?“ užasla ploštice. Cvrček se nafoukl pýchou a ukázal na mravence: „To tady, koukejte, pan mistr. Všecko dovede, všecko spraví, všechno postaví, všechno přinese…“ Mravenec zářil štěstím a opět se postavil do pozoru.

Ploštice neříkala nic, jen se tak toužebně na Ferdu dívala. Ale bylo po ní vidět, že by něco velmi ráda pověděla. Co asi měla za lubem?

Však ona mu to jistě poví. Uvidíte.