Ferda Mravenec (Ondřej Sekora)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

JAK TO VLASTNĚ BYLO.

Ferda vůbec nevěděl, co se s ním děje. Cítil jen, že s ním lavice vyskočila do výšky, frrrr, chvíli letěla, zase vyskočila, až se potom konečně zastavila a provazy se uvolnily. To mu kobylka překousala pouta.

Nu, dovedete si představit, že Mravenec byl jako u vyjevení, když uviděl, že jeho ochočený koníček, který utekl Berušce, stál opět před ním.

Zaslzel dojetím a padl mu okolo krku, jako tenkráte, když jej našel ráno před svými dveřmi. Ani neslyšel, že to v tu chvíli nad ním zabzučelo a že se vedle něho snesli oba kováříci.

Otočil se na ně teprve, když se ho otázali: „Tak co tomu říkáte, pane šéf?“

Mravenec nechápal. To se rozumí, bodejť by chápal, když to kováříci provedli tak, aby o tom vůbec nikdo nevěděl. Tak mu to teprve teď vysvětlili.

Kováříci se totiž sami nabídli, že lavici k vypráskání Ferdy jako zruční řemeslníci připraví. Byli přijati, a když to nikdo neviděl, přivedli Ferdova koníka, postavili jej pod lavici a v tu chvíli, když se roháč rozpřahoval k ráně, zašeptali: „Teď!“ a kobylka i s Ferdou vyskočila a utekla. A to je to celé.

Ale, pro Ferdu – radili – že by bylo nejlepší, aby hned z této krajiny utekl. Roháč má velikou ostudu, jistě by se chtěl pomstít.

Hlemýžď nabral do svého domku zástup ozbrojených pobudů, ani nikdo neví, jací jsou to brouci, a dal se do pronásledování Ferdy a konečně nosatí brouci už také na něj vydali zatykač, bude se to prý oznamovat v radiu, tak bude nejlíp zmizet.

Ferdovi se to moc nelíbilo, ale nakonec musel uznat, že kováříčci mají pravdu.

„Ale dobře, uděláme si aspoň slavný odchod! Uděláme si velikou noční slavnost!“ rozhodl se na konec.

„Ano, pane šéf!“ nadchli se kováříci „ale nechte to na nás, my to všechno obstaráme!“ a rozlétli se hned pryč.

 

Informace

Bibliografické údaje

  • 22. 3. 2024