Kronika města Kocourkova (Ondřej Sekora)

Býkova cesta do nebeských výšin

Starosta dal z radniční věže vysunout kladku, přinést silný provaz a odpoledne, když se všichni zvědaví sešli na náměstí, dal přivést také obecního býka.

Býk myslil, že má prorokovat počasí, a proto si honem počal o roh radnice drbat záda. „No, no, jsi hodný, je vidět, že bude pěkně. Však za to dostaneš dobrou travičku!“ poplácávali Kocourkovští s pochvalou býka po zádech a už mu kladli kolem krku smyčku silného provazu.

„Héééj rup!“ zvolal Hromdotoho a největší siláci zatáhli za provaz. Táhla kocourkovská garda, táhli tlustí pekaři, vypasení řezníci i břichatí sedláci a za konec provazu se ještě zachytily také dětičky a staré babičky.

„Héééj rup!“ zahromoval podruhé Hromdotoho a nadzvednutý býk se postavil na zadní nohy. Bylo mu to trochu divné, co ho to tak tahá za krk, ale když kolem sebe viděl tolik lidí, nechtěl nic říkat.

„Héééj rup!“ ozvalo se do třetice a nyní už začal býk pomalu stoupat nahoru. Radostné vzrušení projelo shromážděním. Býk zatřepal ve vzduchu divoce nohama.

„Koukejte se, jak se těší, ten má radost! Nemůže se dočkat!“ volali Kocourkovští a tahali ještě víc.

„Héééj rup!“

Býk dlouho nohama neházel. Brzo je svěsil, oči vypoulil a ze staženého hrdla vyplazil daleko jazyk.

„Jak se olizuje, podívejte se, to už uviděl trávu!“ jásal starosta. „Tak si pochutná!“

„To jsme býkovi přišli do noty!“ pochvalovali si Kocourkovští. „U koho by se měl líp než u nás?“

Ale když ho vytáhli až nahoru, býk už se ani nepohnul. Nohy měl svěšeny, oči zvráceny, jen jazyk daleko mlsně vyplazoval.

„Snad neví, co má nahoře dělat. Spusťte ho, povíme mu to!“ velel starosta.

Občané spustili býka dolů. Ale dole už mu neřekl nikdo nic. Oběšený býk se položil bez vlády na zem.

„Lenoši líní, to jste nemohli tahat rychleji?“ zabědoval starosta. „Podívejte se, býk nám zatím pošel hlady! A jak se chudinka těšil, jak se mu sbíhaly sliny v hubě, když viděl tu pěknou trávu. Jak se mohl pěkně nažrat, kdybyste tahali rychleji!“

Celý Kocourkov se shromáždil kolem býka s vyplazeným jazykem.

„Chudák, jak se už oblizoval!“ litovali ho všichni. „Teď už trávu na radnici nikdo nespase.“

„A uschne tam bez užitku!“

Poté se všichni rozešli smutně domů a těm, kteří u toho nebyli, ukazovali, jak měl býk jazyk tááákhle vyplazen, jak se už olizoval a přitom chudinka umřel.

A bylo po posvícení.

Podívaná sice nebyla veselá, ale přece jen taková, že se o ní vypravovalo déle než o všech ostatních.