detektivka

Elise Grandierová / Druhého dne bylo počasí tak nádherné, že i Hercule Poirot musel přiznat, že jeho estomac je v dokonalém pořádku. / Tentokrát letěli do Paříže spojem v 8.45. / Kromě Poirota a Fourniera bylo v oddělení sedm nebo osm cestujících a Fournier využil cesty k několika experimentům. Vytáhl z kapsy kousek bambusu a během letu ho třikrát přiložil ke rtům a zaměřil jedním směrem. Jednou se přitom nahnul přes roh sedadla, jednou otočil hlavu troch…

Třetí jednání / Objev / Paní Babbingtonová / Paní Babbingtonová se přestěhovala do malého rybářského domku nedaleko přístavu. Očekávala svou sestru, která se měla za půl roku vrátit z Japonska. Nedělala žádné plány do budoucna, dokud sestra nepřijede. Domek byl náhodou volný a tak si ho na půl roku pronajala. Náhlá ztráta ji uvedla v takový zmatek, že se nedokázala z Loomouthu odstěhovat. Stephen Babbington byl na loomouthské faře sedmnáct let. Bylo to ce…

Vražda / Běžel jsem do garáže a za chvíli už jsem ujížděl k Fernly. Vyskočil jsem a netrpělivě jsem zazvonil. Chvíli nikdo nešel, a proto jsem zazvonil znovu. / Konečně zarachotil řetěz a ve dveřích stanul flegmatický a dokonale klidný Parker. / Proběhl jsem mimo něho do haly. „Kde je?“ otázal jsem se stroze. / „Kdo prosím, pane doktore?“ / „Váš pán, pan Ackroyd. Nestůjte tu a nekoukejte, člověče! Už jste to hlásili policii?“ / „Policii, pane doktore? Proč policii…

Doncaster 11. září / Doncaster! Myslím, že na toho 11. září nezapomenu, co živ budu. / A kdykoli narazím na zmínku o saintlegerských dostizích, nevytanou mi v mysli koně na dostihové dráze, ale vražda. / Vzpomínám-li na své osobní dojmy, pak v popředí všeho vyvstává ochromující pocit nemohoucnosti. Byli jsme všichni pohotově – Poirot, Clarke, Fraser, Megan Barnardová, Thora Greyová i Mary Drowerová – a co mohl koneckonců kdokoli z nás dokázat? / Vycházeli js…

Šestnáctého a sedmnáctého července / Do Stylesu jsem přijel pátého července. Nyní přejdu k událostem z šestnáctého a sedmnáctého onoho měsíce. Pro přehlednost zrekapituluji čtenářům události těchto dní přesně tak, jak jen to bude možné. Později byly během soudního procesu probírány za dlouhých a únavných křížových výslechů. / Několik dnů po odjezdu Evelyn Howardové jsem od ní obdržel dopis, v němž mi psala, že pracuje jako zdravotní sestra ve…

Na pana Pye jsem narazil u kostela. Hovořil s Emily Bartonovou, která byla růžová a celá rozčilená. / Pan Pye mě pozdravil se zřejmým potěšením: / „Dobré jitro, dobré jitro, Burtone! Jak se daří vaší půvabné sestře?“ / Ujistil jsem ho, že se Joanně daří dobře. / „Ale nepřipojíte se k našemu lymstockému parlamentu? My všichni jsme celí pryč nad tou novinou. Vražda! Pravá vražda, jako v londýnském večerníku! A u nás! Jenomže bohužel žádná vražda ve velkos…

Číslo čtyři bere štych / Z našeho tichého útulku v Ardenách jsme sledovali, jak to pokračuje ve velkém světě. Byli jsme bohatě zásobováni novinami a Poirot dostával každý den objemnou obálku, zjevně s nějakými zprávami. Ani jednou mi je neukázal, ale obvykle jsem mohl podle jeho chování říct, jestli byly uspokojující nebo naopak. Ani na okamžik nezakolísal v přesvědčení, že náš současný plán je jediný, který by mohl být korunován úspěchem. / „Hastingsi…

Nazítří ráno jsem pět minut po deváté vstoupil do našeho společného obývacího pokoje, kde můj přítel Poirot, jako obvykle na minutu přesný, už naklepával skořápku druhého vajíčka. / Při mém vstupu se rozzářil. / „Spal jste dobře? Odpočinul jste si po té strašné přeplavbě? Je vůbec zázrak, že jste ráno vstal tak časně. Odpusťte, kravatu máte nakřivo. Dovolte, narovnám vám ji.“ / Hercula Poirota jsem popsal už v některé jiné knize. Byl to obdivuhodný človíč…

Vdova / Bryan Martin dokonale dodržel slovo. Objevil se u nás za méně než deset minut. Během času, kdy jsme na něj čekali, mluvil Poirot výhradně o zcela odtažitých věcech a ani v nejmenším nebyl ochoten uspokojit Jappovu zvědavost. / Naše zprávy mladého herce evidentně hrozně rozrušily. Jeho tvář byla bílá a ztrhaná. / „Dobré nebe, pane Poirote,“ řekla potřásl si s námi rukama. „To je ale strašlivé. Jsem hluboce otřesen – ačkoli nemohu říci, že jsem přek…

II / V hotelu Savoy se pan Amberiotis projížděl párátkem mezi zuby a sám pro sebe se uculoval. / Všechno šlo jako po másle. / Měl štěstí -jako obvykle. Ani se mu nechtělo věřit, jak se vyplatilo utrousit pár laskavých slov před tou bláznivou ženskou. Ach ano, nezištně činit dobro. Vždycky byl dobrosrdečný. A štědrý! V budoucnu bude moci být ještě štědřejší. Před očima mu vytanuly představy plné dobročinnosti. Malý Dimitri… A ten dobrý Constantopopolous …

1 / Vyřídil jsem Nortonovi Poirotův vzkaz. / „Zajdu k němu, určitě. Rád. Ale víte, Hastingsi, dost mě mrzí i to, že jsem se o té věci zmínil vám.“ / „Mimochodem,“ zeptal jsem se, „nikomu jinému jste o tom neříkal, že ne?“ / „Ne — aspoň — ne, neříkal.“ / „Jste si naprosto jist?“ / „Ne, nemluvil jsem o tom.“ / „Tak o tom mlčte. Aspoň dokud se neporadíte s Poirotem.“ / Povšiml jsem si, že poněkud zaváhal, když mi odpovídal poprvé, ale druhé ujištění zaznělo pevně. Ale na t…