Noc
OTŘESENÝ ADSO SE VYZPOVÍDÁ VILÉMOVI A PAK ROZVAŽUJE NAD ÚLOHOU ŽENY V PLÁNU STVOŘENÍ, NAKONEC ALE OBJEVÍ MRTVÉHO MUŽE
Probral jsem se, někdo mi mokrým hadrem otíral obličej. Byl to bratr Vilém. V ruce držel lampu a něčím mi podložil hlavu.
"Co se stalo, Adsone?" zeptal se. "Proč chodíš po nocích a kradeš v kuchyni vnitřnosti?"
Zkrátka, Vilém se probudil, hledal mě, teď už si nevzpomínám proč, a když mě nenašel, napadlo ho, že jsem šel provést nějakou klukovinu do knihovny. Jak vcházel do budovy kuchyní, zahlédl nějaký stín, jak vychází dveřmi do zahrady (bylo to děvče, zaslechlo asi, že se někdo blíží). Chtěl zjistit, kdo to je, a šel za ní (pro něho to byl jen stín), stačila však doběhnout k hradební zdi a zmizela. Vilém se porozhlédl po okolí, vešel do kuchyně a našel mě tam v bezvědomí.
Když jsem se mu, stále ještě na smrt vyděšený, zmínil o uzlíčku, ve kterém bylo srdce, a breptal něco o dalším zločinu, dal se do smíchu: "Copak by, Adsone, mohl mít člověk tak velké srdce? To je srdce z krávy nebo z vola, zrovna dnes jednoho porazili! Radši mi pověz, jak se ti dostalo do rukou?"
Sužován výčitkami a zavalen navíc velikánským strachem, propukl jsem v hořký pláč a požádal ho, aby mě vyzpovídal. Což učinil a já mu pověděl všechno a nic nezatajil.
Bratr Vilém mě vyslechl velice vážně, zároveň však i shovívavě. Když jsem skončil, zatvářil se přísně a řekl mi: "Adsone, zhřešils proti přikázání, které ti ukládá nesesmilnit, a i proti povinnostem novice. Omlouvá tě, žes byl v situaci, kdy by pokušení podlehl i světec na poušti. O ženě jako zdroji pokušení ses dozvěděl dost z Písma. Kazatel o ženě říká, že její řeč je jako hořící oheň, a Přísloví tvrdí, že opanuje ušlechtilou duši mužovu a že dokáže zničit i ty nejsilnější. A dále Kazatel říká: ,A přicházím na to, trpčí než smrt je žena, je-li léčkou, je-li její srdce síť a ruce pouta.' A někdo další ji označil za nádobu hříchu. To je v pořádku, milý Adsone, ale neumím si stejně představit, že by Bůh zahrnul do svého stvoření bytost nečistou, aniž by ji obdařil také nějakými ctnostmi. Nemohu než přemýšlet nad tím, že jí poskytl řadu výsad a obdařil důvody, proč bychom si jí měli vážit, z nichž nejmíň tři jsou důležité. Stvořil muže v tomto mrzkém světě a z hlíny, zatímco ženu až v ráji a z ušlechtilé lidské látky. Nestvořil ji z Adamových nohou nebo vnitřností, ale ze žebra. Za druhé Ježíš Kristus je všemocný a mohl se vtělit zázračně přímo do člověka, místo toho si však vybral útulek v břiše ženy což znamená, že tak nečistá zas není. A když se po zmrtvýchvstání objevil, tak se objevil ženě. A konečně na nebesích nebude kralovat muž, ale žena, která nikdy nezhřešila. Prokázal-li Pán náš tolik pozornosti Evě a jejím dcerám, je něco divného na tom, že i my jsme přitahováni jejich půvaby a ušlechtilostí? Tím chci říci, Adsone, že to sice nesmíš udělat znova, ale že to není zas tak zrůdné, jak si myslíš. A vlastně ať mnich aspoň jedenkrát v životě okusí tělesnou vášeň, aby mohl být jednou shovívavější a chápavější k hříšníkům, kterým bude poskytovat rady a útěchu... Takže, milý Adsone, není to nic, co bychom si, než k tomu dojde, měli přát, ale když už se to stalo, nemusíme to zas hanobit. Takže jdi s Pánem Bohem a už o tom nebudeme mluvit. Abys zbytečně neuvažoval nad něčím, nač bude lepší zapomenout, pokud se ti to povede," řekl a zdálo se mi, že jeho hlas zeslábl, jako by se ho zmocnilo nějaké vnitřní dojetí, "raději pátrejme po smyslu toho, co se tu dnes v noci stalo. Kdo je to děvče a s kým tu mělo schůzku?"
"To opravdu nevím a muže, který s ní byl, jsem nepoznal," odpověděl jsem.
"Dobře, kdo to je, můžeme ale vyvodit z mnoha bezpečných indicií. Především to byl muž starý a ošklivý, s jakým děvče, zvláště je-li hezké, jak tvrdíš, nejde rádo, i když mám dojem, že vlče jako ty by zhltlo cokoliv."
"Proč by měl být ošklivý a starý?"
"Protože za ním nepřišla z lásky, ale kvůli uzlíčku s vnitřnostmi. Určitě to bylo děvče z vesnice, které se chtělo dát chlípnému mnic…
