Kompletář
SALVÁTOR MLUVÍ O MOCNÉM KOUZLU
Večeře uchystaná pro legaci byla skvostná. Opat asi dobře znal jak lidské slabosti, tak mravy na papežském dvoře (a musím říci, že nevzbudil nelibost ani u minoritů bratra Michala). Bylo poraženo několik vepřů a od kuchaře jsme se dozvěděli, že chystali jelita na montecassinský způsob, ale nešťastný Venantiův konec je přinutil všechnu krev vylít a další vepře že zatím zabíjet nebudou. Myslím si ale, že ve skutečnosti se v těch dnech všem protivilo zabíjet boží stvoření. Místo jelit jsme měli holoubátka na divoko, máčená ve zdejším víně, a králíka špikovaného selátkem, chlebíček svaté Kláry, rýži s mandlemi ze zdejších hor, štědrovečerní postní jídlo, topinky s brutnákem, plněné olivy, smažený sýr, skopové s ostrou paprikovou omáčkou, bílé boby a vynikající zákusky, placičky svatého Mikuláše, očička svaté Lucie a víno a bylinkové likéry, které uvedly do dobré nálady dokonce i přísného Bernarda Guie: likér citrónový, ořechový, víno proti dně a víno enciánové. Byla to opravdová hostina labužníků, kdyby každý doušek a sousto nedoprovázelo zbožné čtení.
Nakonec všichni vstali od stolu v dobré náladě, někteří se vytasili s neurčitými obtížemi, aby nemusili na bohoslužby. Opat se však kvůli tomu neurazil. Ne všichni mají výsady a nesou závazky, který vyplývají z příslušnosti k našemu řádu.
Zatímco mniši odcházeli, zvědavě jsem se rozhlížel po kuchyni, kde sluhové sklízeli ze stolů, aby Budova mohla být uzamčena. Zahlédl jsem Salvátora, vyklouzl ven a běžel k sadu s nějakým uzlem v náručí. Probudilo to ve mně zvědavost a zavolal jsem na něho. Napřed se vytáčel, pak ale na mé otázky odpověděl, že v uzlíku (který se pohyboval, jako by v něm bylo něco živého) si nese baziliška.
"Cave[294] basilischium! Est le roy všech hadů, plný jedu, tak que ne rilucel celá kůže. Co říkám je, smrad jde ven, že by tě zabil. Otráví tě... Má bílé fleky na hřbetě a caput jako kohout, a napůl jde rovně jako lidé a napůl se plazí po zemi jako serpentes. A zabije ho jen bellula..."
"Bellula?"
"Ano! Bestiola parvissima est, o něco delší než myš, nenávidí moltissimo. Loví hady a ropuchy. Když ji kousnou, currit ad feniculam čili k cicirbitě a hryzne si et redet ad bellum. Et dicunt, že rodí očima, ale většina říká, že to není pravda."
Zeptal jsem se ho, co si počne s baziliškem. Odpověděl mi, že do toho mi nic není. Řekl jsem, teď už opravdu puzen zvědavostí, že kvůli všem těm mrtvým nic už není soukromá záležitost a že to povím Vilémovi. To se mu asi nezamlouvalo, snažně mě prosil, abych o tom pomlčel, rozvázal uzel a ukázal mi černou kočku. Přitáhl si mě k sobě a s necudným úsměvem mi začal povídat, že už nechce, abychom cellerarius nebo já, první díky tomu, že má moc, a druhý díky tomu, že je mladý a hezký, měli děvčata ze vsi a on nic, protože je ošklivý a chudičký. A že zná velice mocné kouzlo, s jehož pomocí dostane každou ženu do své moci. Zabije se černá kočka a vyloupnou se jí oči a ty se pak vloží do vajec od černé slepice, jedno do jednoho a druhé do druhého (a ukázal mi dvě vejce a ujistil mě, že je snesly ty správné slepice). Pak se vejce vloží do kobylince (připravil si jej prý v koutku zahrady, kam se nikdo nedostane), nechají se žluknout a pak se z každého vylíhne čertík a ten mu bude sloužit a opatří mu všechny pozemské slasti. Potíž je v tom, řekl mi, že žena, která ho má milovat, musí na vejce plivnout, ještě než jsou vloženy do kobylince, jinak se kouzlo nevydaří, a to mu právě dělá starosti, protože musí ještě dnes v noci mít dotyčnou ženu u sebe, aby svým dílem ke kouzlu přispěla, aniž by pochopitelně věděla, k čemu to je.
Náhle jsem cítil, jak se mi horká krev hrne do tváře nebo do útrob, možná do celého těla, a přiškrceným hlasem jsem se ho zeptal, přivede-li znova do opatství děvče, které tu bylo včerejší noci. Smál se a posmíval se mi, že jsem tím děvčetem posedlý (což jsem odmítl a řekl mu, že se ptám jen ze zvědavosti), a pak mi řekl, že ve vsi je děvčat spousta a že si přived…
