Celá e-kniha Nástrahy zubařského křesla ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
III
Po cestě přiběhla Jane Oliverová. Vlasy za ní vlály- Oči měla strachy navrch hlavy.
„Howarde?“ vydala ze sebe, sotva dech popadala.
„Ahoj Jane,“ odpověděl Howard Raikes zvesela. „Zrovna jsem tvému strýci zachránil život.“
„Ach, „zarazila se. „Ty?“
„Zdá se, že jste se dostavil skutečně v pravou chvíli, pane -pane,“ zaváhal Blunt.
„To je Howard Raikes, strýčku Alistaire. Je to můj přítel.“
Blunt na Raikese pohlédl -s úsměvem.
„Aha!“ řekl. „Tak vy jste ten Janin mladý muž! Musím vám poděkovat.“
Na scéně se objevila Julia Oliverová, supící jako parní lokomotiva pod vysokým tlakem.
„Slyšela jsem výstřel,“ vyfuněla ze sebe. „Je Alistair -proč –“ tupě zůstala zírat na Howarda Raikese. „Vy? Proč, proč -jak se opovažujete?“
„Mami, Howard právě zachránil strýci Alistairovi život,“ pronesla ledově chladným hlasem Jane.
„Cože? Já -já –“
„Tenhle muž se pokusil strýce Alistaira zastřelit a Howard ho popadl a sebral mu pistoli.“
„Všichni jste zatracený lháři,“ neudržel se Frank Carter.
Paní Oliverové spadla brada a dokázala ze sebe vydat jen nepřítomné „Ach!“
Chvíli trvalo, než se s nastalo u situací vyrovnala a znovu nabrala svou sebejistotu. Nejprve se obrátila k Bluntovi. „Alistaire, drahý, to je strašné! Díkybohu, že jsi v pořádku. Musel to ale pro tebe být hrozný šok. Já –já sama z toho snad omdlím. Vážně -myslíš, že bych mohla dostat kapku brandy?“
„Jistě,“ odpověděl Blunt pohotově. „Pojďme zpátky do domu.“
Uchopila ho za paži a celou vahou se o něj opřela. Blunt se přes rameno ohlédl na Poirota a Howarda Raikese.
„Mohli byste s sebou vzít toho mládence?“ požádal je. „Zavoláme na policii a předáme jim ho.“
Frank Carter otevřel ústa, ale nic z nich nevyšlo. Byl bledý jako stěna a podlamovala se mu kolena. Howard Raikes ho nemilosrdně popadl.
„Hej, tak pojď,“ řekl.
„To je všechno lež...“ zamumlal Frank Carter nepřesvědčivě chraptivým hlasem.
Howard Raikes se podíval na Poirota.
„Na to, jaké máte jako detektiv zvučné jméno, jste toho teda zatím moc neukázal! Jak to, že si teď ani trochu nehoníte triko?“
„Přemýšlím, pane Raikesi.“
„No to bych řekl, že máte o čem přemýšlet! Mám za to, že o tuhle prácičku jste právě přišel! Není to totiž díky vám, že je Alistair Blunt pořád ještě naživu.“
„Tohle je už váš druhý dobrý skutek v tomto ohledu, nemám pravdu, pane Raikesi?“
„Co tím, sakra, myslíte?“
„Bylo to přece teprve včera, nebo se snad mýlím, kdy jste dopadl a zadržel muže, o kterém jste se domníval, že vystřelil na pana Blunta a předsedu vlády?“
„Ehm -ano,“ odpověděl Howard Raikes. „Zdá se, že se to stává mým koníčkem.“
„Oba případy se ale poněkud liší,“ upozornil Hercule Poirot. „Muž, kterého jste chytil a držel včera, nebyl tím, kdo skutečně vystřelil. Zmýlil jste se.“
„Teď se taky zmýlil,“ prohodil Frank Carter nevrle.
„Ty buď ticho,“ umlčel ho Raikes.
„To bych rád věděl, ...“ zamumlal si pro sebe Hercule Poirot.
