Celá e-kniha Vražda Rogera Ackroyda ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
24. kapitola
Příběh Ralfa Patona
Pro mne to byl nepříjemný okamžik. Sotva jsem vnímal, co se děje. Ale slyšel jsem překvapené výkřiky. Když jsem se poněkud vzpamatoval, abych byl alespoň schopen vnímat, co se děje, Ralf Paton stál vedle své ženy, držel ji za ruku a přes celý pokoj se na mne usmíval.
Také Poirot se usmíval a zároveň mi výmluvně hrozil prstem. „Neříkal jsem vám nejméně šestatřicetkrát, že nemá smysl před Herculem Poirotem něco zatajovat?“ otázal se. „Protože on vždycky na všechno přijde.“
Obrátil se k ostatním: „Jednoho dne, jak se jistě pamatujete, jsem uspořádal takovou sešlost u kulatého stolu — jen nás šest. Tehdy jsem obvinil ostatních pět přítomných, že přede mnou něco skrývají. Čtyři z vás mi své tajemství svěřili, doktor Sheppard nikoli. Ale po celou dobu jsem měl jisté podezření. Doktor Sheppard tehdy v noci hledal Ralfa u Tří divočáků, ale nenalezl ho tam. Řekl jsem si tedy: Co když Ralfa potkal po cestě domů? Doktor Sheppard je Ralfův přítel, a tehdy přicházel přímo z dějiště vraždy. Musel tedy vědět, že to pro Ralfa vypadá bledě. Snad věděl i víc, než toho věděla širší veřejnost —“
„To jsem věděl,“ řekl jsem zkroušeně. „Udělám nejlíp, když teď půjdu s pravdou ven. To odpoledne jsem Ralfa Patona navštívil. Zprvu se mi odmítal svěřit, ale pak mi řekl o svém sňatku a v jaké je proto bryndě. Jakmile byla vražda objevena, uvědomil jsem si, že kdyby tato fakta vyšla najevo, bude Ralf automaticky v podezření — a když ne on, tedy dívka, kterou miluje. To jsem mu tehdy v noci jasně naznačil. Bál se, aby ho nevolali za svědka, protože by jeho výpověď mohla uvalit na jeho ženu podezření. Proto se rozhodl, že se musí —“
Zaváhal jsem a Ralf dokončil větu za mě barvitým slovem: „— zdejchnout.“ Pak pokračoval: „Ursula se tou dobou vrátila do domu a napadlo mi, že se třeba znovu pokusila promluvit s mým otčímem. Odpoledne už na ni byl velice hrubý. Co jestli ji zas nějak strašlivě urazil — tak neodpustitelně — že Ursula ztratila hlavu a —?“
Ralf se zarazil. Ursula pustila jeho ruku a učinila krok dopředu: „Ty sis tohle myslel, Ralfe? Opravdu sis myslel, že bych to mohla udělat?“
„Vraťme se k zločinnému počínání doktora Shepparda,“ řekl Poirot suše. „Doktor Sheppard mu slíbil, že pro něho udělá, co bude v jeho silách. A skutečně se mu podařilo kapitána Ralfa Patona ukrýt před policií.“
„Kde?“ zeptal se Raymond. „U sebe v domě?“
„Kdepak, to ne,“ řekl Poirot. „Položte si otázku, jakou jsem si položil já: Kam by asi tak náš dobrý doktor mohl Ralfa schovat? Jaké místo by si pro to zvolil? Nejspíš někde v nejbližším okolí. Napadl mi Cranchester. V hotelu? Ne. V podnájmu? To už teprve ne. Kde tedy? Aha, už to mám! Sanatorium! Ústav pro nervově choré. Vyzkoušel jsem si svou teorii. Vymyslel jsem si slabomyslného synovce a požádal jsem slečnu Sheppardovou, aby mi poradila nějaké vhodné sanatorium. Dala mi dvě adresy poblíž Cranchesteru, kam její bratr někdy posílá pacienty. Informoval jsem se a dověděl jsem se, že v jednom z nich skutečně mají pacienta, kterého tam přivezl osobně doktor Sheppard v sobotu časně ráno. Ačkoli byl hlášen pod cizím jménem, poznal jsem podle popisu, že je to kapitán Ralf Paton. Po splnění potřebných formalit jsem dosáhl jeho propuštění. Včera brzy ráno přijel do mého domu.“
Zklamaně jsem na něho pohlédl a zašeptal jsem: „Karolínin expert z ministerstva vnitra! Že mě to tehdy nenapadlo!“
„Teď vidíte, proč mi váš rukopis připadal tak zdrženlivý,“ řekl Poirot. „Je přísně pravdivý, pokud to jen šlo — jenže ono to moc daleko nešlo, co, příteli?“
Zastyděl jsem se, protože jsem to nemohl popřít.
„Doktor Sheppard byl ke mně neobyčejně loajální,“ řekl Ralf. „Stál při mně za všech okolností. Udělal to, co považoval za nejlepší. Po tom, co mi pan Poirot řekl teď, vím, že to nebylo to nejlepší. Měl jsem se přihlásit a sníst, co jsem si na drobil. Jenže tam v sanatoriu jsme neviděli noviny a nevěděl jsem nic o tom, co se venku děje.“
„Doktor Sheppard byl pravým vzorem diskrétnosti,“ řekl…
