Vražda na golfovém hřišti (Agatha Christie)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

16. kapitola

Přibližně dvacet let před nynějšími událostmi přijel do Paříže pan Arnold Beroldy, rodák z Lyonu a mladší společník firmy, obchodující vínem, v doprovodu krásné manželky a maličké dcerušky. Zavalitý muž středního věku miloval sice přepych a svou okouzlující manželku, nicméně byl v každém směru bezvýznamný. Ačkoliv podnik, jehož byl spolumajitelem, dobře vzkvétal, mladší partner z něj nepobíral velký výnos a tak Beroldyovi zpočátku žili velice skromně a bydleli v malém bytě.

Zatímco pan Beroldy byl nezajímavý, z jeho ženy vyzařovalo pravé románské kouzlo. Mladá, hezká a nadaná mimořádným půvabem okamžitě vzrušila celou čtvrť, obzvlášť když se začalo šeptat, že její původ halí jakési podivné tajemství. Jedni ji považovali za nemanželskou dceru ruského velkoknížete, jiní za dítě rakouského arcivévody z manželství zákonitě uzavřeného, leč morganatického, avšak všichni se shodovali v názoru, že Jeanne Beroldyovou obklopuje nějaká neproniknutelná záhada.

K přátelům a známým Beroldyových patřil také mladý právník George Conneau a záhy se ukázalo, že okouzlující Jeanne dokonale ovládla jeho srdce. V mladém muži nenápadně vzbuzovala naději, přičemž ale neopomíjela dokazovat svou oddanost stárnoucímu manželovi, a tak mnoho zlomyslných lidí neváhalo tvrdit, že mladý Conneau je jejím milencem – a nikoliv jediným!

Když Beroldyovi žili v Paříži asi tři měsíce, objevila se na scéně další osobnost, jakýsi nesmírně bohatý pan Hiram P. Trapp původem ze Spojených států. Sotva byl představen půvabné a tajemné paní Beroldyové, okamžitě propadl jejímu kouzlu. Dával jí najevo svůj obdiv, byť ve vší slušnosti.

V té době se už paní Beroldyová stávala sdílnější. Několika přátelům svěřila, jaké má s manželem starosti: prý je zatažen do různých politických intrik a zmínila se rovněž o důvěrných listinách dalekosáhlé důležitosti pro celou Evropu, které mu byly svěřeny do úschovy proto, aby zmátly pronásledovatele. Ovšem paní Beroldyovou zneklidnilo, že v Paříži objevila několik důležitých členů revolučního kroužku.

Dvacátého osmého listopadu došlo k nejhoršímu. Posluhovačka, denně k Beroldyovům docházející uklízet a vařit, našla ke svému překvapení dveře bytu dokořán. Protože z ložnice slyšela sténání, vešla dovnitř a jejímu zraku se naskytl strašlivý pohled. Paní Beroldyová ležela spoutaná na zemi a tiše naříkala, neboť se jí podařilo zbavit roubíku. Pan Beroldy odpočíval na lůžku v kaluži krve a se srdcem probodeným dýkou.

Příběh, který vypověděla paní Beroldyová, byl docela stručný. Znenadání se probudila ze spánku a nad sebou viděla dva maskované muže. Roubíkem umlčeli její křik, svázali ji na rukou i na nohou a pak požadovali, aby jim pan Beroldy prozradil ono důležité tajemství.

Neohrožený obchodník vínem však rázně odmítl splnit jejich požadavek a tak ho jeden z útočníků, rozhněvaný Beroldyovou neposlušností, surově bodl do srdce. Klíči mrtvého pak otevřeli sejf v rohu a odnesli odtud spoustu listin. Oba pachatelé měli plnovous a na tvářích masky, ale paní Beroldyová s určitostí prohlásila, že to byli Rusové.

Přepadení rozvířilo velkou senzaci, ovšem čas ubíhal a záhadní vousáči dopadeni nebyli. Až najednou, když už zájem veřejnosti o případ začal opadat, došlo k nečekanému obratu: paní Beroldyová byla zatčena a obviněna z vraždy manžela.

Soudní přelíčení vyvolalo nesmírný ohlas, mládí a krása obžalované i její záhadná minulost stačily vytvořit z případu cause célébre. Nade vší pochybnost se podařilo dokázat, že rodiče Jeanne Beroldyové byli velice slušní, prostí lidé, obchodníci ovocem z předměstí Lyonu. Ruský velkokníže, dvorské intriky a politické pletky – to vše se ukázalo být vymyšleno jí samou. Po nemilosrdném rozpitvání jejího života vyplynulo, že důvodem k vraždě byl pan Hiram P. Trapp, ač se bránil ze všech sil, po neúprosném křížovém výslechu musel přiznat, že onu dámu miloval, a být volná, požádal by ji o ruku. Skutečnost, že vztah mezi nimi zůstal prokazatelně platonický, obžalované přitížila. Protože čestný a přímý Trapp odmítl stát se jejím milencem, vymyslila Jeanne Beroldyová hrozný plán, jak se zbavit obstarožního a bezvýznamného manžela a stát se ženou bohatého Američana.

Během celého procesu čelila paní Beroldyová žalobcům sebevědomě a chladnokrevně. Ve své výpovědi se nikdy nespletla. Neustále tvrdila, že je z královského rodu a že v útlém věku byla podstrčena zelináři místo jeho dcery. I přes neopodstatněnost a absurditu těchto tvrzení, mnoho lidí jim bezvýhrady uvěřilo.

Přesto neúprosný soud označil maskované „Rusy“ za výmysl a z vraždy obvinil madame Beroldyovou a jejího milence George Conneaua, na něhož vydal zatykač, když podezřelý včas moudře uprchl. Svědecké důkazy prokázaly, že paní Beroldyová byla svázána tak volně, že se mohla sama lehce vyprostit.

A pak při závěru soudního řízení dostal státní návladní z Paříže dopis od George Conneaua. Aniž v něm udal místo svého pobytu, plně se doznával ze spáchání zločinu, nicméně s tím, že smrtelnou ránu zasadil na popud paní Beroldyové. Vraždu prý promysleli společně a on s provedením souhlasil, poněvadž věřil, že manžel s Jeanne špatně zachází, a že když osvobodí vášnivě milovanou ženu z nenáviděného svazku, oplatí mu ona jeho čin láskou. Tehdy poprvé uslyšel o Hiramu P. Trappovi a uvědomil si, že ho jeho drahá zradila: po svobodě netoužila kvůli němu, ale kvůli bohatému Američanovi. Zneužila ho ke svému prospěchu a tak ji nyní ve slepé žárlivosti udává a prohlašuje, že jednal na její přání.

Tehdy paní Beroldyová dokázala, že je skutečně tak obdivuhodná, jak předstírala. Bez váhání změnila svou výpověď a přiznala, že si účast „Rusů“ vymyslela a že skutečným vrahem je George Conneau. Zločin prý provedl posedlý vášní a přísahal jí nejstrašnější pomstu, nebude-li mlčet. Souhlasila, poděšena jeho hrozbou a v obavě, že po přiznání pravdy by mohla být obviněna ze spoluviny. Tvrdošíjně však zapírala jakoukoliv účast na manželově vraždě a tvrdila, že Conneau napsal onen dopis jen ze msty, že mu nepomohla. Slavnostně odpřísáhla, že s přípravou zločinu neměla nic společného, a že když se oné osudné noci probudila, stál George Conneau nad ní se zakrváceným nožem v ruce.

Jen tak tak vyvázla u soudu s touto nepravděpodobnou báchorkou. Svou výpověď před porotou sehrála jako mistrnou roli. Slzy jí tekly po tvářích, hovořila o své dcerce, o cti ženy i o své touze udržet si s ohledem na dítě neposkvrněnou pověst. Jako milenka George mohla snad nést morální odpovědnost za zločin, ale pouze před Bohem, jinak ne. Uznala, že se dopustila vážné chyby, když Conneaua neudala, leč zlomeným hlasem dodala, že něco takového by neudělala žádná žena. Vždy jej milovala! Copak ho mohla vlastní rukou poslat pod gilotinu? Lecčíms se provinila, ovšem hrozného zločinu, který jí je přičítán se nedopustila.

Její zjev i výmluvnost zvítězily. V sále, který nezažil podobné napětí, byla osvobozena.

George Conneaua se i přes největší úsilí policii nepodařilo vypátrat. Ani o paní Beroldyové nikdo víc neslyšel. Odstěhovala se s dítětem z Paříže a začala nový život.

Informace

Bibliografické údaje

e-kniha

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):

  • 13. 5. 2023