Celá e-kniha Tragédie o třech dějstvích ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
15. kapitola
Opona
Hercule Poirot seděl ve velké lenošce. Nástěnná světla nesvítila. Jen lampa s růžovým stínidlem vrhala zář na postavu v lenošce. Zdálo se, že je v tom něco symbolického – on sám byl ve světle – a ostatní tři, sir Charles, pan Satterthwaite a Egg Lytton Goreová – seděli v naprosté tmě.
Poirotův hlas byl zasněný. Zdálo se, že se obrací spíš k prostoru než ke svým posluchačům.
„Rekonstruovat zločin – je cílem detektiva. Abyste rekonstruovali zločin, musíte klást jeden fakt na druhý, zrovna tak jako kladete jednu kartu na druhou, když stavíte domeček z karet. A když fakta nezapadají – když karta není vyvážená – tak – tak musíte začít stavět svůj domeček znovu, jinak by spadl...
Jak jsem onehdy řekl, jsou tři různé druhy mysli. Je dramatická mysl – která vidí účinek reality, jenž může být způsoben mechanickými prostředky – a je také mysl, která snadno reaguje na dramatické zdání – a je mladá romantická mysl – a konečně, přátelé, je mysl prozaická – mysl, která nevidí modré moře a mimózové stromy, vidí jen namalovanou zadní oponu jevištní výpravy.
Takže přicházím, mes amis, k vraždě Stephena Babbingtona v loňském srpnu. Ten večer sir Charles vyslovil názor, že Stephen Babbington byl zavražděn. Já s tímto názorem nesouhlasil. Nemohl jsem věřit, za a) že je pravděpodobné, aby takový muž jako Stephen Babbington byl zavražděn, a za b) že je možné podat jed určité osobě za podmínek, které tam byly.
Teď tady doznávám, že sir Charles měl pravdu a já se mýlil. Mýlil jsem se, protože jsem se na zločin díval z naprosto nesprávného úhlu. Teprve před čtyřiadvaceti hodinami jsem náhle spatřil správný úhel, z jakého je třeba se dívat, a dovolte mi říct, že z tohoto úhlu je smrt Stephena Babbingtona jak rozumově odůvodněná, tak možná.
Ale prozatím od této věci přejdu jinam a krok za krokem vás povedu cestou, jakou jsem sám šel. Smrt Stephena Babbingtona mohu nazvat prvním jednáním naší tragédie. Opona za tímto jednáním spadla, když jsme odjeli z Vraního hnízda.
To, co bych nazval druhým jednáním, začalo v Monte Carlu, když mi pan Satterthwaite ukázal v novinách zprávu o smrti sira Bartholomewa! Bylo okamžitě jasné, že jsem se mýlil a že sir Charles měl pravdu. Jak Stephen Babbington, tak sir Bartholomew Strange byli zavražděni a obě vraždy tvořily součást jednoho a téhož zločinu. Později doplnila řadu třetí vražda – vražda paní de Rushbridgerové. Co tedy potřebujeme, je rozumná teorie, která by všechny tři smrti spojila dohromady – jinými slovy ty zločiny byly spáchány jednou a touž osobou a byly k prospěchu jedné a téže osobě.
Můžu hned říct, že hlavní věc, která mě trápila, byl fakt, že vražda sira Bartholomewa byla spáchána po vraždě Stephena Babbingtona. Když se na ty tři vraždy díváme bez rozlišení času a místa, pak by podle pravděpodobnosti vražda sira Bartholomewa Strange měla být tím, co by se mohlo nazvat ústředním nebo hlavním zločinem, a druhé dvě vraždy by měly být svou povahou druhotné – to jest vzniklé ze spojení těch dvou lidí se sirem Bartholomewem Strangem. Ale jak jsem už předtím poznamenal – člověk nemůže mít zločin takový, jaký by si přál. Stephen Babbington byl zavražděn první a sir Bartholomew Strange o něco později. Proto se zdálo, jako by druhý zločin musil nutně vzniknout z prvního a tudíž že musíme v prvním zločinu hledat klíč ke všem.
Skutečně jsem se k teorii pravděpodobnosti klonil tak dalece, že jsem vážně uvažoval o tom, že došlo k omylu. Nebylo možné, že sir Bartholomew Strange měl být první obětí a pan Babbington byl otráven omylem? Byl jsem však nucen od tohoto názoru upustit. Každý, kdo znal sira Bartholomewa Strange trochu důvěrně, věděl, že nemá koktajly rád.
Další domněnka: Byl Stephen Babbington otráven omylem místo některého jiného člena společnosti? Pro takovou věc jsem nenašel důkaz. Byl jsem proto nucen vrátit se k závěru, že vražda Stephena Babbingtona byla určitě plánována – a ihned jsem narazil na kámen úrazu – zřejmou nemožnost, že se taková věc stala.
Člověk …
