Celá e-kniha Soukromý: Smrt lorda Edgwarea ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
17. kapitola
Sluha
Následující den jsme strávili v nečinnosti, zatímco Japp vyvíjel přímo horečnou aktivitu. Přišel k nám okolo čtvrté hodiny.
Byl rudý a rozzlobený.
„Udělal jsem parádní botu.“
„To není možné, příteli,“ řekl Poirot chlácholivě.
„Ale ano, udělal. Nechal jsem si toho (zde dal průchod své jadrnosti) sluhu proklouznout mezi prsty.“
„Zmizel?“
„Ano. Vzal roha. A za co bych se hlavně nakopl jako naprostý idiot je, že jsem ho nijak zvlášť nepodezříval.“
„Uklidněte se - v tom případě se tolik nestalo.“
„Vám se to mluví. Vy byste se také moc neuklidnil, kdyby vás parádně seřvali na ředitelství. Je to kluzký prevít. Není to poprvé, co někomu zdrhl. Zjistili jsme, že to je známá firma.“
Japp si osušil čelo a vypadal jako obraz zkázy. Poirot začal něco uklidňujícího mumlat - o nějaké slepici, která snáší vejce. S větším porozuměním pro anglickou povahu jsem nalil dvojitou whisky se sodou a postavil ji před zachmuřeného inspektora. Trochu se mu rozjasnila tvář.
„No,“ řekl „nemůžu říct, že bych si nedal rád.“
Najednou dostal lepší náladu a spustil:
„Ani teď si nejsem úplně jist, že je vrah! Samozřejmě, vypadá to špatně, že zmizel, ale mohl pro to mít i jiné důvody. Víte, začal jsem po něm jít. Zdá se, že se zapletl do nějaké věci s nočními kluby nevalné pověsti. Nebylo to vůbec nic běžného, ale naopak, něco velice ošklivého, co si vyžádá další pátrání. Po pravdě řečeno to bylo pěkné svinstvo.“
„Tout de meme, to však ještě nutně neznamená, že je také vrah.“
„Přesně tak! Možná, že jede v nějakém jiném zločinu, ale nemusí jet ve vraždě. Ne, jsem víc než kdy předtím přesvědčen, že to udělala ta Adamsovic holka. Ačkoli ještě nemám nic, čím bych to mohl dokázat. Moji lidé prohledávali její byt celý dnešek a nenašli nic užitečného. Byla ohromně mazaná, neměla u sebe žádné písemnosti s výjimkou několika obchodních dopisů a smluv, které byly velice pečlivě uspořádané a označené. A pak několik dopisů od sestry z Washingtonu, jsou upřímné a psané s nadhledem. Pár dobrých staromódních šperků - nic nového nebo drahého. Nepsala si deník. Její pas a šeková knížka neříkají nic, co by nám pomohlo. K čertu, tak se zdá, že ta dívka neměla vůbec žádný soukromý život.“
„Měla poněkud rezervovanou povahu,“ řekl Poirot zamyšleně. „Z našeho pohledu je to škoda.“
„Mluvil jsem s tou ženou, která u ní pracovala - nic z toho nebylo. Také jsem byl za tou rusovlasou majitelkou kloboučnictví, která podle všeho byla její nejlepší přítelkyní.“
„Aha, vy máte na mysli slečnu Driverovou?“
„Je to bystrá a ostražitá osůbka. I když mi také nepomohla. Ne, že by mne to překvapilo, o spoustě dívek, které jsem hledal, říkali jejich rodiče a přátelé vlastně vždycky skoro totéž: ,Byla to inteligentní a milující dívka a neměla žádné mužské přátele.` Nikdy to není pravda - je to nepřirozené. Dívky by měly mít mužské přátele, a když je nemají, je s nimi většinou něco v nepořádku. Tahle praštěná loyalita přátel a příbuzných tak znepříjemňuje detektivům život!“
Odmlčel se, zhluboka se nadechl a já mu znovu naplnil skleničku.
„Děkuji vám, kapitáne Hastingsi. Dám si rád. Kde jsme to byli? Musíte lovit a lovit. Je tu asi tucet mladíků, se kterými šla na večeři a tancovat, ale nic vám nenapoví, jestli pro ni některý z nich neznamenal víc než ti druzí. Například tu máme současného lorda Edgwarea, pak Bryana Martina, tu filmovou hvězdu, a půltucet dalších - ale nic zvláštního nebo určitého. Vaše představa člověka, který je za tím vším, je mylná. Myslím, že přijdete na to, že v tom jela sama, pane Poirote. Teď hledám spojitost mezi ní a zavražděným, které, podle mne, musí existovat. Myslím, že kvůli tomu budu muset do Paříže. Na té krabičce bylo napsáno ,Paříž` a zesnulý lord Edgware tam byl vloni na podzim několikrát, jak mi řekla slečna Carrollová. Navštěvoval burzy a sháněl kuriozity. Ano, myslím, že budu muset do Paříže. Soudní ohledání bude zítra. Samozřejmě bude odloženo a až skončí, sednu na odpolední loď do Francie.“
„Vaše energie je ohromujíc…
