autobiografie

Někde vyčetla, že spermie umírají v přílišném teple. Bez mého souhlasu odnesla do popelnice moje spodní prádlo a všechny slipy nahradila trenýrkami. Prý kvůli odvětrávání. Možná jsem jí měl přiznat pravdu. Byl bych těchto nepříjemností ušetřen. Teď se již nedá nic měnit, bohužel.

Více
  • 13. 5. 2023

Příručky na správnou výchovu dětí jsem si pořídila dříve než těhotenské šaty, pleny nebo kojenecké láhve. A než se první syn narodil, několikrát jsem je všechny prostudovala. Vyzbrojena informacemi, jak zvládnout úmyslné rozbíjení hraček, noční můry či pomočování dítěte předškolního věku, jsem nabyla jistoty, že výchova bude v podstatě zábavný proces, podobající se dlouhé návštěvě lunaparku či zoologické zahrady. Mýlila jsem se, i když připouštím…

Více
  • 13. 5. 2023

Sedíme u Smířené v obýváku, my tři Kvočny. Zatímco se všichni naši synové pokoušejí udělat z bytu Smířené kůlničku na dříví, bilancujeme nad červeným vínem naše životy. / „Víš, jak jsme probíraly posledně, jestli bych se dokázala ješ­tě do někoho zamilovat, přemýšlela jsem o tom… a jsem si jistá že už by to nešlo, vždyť já nebyla nijak zvlášť zblázněná ani do toho svýho,“ povídá Smířená a já s ní souhlasím. Zamilovat se v pětatřiceti? Jak? A proč …

Více
  • 13. 5. 2023

Doma je poměrně klid, Milada přestala trojčit a má zjevně na Báru dobrý vliv. Je to zvláštní, ale právě díky rodinné pohodě opět začínám myslet na svoji asistentku Zorku. Nosí teď pletené šaty s rolákem, které jí nesahají ani do půli stehen. A chová se rezervovaně. Asi je dotčená. Ale já v poslední době na to její věčné flirtování neměl ani pomyšlení, to dá rozum. / „Mám tu složku odnést do archivu, nebo ji ještě budeš potřebovat?“ mluví se mnou už …

Více
  • 13. 5. 2023

Zahlédl jsem je okamžitě. Ludvíkova Felicie rozhodně nepat­řila k těm, jež by bylo možné přehlédnout. Tmavé, velmi výraz­né oči, plná ústa a poměrně velký nos. Kolem obličeje, na ramenou a na zádech těžké vlny černých, hustých vlasů. Typická Řekyně, říkáte? Tak přesně tohle jsem si tehdy pomyslel také. A co víc! Napadlo mě i to, že můj úkol zřejmě nebude tak složi­tý, jak jsem se obával, že Ludvík celou historii malinko na­fouknul, přibarvil. Neb…

Více
  • 13. 5. 2023

Uzavřít manželství je nejdražší metoda, jak si dávat prát prádlo zadarmo. / F. Jones /   / „Hynek se chce oženit,“ sdělila Alžběta své přítelkyni Marii tónem zdrcených matek šesti dětí, jež manžel opustil kvůli nezletilé nymfomance. / „No, co? Vždyť už mu taky bude aspoň čtyřicet, ne?“ bez valného zájmu opáčila Marie. Měla tři děti, čtyři vnoučata a na cestě bylo dokonce pravnouče, nemohla chápat, jaké to je, ztrácet jediného syna. A přesto jí to měla A…

Více
  • 13. 5. 2023

Vidím ji, jak sedí u řeky, sklání hlavu a přemýšlí o mně, nádherné oči ponořené do té nejlepší a nejsprávnější myšlenky, že mě miluje. Ach, můj anděl — teď je se mnou můj nový anděl, černý — vyměnil jsem anděla života za toho druhého. Napjatě jsem stál doma před Ježíšovým křížem, jistý si tak mnoha věcmi, čekal jsem, že spatřím Boží slzy, a už tu byly, v té bílé protáhlé sádrové tváři, která dává život — život protrpěný, skončený, sklopená víčka,…

Více
  • 13. 5. 2023

A jako by to nestačilo, byl to navíc den, kdy večer se pořádal velký mejdan, kterého se zúčastnili Jonesovi, večer, kdy jsem vyskočil z taxíku od Mardou a zanechal ji napospas líticím války – válečník Yuri válčí proti vazalovi Leovi, každý sám za sebe. – Začalo to tak, že Bromberg telefonoval a dával dohromady dárky k narozeninám a chystal se na autobus, abychom stihli stařičkou lokálku 151, která jede do města v 16.47. Je na nás smutný pohled, j…

Více
  • 13. 5. 2023

Olivový kolotoč / Přišel květen a několik dní se už trhaly olivy. Za horkých jarních dnů se plody zakulatily a dozrály a teď začínaly padat a leskly se v trávě jako úroda černých perel. Vesnické ženy se za nimi sbíhaly v celých houfech s plechovkami a košíky na hlavách. Krčily se v kruzích kolem olivových kmenů, sbíraly plody, ukládaly je do nádob a štěbetaly přitom pronikavě jak vrabci. Některé olivy už takhle rodily pět set let a pět set let už t…

Více
  • 13. 5. 2023

Moji přátelé Paul a Marjorie Glenhamovi jsou zkrachovalí umělci, nebo spíš, abych se vyjádřil milosrdněji, oba jsou neúspěšní. Svůj neúspěch však snášejí radostně. Radostněji, než většina populárních umělců prožívá úspěch. Díky tomu jou velmi dobří společníci – proto je také navštěvuji, kdykoli se ocitnu ve Francii. Jejich starý, živelně přistavovaný statek v Provenci vždy ovládá zmatek a chaos. Pytle brambor, hromady sušeného koření, ošatky s č…

Více
  • 13. 5. 2023

Svět ve zdi / Drolivá zeď, která obklopovala nízko položenou zahradu podle domu, byla pro mne bohatým lovištěm. Byla to hodně letitá cihlová zeď, kdysi omítnutá, ale nyní se vnější vrstva zelenala mechem, odchlipovala se a bortila vlhkostí mnoha přestálých zim. Celý její povrch byl spletitou mapou prasklin, některých škvír širokých na několik palců, jiných teninkých jako vlásek. Tu a tam odpadly velké kusy omítky a obnažily lososově růžové cihly, l…

Více
  • 13. 5. 2023

POPRASK NA ZENKALI / Druhý den ráno přišel Petr k snídani a zjistil, že na verandě se už usadil sir Lancelot se ctihodným Alfem a právě pojídají vajíčka na slanině a mísu ovoce. Sotva se Petr posadil, sir Lancelot spusitil. / „Celá ta situace je fascinující, přímo fascinující, Foxglove,“ řekl a mával na Petra nožem umazaným od vajíček. „Obnáší tolik aspektů, že?“ / „Ano, pane,“ přisvědčil Petr. Neměl sice nejmenší chuť bavit se hned po ránu o sitauci n…

Více
  • 13. 5. 2023

Dvakrát v životě jsem se dopustil té pošetilosti, že jsem se vydal na přednáškové turné po Spojených státech. Na těchto cestách jsem si hluboce zamiloval Charleston a San Francisco, začal jsem nenávitět Los Angeles – což není moc trefné jméno, ačoli uznávám, že najít výstižný název pro nějaké město je nomožné – rozveselil mě New York a znusilo se mi Chicago a St Louis. Během tohoto putování se mi přihodilo mnoho podivných věcí, ale nejzvláštnějš…

Více
  • 13. 5. 2023

I didn’t have any friends at school, didn’t want any. I felt better being alone. I sat on a bench and watched the others play and they looked foolish to me. During lunch one day I was approached by a new boy. He wore knickers, was cross-eyed and pigeon-toed. I didn’t like him, he didn’t look good. He sat on the bench next to me. / „Hello, my name’s David.“ / I didn’t answer. / He opened his lunch bag. „I’ve got peanut butter sandwiches,“ / he said. „What do …

Více
  • 13. 5. 2023

Jedna strana oddělení byla označena A-1, A-2, A-3 a tak dál a drželi tam muže, a druhá strana byla značená B-1, B-2, B-3 a drželi tam ženy. Rozhodli se ale, že je terapeuticky vhodné, abychom se občas vídali, a to byla velice dobrá terapie – šoustali jsme ve skříních, venku na zahradě, za stodolou, všude. Spousta ženskejch tam šílenství jenom předstírala, protože je jejich manželé přistihli s jiným, a celý to byl trik – chtěly, aby jim zase uvěři…

Více
  • 13. 5. 2023