Celá e-kniha Ptáci, zvířata a moji příbuzní ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
Křtiny
Korfu leží u albánského a řeckého pobřeží jak dlouhá, rezem prolezlá turecká šavle. Jílec té šavle tvoří hornatá oblast ostrova, která je z většiny pustá a kamenitá, se strmými skalnatými útesy, kolem nichž poletují drozdi a sokoli. V údolích tohoto hornatého kraje však bohatě prýští z červených a zlatých skal voda a rozkládají se tu mandlovníkové a ořechové háje, které vrhají stín chladný jak studna, i husté šiky kopím podobných cypřišů a fíkovníků se stříbrnými kmeny a listy velkými jak mísy. Čepel šavle je ukována z vlnitých zelenostříbrných přikrývek obrovských olivových stromů, o nichž se říká, že jsou pěs set let staré, a každá z nich má svou vlastní jedinečnou podobu se svým přihrblým a pakostnicovým tvarem a s kmenem proděravělým nesčetnými otvory jak pemza. Směrem ke špici čepele se táhne Lefkimi s třpytnými písečnými dunami, z kterých až oči přecházejí, a s rozlehlými slatinami zdobenými celými akry bambusových stvolů, které praskají a šelestí a cosi si spolu pokradmu šeptají.
Vrátit se na Korfu pro mne znamenalo vrátit se domů. Přistěhovali jsme se na ostrov asi před půldruhým rokem a rychle jsme se zabydleli v zářivě růžové vile barvy rozmačkaných jahod a se zelenými okenicemi. Podobná cihle, krčila se ve velebném olivovém háji, který se svažoval po úbočí kopce až k moři, a byla obklopena zahrádkou malou jak kapesník se záhony vyměřenými s geometrickou přesností, tak blízkou našim viktoriánským předkům. To vše hlídal vysoký hustý živý plot z fuchsií, který si tajemně šuměl spolu s ptáky.
V Anglii jsme mívali překrásné zahrady, ale žádná mi neposkytla takový výběr živých tvorů. Zato na Korfu se mě neustále zmocňoval prazvláštní pocit neskutečna. Bylo mi, jako bych se právě narodil. Teprve ve zdejším oslnivém jiskřivém světle jsme plně ocenil tu pravou, lovecké úbory připomínající červeň na krovkách slunéčka sedmitečného, velkolepou čokoládovou hněď a jantar škvorů a hluboký lesklý achát mravenců. A pak jsem se přímo pásl očima na neuvěřitelném množství tvorů, které jsem dosud ani neznal. Na obrovských včelách čalounicích, které přeletovaly jak zářivě modří plyšoví medvídci od květiny ke květině a tiše si samy pro sebe bzučely, na sírovitě žlutých, černě pruhovaných otakárcích s elegantně střiženými kabátky, kteří vířili v piruetkách sem a tam po fuchsiovém živém plotě a otáčeli se spolu v složitém menuetu, i na dlouhozobkách svízelových, které nehybně visely na květinách a zkoušely dlouhými jemnými sosáky každý květ.
Neznal jsem ani v nejmenším nejprostší fakta o těchto tvorech a neměl jsem jedinou knihu, z níž bych se mohl poučit. Nezbývalo mi než je bedlivě pozorovat, jak si počínají v zahradě, nebo je chytit a ještě pečlivěji si je prostudovat zblízka. Zanedlouho jsem měl ložnici napěchovanou celými bateriemi marmeládových skleniček a plechovek od sucharů s úlovky, které jsem získal v zahradě. Všechny jsem je musel propašovat do domu v největší tajnosti, protože celá rodina, až snad na maminku, sledovala stěhování fauny do naší vily s krajním zděšením.
Každý ten zářivý den mi přinesl nové záhady v chování živočichů a znovu a znovu jsem si uvědomoval, jak málo toho vím. Jeden z tvorů, který mě zvlášť zaujal a dráždil, byl chrobák. Dlouho jsem lehával na břiše vedle svého psa Rogera, který se vedle mne tyčil jak hora černých kučer a funěl mi do ucha, a pozoroval jsem dva leskle černé chrobáky, na hlavě s jemňoučkým rohem podobným rohu nosorožce, jak spolu s nesmírným zaujetím valí překrásně utvářenou kuličku z kravské mrvy. Nejdřív jsem se chtěl za každou cenu dovědět, jak to dokážou, že ji uhnětou tak dokonale do kulata. Z vlastní zkušenosti s jílem a plastelínou jsem dobře věděl, jak je to nesmírně těžké, ať člověk hněte a zpracovává hmotu sebeusilovněji, a chrobáci přitom svedou jenom pomocí ostnatých nožiček, bez kružidla a jiných nástrojů uhníst z mrvy tak nádhernou kuličku, zaoblenou jako sám měsíc. A pak mě zajímal další problém. Proč se vlastně s tou kuličkou dělají a kam ji valí?
Tuhle…
