kapitola 28
Vyjdeme po schodech do malého bungalovu, uvnitř se svítí jenom v kuchyni, vejdeme, jeho starší bratr Jimmy stojí uprostřed na linoleu a směje se na nás — Je tam kuchyň, obývák, jídelna a jedna ložnice navíc, kterou mladý bezdětný pár vyhradil pro oslavu — Podivné ticho —
"Sundej si kabát a galoše, Jacku," velí mi oba. Udělám to.
Z místnosti se ozvou výkřiky "Všechno nejlepší k narozeninám!!!" Vyřítí se můj otec, z jiného pokoje se k němu připojí matka, Bloodworth a Maggie z dalšího, moje sestra Nin stojí vzadu, Jimmyho žena Jeannette, Lousy, Taffy Truman, Ed Eno, ostatní — v mé věčnosti plavou obličeje — dům vře. "Jupíí!" křičí přátelsky Jimmy, nalévá čtvrtku whisky, strká mi ji — Dám si za obecného veselí pořádného pálivého loka — Objeví se veliký dort se svíčkami — Ty obřadnosti — sfouknu je — Na zdraví! Stojíme v kuchyni, vyřváváme, pojídáme dort —
"Dejte oslavenci pořádnej kousek! Ať se na to trochu posilní!" — smích, zezadu nadšeně vřískají děvčata, nemám ani čas se v tom rozdováděném davu pozdravit s mámou ani tátou ani Maggie, je tu tak našlapáno — Vidím Čiperu, jak se snaží být společenský, jako ve filmech, drží dort ve svých velkých tlapách a usmívá se na Marthu Albergovou, svoji dívku, a mohutné Pchůů! smíchu roztřese jeho velké obručovité břicho a vybuchne hrdlem a poprská celý dort — nikdo si toho nevšimne, klekne si na zem, drží se za břicho a chechtá se — Jeho fantastický brácha Jimmy se řehtá nějakému sprostému vtipu, můj otec u kamen dělá totéž, střecha domu se teď zběsile otřásá šlehající kvílející sněhovou bouří horko naráží do oken, popadnu Maggie kolem pasu, hulákám — Dveře se otevřou, přicházejí noví hosté — vpadnou dovnitř, otočí se k nim zčervenalé tváře. Řev na uvítanou, potlesk, pozvedání lahví — "Ach, Ti Jean," křičí mi do ucha máma, "měl tady dnes večer být milión tvých spolužáků! —Ti Nin ti uchystala velikou oslavu — přišla jich sotva půlka — měls vidět ten seznam, co si s Maggie napsaly —"
"Maggie taky?"
"Jasně! Ach, Jacky" — smutně mě stiskne, celá zčervenalá, ve svých nejlepších bavlněných šatech, ve vlasech má bílou stuhu, upravuje mi tričko pod tím mým obrovským teplým idiotským svetrem, Je příšerná bouřka, v rádiu hlásili, že taková roky nebyla —" Potom radostně: "Pojď, dej mi pořádnou pusu a obejmi mě, a pšt, nikomu to neříkej, tady máš pět babek, na — tiens — to máš ke svým sedmnáctým narozeninám, zajděte si s Maggie na nějaký pěkný film a dejte si pořádnou zmrzlinu — Ano, miláčku?"
"Hu hu hu, chjá chjá!" směje se Jimmy Bissonette svým praštěným šíleným smíchem, který se nese nad brebentěním a změtí hlasů, je ho slyšet tři bloky daleko, ohromeně zírám, vyprávěli mi, jak tenhle chlapík v divokém nočním Lowellu všechny vyzývá k soutěži v pití, dokáže do sebe obrátit sedm nebo osm nebo devět nebo deset čtvrtek, uprostřed divokých uřvaných rozchechtaných večírků Kanaďanů v klubech u jezera v šíleném žhavém létě, kdy se na jezerní hladině zrcadlí zelenomodrý měsíc, nebo v zimě, kdy v zakouřených místnostech za staženými roletami vyhrává piáno a huláká se a poskakuje a bledé rákosí se rozpadá u zamrzlých břehů (u opuštěného skokanského můstku) — vyřvává se, sází, veselá noc se otřásá tolstojovskými hurá a jupí — Jimmy šílí po holkách — na silných podsaditých nohách rozjařeně obíhá dřevěné bary na Moody, celý zpocený a divoký vtrhne na nějaký večírek do přízračně oranžových klubů, kde vedou z arkýřových oken telegrafní dráty (Ford Street, Cheever Street) — uši mu odstávají — úzkostně uhání — chodidla rychle vystříhávají spěšné krůčky — vidíš jen tu pyšně zvednutou hlavu zakuckávající se výbuchy radosti a potom to rozlo-žité tělo pumpující na frčících nohách... občas se porve, v těch ztracených nocích francouzskokanadské extáze —
Támhle je můj otec, v té mačkanici jen řve, kašle, přidává se k výkřikům hloučků zezadu z kuchyně — má na sobě svůj nový hnědý oblek, obličej má temný a skoro cihlově červený, límeček povadlý, kravatu zmačkanou a umolousanou a zkroucenou na svém …
