VDÁVÁME MATKU
To léto na Korfu bylo obzvlášť příjemné. Na noční obloze, temné jako tmavomodrý samet, zářil bezpočet hvězd. Bylo jich víc než kdykoliv předtím a vypadaly jako úroda drobounkých lesklých žampiónů pableskujících v širé modré louce. Měsíc se zdál dvakrát větší než normálně, a když se vyhoupl na večerní oblohu, byl oranžový jako mandarínka, aby pak podstoupil barevné změny od meruňkové k narcisově žluté, ze které se nakonec vyklubala podivuhodná bílá, bílá jako šaty nevěsty, jejíž světlo vrhalo kaluže jasného stříbra mezi shrbené a zkroucené olivy. Svatojánské mušky, vzrušené teplem a krásou těchto nocí, se pokoušely napodobit a překonat hvězdy a shlukovaly se do třpytivých a chvějících se mračen, plujících mezi stromy, na kterých sovy truchlivým houkáním odměřovaly čas. Za úsvitu východní oblohu protnula krvavě červená čára - ostří meče blížícího se slunce. Z červené se stala kanárkově žlutá, potom šeříková a nakonec se nad horizontem objevilo slunce v celé své nádheře, obloha náhle zmodrala jako len a hvězdy začaly uhasínat, jako když sfoukáváme svíčky po nějakém gigantickém bále.
Zvykl jsem si probouzet se chvíli před tím, než vrcholek slunce zaplavil krajinu světlem, a pozoroval jsem pokoj a předměty v něm. V této rozlehlé místnosti byla dvě velká okna s laťkovými žaluziemi, které, když s nimi zahýbal sebemenší závan větru, vydávaly přátelské zvuky připomínající hudbu. V zimě to býval úplný koncert. Dřevěná podlaha z obyčejných fošen skřípala a vrzala. V rohu pokoje ležely dvě postarší deky a polštář, na nichž v neposedném chrápajícím chumlu spali moji tři psi Roger, Widdle a Puke. Další běžné a nezbytné vybavení ložnice chybělo. Pravda, měl jsem tam šatník, údajně na to, abych si do něj pověsil své oblečení, ale ve skutečnosti většinu jeho prostoru zabíraly mnohem rozumnější věci. Měl jsem tam různě vidlicovité hůlky na chytání hadů, rozličné síťky na hmyz, sítě na lov vodních živočichů, jemné na práci v kalužích a pevnější na chytání v moři, dále rybářské pruty a užitečné tyče se třemi velkými háky na konci, sloužící k vytahování mořských řas a chaluh, v nichž jsem hledal různé tvory, kteří žijí v jejich zelených nadýchaných jeskyňkách.
V ložnici stál samozřejmě také stůl, ale byl vysoko zavalený papíry s mými poznámkami o přírodě, knihami, zkumavkami s různými rostlinnými a živočišnými druhy, a toho dne, jak si vzpomínám, tam ležela také napůl rozpitvaná mrtvola ježka, kterou jsem našel několik dní předtím a která už začínala i podle mých, v tomto směru dost velkorysých, měřítek být v pokoji cítit. Podél zdí pokoje byly police, na kterých stála akvária a terária, v nichž se krčily kulatooké kudlanky nábožně, které se na mě upřeně a nenávistně dívaly, tři žáby jako zelený samet, gekoni s kůží tak jemnou, že jste skrz n mohli vidět jejich vnitřní orgány, mloci a mláďata mořských želv velká jako vlašské ořechy. Tomu všemu z konzole nad oknem předsedal Odysseus, moje sova, která vypadala jako štíhlá socha vytesaná z popelavě šedého dřeva, ozdobená černými maltézskými kříži a orientálními štěrbinami očí, jež mhouřila před dotěrným sluncem. V zahradě pod oknem jsem slyšel skřehotání svého racka Alecka, dožadujícího se ryby, a zlé ježibabí chichotání mých dvou strak. Napůl zatažené žaluzie vytvářely na holé podlaze vzorek tygřích pruhů. Vzduch byl horký dokonce už v tuto časnou hodinu. Povlečení mě pálilo, a i když jsem spal nahý a bylo jen chviličku po svítání, cítil jsem na těle krůpěje potu. Vstal jsem z postele a vydal se k oknu, abych zvedl žaluzie. Do pokoje se vlila oslepující záplava pampeliškově zbarveného slunečního světla. Psi se protáhli, zívli a zahryzli se předními zuby do kožichu, aby vyrušili hejna nepříjemných blech, postavili se a začali vrtět ocasy. Když jsem se ujistil, že Sally, moje oslice, je stále uvázaná u mandlovníku, kde jsem ji nechal večer předtím, a že ji žádný ničemný venkovan neukradl, oblékl jsem se. To byl velmi jednoduchý proces. natáhl jsem si šortky a lněnou, jako pavu…
