KAPITOLA VI
POPRASK NA ZENKALI
Druhý den ráno přišel Petr k snídani a zjistil, že na verandě se už usadil sir Lancelot se ctihodným Alfem a právě pojídají vajíčka na slanině a mísu ovoce. Sotva se Petr posadil, sir Lancelot spusitil.
"Celá ta situace je fascinující, přímo fascinující, Foxglove," řekl a mával na Petra nožem umazaným od vajíček. "Obnáší tolik aspektů, že?"
"Ano, pane," přisvědčil Petr. Neměl sice nejmenší chuť bavit se hned po ránu o sitauci na Zenkali, ale dost dobře to nemohl siru Lancelotovi říct.
"Pozoruhodná, skutečně pozoruhodná," přidal se ctihodný Alf, který se právě potýkal s mangem velkým asi jako menší meloun. "Právě jsem říkal siru Lancelotovi, že něco velmi podobného se přihodilo, když jsem byl hostem u maharadži kumquatského. Tehdy tam zhatily celý plán posvátné opice - skoro by se dalo říct, že se tu po nich opičíme, viďte? Ha! Ha! Ha!"
"Vskutku, pravil sir Lancelot, který chvilku uvažoval, jestli se má zasmát nebo ne, a pak se rozhodl proti. "Jak jsem nedávno říkal svému dobrému známému Arthuru Mendalovi - víte, briskému ministru vnitra -, přijel k nám totiž onehdy na víkend s markýzem z Orkney a lordem Bellroyalem, a já se před nimi zmínil, že když se do ochrany přírody zamíchá politika a náboženství, vznikne skutečně nanejvýš choulostivá situace."
"Řekl jsem něco podobného manaradžovi kumquatskému," ozval se ctihodný Alf, ale moc přesvědčivě t o nevyznělo."
"Dnes se má sejít zvláštní rada, že?" otázal se sir Lancelot.
"Ano, v půl dvanácté," odpověděl Petr.
"To se schází v budově parlamentu?"
"Ne, v královském paláci."
"Ach tak, Takže kolem oběda bychom už mohli vědět, jak se tam rozhodli?" ptal se sir Lancelot.
"Snad ano," odpověděl Petr. "Ale těžko říct v takové složité situaci. Může to trvat i déle."
"Právě, právě," pokračoval sir Lancelot, "tak důležitá rozhodnutí se nesmí udělat unáhleně - nejlepší pospíchat pomalu, jak se říká."
"Přesně tak," přisvědčil ctihodný Alf, celý nadšený tím ponaučením. "To bylo výstižně řečeno."
"Jestli mne teď omluvíte, musím už jít. Měl bych se přesvědčit, jestli jsou všichni z vaší výpravy spokojeni, a pak musím běžet na to zasedání do královského paláce," řekl Petr.
"Vy na to zasedání jdete?" zeptal se sir Lancelot se špatně skrývaným překvapením.
"Král si výslovně přál, abychom se zúčastnili s Hannibalem Oliphantem jako pozorovatelé. Jinak se zasedání zvláštní rady pořádají in camera."
"To je velice zajímavé," řekl zamyšleně sir Lancelot. "Budu se tedy těšit, že uslyšíme vaše vyprávění z první ruky."
Když Petr zamířil přes verandu a potom zahradou, zaslechl ještě, jak ctihodný Alf říká: "Velice mi to připomíná situaci na Rio Muni, kdy jsem říkal vévodovi pelligrozskému..."
Petr je zanechal, ať si třeba proberou od a do zet celou Debrettovu ročenku britské šlechty anebo Gothaův almanach, rychle se rozjel autem do kanceláře a odtud se později dopoledne vypravil k starému domu holandského plantážníka, který dal zabrat pro oficiální hosty. Chtěl se ještě přesvědčit, jestli se dobře daří i jeho ostatním svěřencům.
Když tam přijel, zjistil ke svému překvapení, že na široké stinné verandě vysedává kapitán Pappas a přihýbá si z velkých sklenic zenkalského nektaru s Cedricem Juggem. Zřejmě už urazili polovinu láhve a alkohol vykonal své.
"Naždáreček, naždáreček!" volal Jugg, "koukejte, on sem jde Foxglove, zrovna ten chlap, co jsme s ním chtěli mluvit. My o vlku a vlk za humny, co? Cha! Cha!"
Velký šedivý obličej měl posetý drobnými kapkami potu a řídké rovné vlasy rozcuchané kolem hlavy. Nejistě povstal, převrávoral přes verandu a cituplně vzal Petra za ruku. Kapitán Pappas seděl za stolem bez hnutí, drobné tmavé oči upřené do jednoho místa.
"Pojte a napite se s námi a já vám hned vysvětlím, co jsem tu zrovna vymyslel," řekl Jugg, zeširoka se usmíval a oči měl poněkud zamžené. "Pojte a napijte se... zenkalskýho nektaru... to je pitíčko... hotová senzace... z toho se vám zasvítí před vočima... vůbec se celej rozsvítíte."
Petra najedn…
