KUNDA A KANT A ŠŤASTNÝ DOMOV
Jack Hendley vyjel po eskalátoru do klubu. vlastně nemířil do klubu - prostě si jen jezdil na tom zasraným zařízení.
třiapadesátý dostihový program. večer. program dostal od starýho prošedivělýho člověka - 40 centů, otočil na první stránku - dostih na míli a jednu osminu, vyhlášená cena dva a půl tisíce dolarů - koně můžete pořídit levněji než nové auto.
Jack vystoupil z eskalátoru a vyzvracel se do odpadkového koše, který stál vedle. ty zkurvené noci strávené u whisky ho zabíjely. měl si od Eddieho vyzvednout trávu, než Eddie odjel z města. byl to ale stejně dobrý týden, šest set dolarů za týden, to bylo něco dost jiného než těch 17 babek týdně, za které kdysi ve čtyřicátém pracoval v New Orleans.
ale celé dnešní odpoledne bylo zkažené zaklepáním na dveře, po němž Jack vstal a pustil toho člověka dovnitř. byl to bezvýznamný pitomec, který seděl u něho na gauči 2 hodiny a žvanil o ŽIVOTĚ. strašný na tom bylo, že ten vůl o ŽIVOTĚ nic nevěděl. ten idiot o něm jenom povídal, ale vůbec se neobtěžoval tím, aby ho žil.
hlupák nicméně stihl vypít Jackovo pivo, vykouřit Jackovy cigarety a zabránit mu, aby se dostal k dostihovému programu a připravil se na sázení.
dalšímu chlapovi, který mi bude otravovat život, Bože pomoz mi, tomu dalšímu chlapovi, co mi bude otravovat život, to pěkně zčerstva nandám. jinak vás sežerou, jeden za druhým, až jste z toho úplně hotoví, pomyslel si Jack. já nejsem žádnej kruťas, ale oni ano, v tom spočívá jejích tajemství.
zastavil se na kávu. posedávali tam staří muži, prohlíželi si číšnice a žertovali s nimi. byly to utahaný a zoufale osamělý kundy.
Jack si zapálil, obrátil se mu žaludek a hned cigaretu típl. našel si místo dole na tribuně, kde nikdo nebyl. s trochou štěstí ho tam nebude nikdo otravovat, aby mohl vyplnit sázenku. Jenže - vždycky se našli kolem nějaké ztracené existence - hoši, kteří neměli nic jiného než ČAS a neměli nic na práci - žádné znalosti, žádný program (v programu byla přiložena objednávka na postroje); neměli nic jiného na práci než se plížit kolem, všechno obhlížet a čenichat. přicházeli o celé hodiny dřív, tupí a duchem nepřítomní a prostě tam jen postávali.
káva byla dobrá, horká. jasný, čistý a chladný vzduch. dokonce žádná mlha. Jack se začínal cítit líp. vzal si do ruky pero a začal zaškrtávat první dostih. ještě to snad mohl zvládnout. ten hajzl prokecal na jeho pohovce celé odpoledne, ten hajzl ho přibil na kříž. bylo to celé natěsno, strašně narychlo - měl jen hodinu do prvního rozběhu, aby vyplnil celou sázenku. nedalo se to dělat mezi jednotlivými dostihy - bývala tam příliš velká tlačenice a bylo třeba sledovat výsledky na totalizátoru.
podařilo se mu vyplnit první dostih. zatím to bylo dobré.
potom ho zaslechl. další ztroskotanec. Jack ho zahlédl, jak zírá do prázdna na parkovišti, když scházel dolů ke svému sedadlu. nyní byl ten ztracenec už unavený hrou na sledování automobilů. pomalými kroky přicházel k Jackovi, muž ve středních letech v převlečníku. žádné oči, žádný kontakt. ztracená existence. ztroskotanec v kabátě.
somrák se k němu pomalu blížil. jedna lidská bytost k druhé, ano. bratrství, ano. Jack už ho slyšel. dorazil ke schodům a tam se zastavil. potom sešel o schod níž.
Jack se otočil a hleděl na toho hajzla. somrák tam jen stál v kabátě. sto metrů kolem nebyl nikdo jiný, ale somrák si ho musel přijít očichat.
Jack zasunul pero zpátky do kapsy. potom se ten somrák postavil těsně za něho a díval se mu přes rameno do programu. Jack zaklel, stočil program, vstal a posadil o třicet metrů dál nalevo, až za další příčnou uličku.
otevřel program a začal znovu a zároveň přemýšlel o lidech, kteří chodí na dostihy - byla to úžasná a hloupá zvěř, lačná, osamělá, útočná, nevychovaná, blbá, nepřátelská, egotická a posedlá. svět byl naneštěstí sužován miliardami lidí, kteří neměli nic jiného na práci, než ho i vás zabíjet.
byl z poloviny hotov s prvním dostihem, vyplňoval sázenku perem, když to zaslechl znovu. poma…
