Deník citového vyděrače (Simona Monyová)

24. září

Ani jsem si neuvědomil, že máme s Alenkou za sebou první půlrok manželství. I přes drobné neshody, i přes smutnou skutečnost, že náš svazek doposud nebyl obdařen dítětem, respektive jeho zárodkem, i přes Alenčin nesporný odpor k monogamii považuji tento půlrok za nejšťastnější úsek svého života. Snad je to tím, že člověk ve zralém věku je již schopen považovat si prchavých okamžiků štěstí mnohem více než v raném mládí. A Alenka je ještě velmi mladá, což mne naplňuje neustálou pýchou a hrdostí. Mladá, krásná žena a vybrala si právě mne! Jsem jí povinován trpělivostí a tolerancí!

Že si to nevzal k srdci! Tu toleranci a trpělivost!