Deník citového vyděrače (Simona Monyová)

Podpořte LD sdílením:

Share

Ukázky

20. listopadu

Ozvala se Kateřina. Po dlouhé době. Zdá se, že je z nejhoršího venku, ani nežádala peníze. Rád jsem ji viděl. Přesvědčilo mne to o nesmyslnosti zítřejší akce. Půjdu tam. Jen kvůli Alence tam půjdu, i když mi naskakuje husí kůže po celém těle z představy, jak se dívám na oplzlé obrázky, abych mohl být později uznán plnohodnotným mužem. Kdyby Kateřina věděla! Jistě by ji to rozesmálo. Měl jsem již tuto informaci na jazyku, ale přece jen jsem se ostýchal povědět jí, co mě čeká.

 

Kateřina! Zase ta Kateřina! Kdyby aspoň rovnou napsal, že s ní má to dítě! Na druhou stranu, proč by to měl psát, že. Vždyť on přece moc dobře ví, s kým má dceru, nepotřebuje si to zapisovat do nějakého pitomého deníku. Psal ho pro sebe, ne pro mě. Takže se mi klidně může stát, že přečtu tu jeho slátaninu až do konce a prd se dozvím. Sakra! Sakra! Nesedět na tom zatraceným vozíku, zeptala bych se přímo. Ale takhle?

Informace

  • 13. 5. 2023