Literární směry: Novoromantismus

Novoromantismus vznikl koncem 19. století jako reakce na realismus a naturalismus. Navazuje na romantismus, ale přidává nové prvky, které odrážejí náladu doby plné technického pokroku, ale také nejistoty a krize tradičních hodnot.

Charakteristika směru

Novoromantismus se zaměřuje na fantazii, exotiku a mystiku, ale zároveň odráží existenciální krize moderního člověka. Hrdina novoromantických děl je často osamělý jedinec, který bojuje s pocity beznaděje, odcizení a ztráty smyslu života. Důraz je kladen na individualitu, subjektivitu a vnitřní prožívání postav.

Novoromantická literatura často obsahuje prvky snu, iluze a úniku do fantazijních světů. Tento směr je také ovlivněn dekadentními náladami a symbolistickými prvky, kde se realita prolíná s fantazií a vnitřními vizemi.

Jazyk a stylistické prostředky

Jazyk novoromantismu je bohatý na symboliku, metafory a obrazy. Autoři se často odklánějí od logické struktury děje a zaměřují se na vyjádření nálad a emocí. Dialogy mohou být fragmentární a někdy až surrealistické, což zvyšuje pocit odcizení a nejednoznačnosti.

Oblíbenými formami novoromantismu jsou poezie, lyricko-epické skladby a próza s fantazijními prvky. Autoři často čerpají inspiraci z minulosti, mýtů a legend, ale zároveň je transformují do moderního kontextu.

Etymologie pojmu

Slovo „novoromantismus“ je složenina z latinského „novo-“, což znamená „nový“, a „romantismus“, který odkazuje na původní romantické hnutí. Tento termín vyjadřuje obnovený zájem o romantické ideály, avšak v novém, moderním kontextu.

Zpět na přehled Literárních směrů, epoch, skupin a hnutí

Kompletní knihy z tohoto lit. směru ke stažení (ePub, PDF, MOBI):