Volání divočiny

Jack London
(Hodnocení: 3)

74 

Elektronická kniha: Jack London – Volání divočiny (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: london06 Kategorie: Štítky: ,

Popis

E-kniha Jack London: Volání divočiny

Anotace

Volání divočiny, světově nejčtenější Londonova kniha, je skvělý dobrodružný román s bohatým, dramatickým dějem a sugestivně podanými povahami lidí a psů. A je to filozoficky založená kniha. To jsou důvody, proč neustále vyvolává vzrušený zájem čtenářů všech věkových kategorií.
Inteligentní a sebevědomý Buck, kříženec bernardýna a skotské ovčačky, si žije v rodině kalifornského soudce královsky – jenže v časech zlaté horečky je po silných psech sháňka, a zloděj Bucka zašantročí překupníkovi, který dodává psy na Daleký sever. V souboji se surovcem vybaveným těžkou holí nemá pes naději: je sice poražen, v duši ale nepodlehne.
Když psímu spřežení jednou dojdou síly a bezcitný, tupý majitel Bucka zmlátí do bezvědomí, zálesák Thornton surovce zažene, poklekne vedle psa a drsnýma, laskavýma rukama hledá příznaky zlomených kostí… rozvíjí se hluboké, oboustranné přátelství a láska mezi člověkem a psem. Kolik nebezpečných dobrodružství spolu zažijí! Přejde několik jar a oni najdou mělké ložisko v širokém údolí, kde se jim zlato ukazuje jako povlak žluťoučkého másla po celém dnu rýžovací pánve – to už se ale blíží nejkrutější událost, která Bucka ve společenství lidí postihla. A pouto k člověku se láme…

O autorovi

Jack London

[12.1.1876-22.11.1916] Americký spisovatel, vlastním jménem John Griffith Chaney. Narodil se roku 1876 v San Franciscu a jeho dětství bylo ve znamení častého stěhování, nestálých rodinných poměrů a chudoby. V civilním životě byl Jack London lovec tuleňů, zlatokop, kotelník v elektrárně a člen pobřežní rybářské hlídky. Již v dětství si však zamiloval dobrodružnou literaturu, kterou posléze začal i sám psát. Po...

Jack London: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Název originálu

The Call of the Wild

Originál vydán

Jazyk originálu

Formát

ePub, MOBI, PDF

3 recenze Volání divočiny

  1. Sabina K.

    Byla to moje první kniha od Jacka Londona a nezklamala. Nemůžu říct, že by to byla moje topka, ale stojí za přečtení. Je pozoruhodné, že každá postava má svou povahu, dokonce i psi. Příběh velkého psa Bucka je zajímavý. Setkává se s dobrými tak i s těmi špatnými. Je krásně vidět, jak se vyvíjí a vždy se ponaučí ze svých chyb.

  2. Dana Linková

    Tenhle příběh fakt miluju. Byla to sice původně povinná četba do školy, ale stejně se dodnes jejím prostřednictvím ráda vracím na Aljašku, abych si přečetla o Buckovi a jeho dobrodružstvích.

  3. Gusta Jindrák

    Jedna z nejznámějších Londonových knih. Silný a dojemný příběh o psí loajalitě, přátelství a především touze uniknout zpět ke své pravé přirozenosti.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

1 – DO SYROVÉHO SVĚTA

Buck noviny nečítal, jinak by byl věděl, že se valí neštěstí nejen na něho, ale na každého svalnatého silného psa s teplou dlouhou srstí, co jich je na mořském pobřeží od průlivu Puget až k San Diegu. Protože muži, tápavě hledající v arktických tmách, objevili žlutý kov, a protože paroplavební a dopravní společnosti objev nafukovaly, spěchaly do severních končin tisíce mužů. A ti všichni potřebovali psy se silnými svaly, aby mohli pracovat, a s hustým kožichem srsti, aby se uchránili před mrazem.

Buck žil ve velkém domě v sluncem zalitém údolí Santa Clara. Nazýval se sídlo soudce Millera. Stavení stálo opodál od cesty, zpola ukryté mezi stromy, jimiž prosvítala široká stinná veranda, obklopující budovu se všech čtyř stran. K domu se přistupovalo po štěrkované silnici, která se vinula okolo rozlehlých trávníků a pod propletenými větvemi vysokých topolů. V pozadí bylo všechno ještě prostornější než v průčelí. Stály tam veliké stáje, v nichž pracoval dobrý tucet čeledínů a chlapců, řada domků pro služebnictvo, porostlých popínavou révou, nekonečné a úpravné seskupení hospodářských budov, dlouhá vinná loubí, zelené pastviny, štěpnice a záhony jahod a bobulovitých keřů. Čerpací stanice na artéské studni tam také byla a u ní velký betonový bazén, do něhož se chlapci soudce Millera vrhali na ranní koupel a za horkých odpolední se v něm ochlazovali.

Na tom velikém panství Buck vládl. Zde se narodil a zde prožil čtyři léta života. Pravda, byli tu ještě jiní psi. Na tak rozlehlém sídle nemohli nebýt jiní psi, ti však nic neznamenali. Přicházeli a odcházeli, sídlili v plně obsazených psincích nebo žili nepochopitelně uzavřeni v tichých koutech domu po způsobu Tootse, japonského mopslíka, nebo mexického naháčka Ysabely – podivných to tvorů, kteří jen zřídka vystrčili nos ze stavení nebo se vůbec dotkli nohama země. Naproti tomu tam byli foxteriéři, a těch bylo nejméně dvacet, vyštěkávající strašlivé hrozby na Tootse a Ysabelu, kteří se na foxteriéry dívali z oken, chráněni celou armádou služek, vyzbrojených smetáky a mokrými hadry.

Ale Buck nebyl ani pokojovým psíkem, ani psem z psince. Celá říše byla jeho. Skákal do plaveckého bazénu nebo vycházel se soudcovými syny na lov; provázel Mollii a Alici, soudcovy dcery, na dlouhé toulky za soumraku nebo za časných jiter; za zimních večerů líhal u soudcových nohou před hučícím ohněm krbu v knihovně; soudcova vnoučata nosil na hřbetě nebo je kutálel v trávě, střežil jejich krůčky na divoce dobrodružných výpravách až k studni na dvoře stájí, ba ještě dále, až k ohradám a výběhům a k záhonům rybízu. Mezi teriéry si vyšlapoval vladařsky a Tootse s Ysabelou naprosto ignoroval, neboť byl králem – králem vládnoucím všemu, co lezlo, plazilo se a létalo na sídle soudce Millera, včetně bytostí lidských.

Jeho otec Elmo, obrovský bernardýn, býval soudcovým nerozlučným společníkem a Buck byl na nejlepší cestě stát se otcovým nástupcem. Nebyl tak veliký – vážil jen čtyřiašedesát kilo – protože…