Volání divočiny

Jack London
(Hodnocení: 3)

59 

Elektronická kniha: Jack London – Volání divočiny (jazyk: čeština)

Katalogové číslo: london06 Kategorie: Štítek:

Popis

E-kniha Jack London: Volání divočiny

Anotace

Volání divočiny, světově nejčtenější Londonova kniha, je skvělý dobrodružný román s bohatým, dramatickým dějem a sugestivně podanými povahami lidí a psů. A je to filozoficky založená kniha. To jsou důvody, proč neustále vyvolává vzrušený zájem čtenářů všech věkových kategorií.
Inteligentní a sebevědomý Buck, kříženec bernardýna a skotské ovčačky, si žije v rodině kalifornského soudce královsky – jenže v časech zlaté horečky je po silných psech sháňka, a zloděj Bucka zašantročí překupníkovi, který dodává psy na Daleký sever. V souboji se surovcem vybaveným těžkou holí nemá pes naději: je sice poražen, v duši ale nepodlehne.
Když psímu spřežení jednou dojdou síly a bezcitný, tupý majitel Bucka zmlátí do bezvědomí, zálesák Thornton surovce zažene, poklekne vedle psa a drsnýma, laskavýma rukama hledá příznaky zlomených kostí… rozvíjí se hluboké, oboustranné přátelství a láska mezi člověkem a psem. Kolik nebezpečných dobrodružství spolu zažijí! Přejde několik jar a oni najdou mělké ložisko v širokém údolí, kde se jim zlato ukazuje jako povlak žluťoučkého másla po celém dnu rýžovací pánve – to už se ale blíží nejkrutější událost, která Bucka ve společenství lidí postihla. A pouto k člověku se láme…

O autorovi

Jack London

[12.1.1876-22.11.1916] Americký spisovatel, vlastním jménem John Griffith Chaney. Narodil se roku 1876 v San Franciscu a jeho dětství bylo ve znamení častého stěhování, nestálých rodinných poměrů a chudoby.V civilním životě byl Jack London lovec tuleňů, zlatokop, kotelník v elektrárně a člen pobřežní rybářské hlídky. Již v dětství si však zamiloval dobrodružnou literaturu, kterou posléze začal i sám psát. Po počátečních potížích...

Jack London: životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Vydáno

Žánr

, , ,

Název originálu

The Call of the Wild

Originál vydán

Jazyk originálu

Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

3 recenze Volání divočiny

  1. Sabina K.

    Byla to moje první kniha od Jacka Londona a nezklamala. Nemůžu říct, že by to byla moje topka, ale stojí za přečtení. Je pozoruhodné, že každá postava má svou povahu, dokonce i psi. Příběh velkého psa Bucka je zajímavý. Setkává se s dobrými tak i s těmi špatnými. Je krásně vidět, jak se vyvíjí a vždy se ponaučí ze svých chyb.

  2. Dana Linková

    Tenhle příběh fakt miluju. Byla to sice původně povinná četba do školy, ale stejně se dodnes jejím prostřednictvím ráda vracím na Aljašku, abych si přečetla o Buckovi a jeho dobrodružstvích.

  3. Gusta Jindrák

    Jedna z nejznámějších Londonových knih. Silný a dojemný příběh o psí loajalitě, přátelství a především touze uniknout zpět ke své pravé přirozenosti.

Přidat recenzi

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

4 – PRVENSTVÍ VYBOJOVANÉ

„He? Tak co jsem řek? Pravdu jsem měl, že ten Buck dva kusy čerta.“

Taková byla Françoisova řeč nazítří ráno, když objevil ztrátu Špice a Bucka pokrytého ranami. Přitáhl si ho k ohni a při světle rány ukazoval.

„Ten Špic se rve jak ďábel,“ pravil Perrault, zkoumaje otevřené tržné rány a kousnutí.

„A ten Buck se rve jak dva ďábli,“ odpovídal François. „A teď pojedeme rychle. Není Špic, není trápení, to určitě.“ Zatím co Perrault skládal táborové potřeby a nakládal saně, psovod začal zapřahat psy. Buck vyklusal do čela na místo, které by zaujal Špic jako vůdčí pes; François však, nevšimnuv si ho, přivedl na to vytoužené místo Sol-lekse. Podle jeho úsudku byl ze zbylých psů Sol-leks nejlepší vedoucí. Buck se zuřivě vyřítil na Sol-lekse, zahnal ho zpátky a postavil se na jeho místo.

„Ó-he? He – hé!“ křičel François a pleskal se vesele do stehen. „Koukněme ten Buck. Zabil toho Špice, myslí, že dostane jeho místo.“

„Jdi pryč, táhni!“ křičel naň, ale Buck se odmítl třeba jen pohnout.

François tedy popadl Bucka za kůži v zátylku, a nedbaje hrozivého vrčení, odtáhl ho na stranu a znovu postavil na vedoucí místo Sol-lekse. Starému psu se to nelíbilo a jasně naznačoval, že se Bucka bojí. François zůstal zatvrzelý, ale jak se jen obrátil zády, Buck znovu zaujal místo Sol-lekse, který nebyl k odchodu nijak neochotný.

Françoise to dopálilo. „Tak teď, sakrment, teď dostaneš!“ zvolal, vraceje se s těžkým klackem v ruce.

Buck si připomněl muže v červeném svetru a pomalu ustupoval; také se nepokoušel o nový nápor, když byl Solleks opětovně přiveden do čela. Kroužil však právě mimo dosah klacku a vrčel se zatrpklostí a vztekem; a jak tu kroužil, bedlivě pozoroval klacek, aby mohl uhnout, kdyby jej François po něm hodil, neboť se již poučil o možnostech klacků.

Psovod se dal do své práce a volal Bucka, když bylo na čase, aby ho zapřáhl na staré místo před Davida. Buck dva tři kroky ustoupil. François šel za ním, načež pes znovu ustoupil. Když tohle nějakou chvíli pokračovalo, François odhodil klacek, domnívaje se, že se Buck bojí výprasku. Ale Buck se již bezohledně vzbouřil. Nechtěl jen uniknout klacku, nýbrž zaujmout místo vedoucího psa. Bylo po právu jeho. Dobyl si ho a ničím menším nemohl být uspokojen.

Perrault přišel na pomoc. Společně psa chytali skoro hodinu. Házeli po něm klacky. Uhýbal. Proklínali ho, prokleli otce a matky z jeho předků a všechno semeno plémě jeho až do nejvzdálenějšího pokolení, a každý chlup na jeho těle, každou kapku krve jeho žil; a on odpovídal na kletby vrčením a zůstával mimo jejich dosah. Nepokoušel se uprchnout, jen ustupoval do kolečka dokola táborem, jasně dával najevo, že bude-li jeho přání splněno, poslušně se vrátí a bude hodný.

François si sedí a drbal se na hlavě. Perrault se podíval na hodinky a nadával. Čas letěl a oni měli být na stezce již nejméně hodinu. François se znovu podrbal na hlavě. Zavrtěl hlavou a přihlouple se ušklíbl na kurýra, který jen pokrčil rameny na znamení,…