Volání divočiny

DOSLOV

Jack London (nar. 1876 v San Francisku, zemřel 1916 v Glen Ellenu) byl první americký spisovatel, který realisticky zobrazoval drsný život pracujících lidí, strádání vyděděnců kapitalistické společnosti, bídu věčných smolařů; a stál přitom na jejich straně, psal o životě dělníků se stanoviska dělníka. Protože byl z nich. Okolo r. 1900 vtrhl do tehdejší zatuchlé idyly americké literatury jako ostrý, štiplavý mořský vítr.

Narodil se do chudoby, která se občas propadala do úplné bídy. Jeho matka pocházela sice ze zámožné rodiny, ale již v mládí se s ní rozešla, žila potom všelijak a teprve po narození nemanželského syna Jacka se provdala za Johna Londona. Jackův otčim byl hodný a rozumný člověk, napůl dělník a napůl rolník, vdovec nevalného zdraví, který se životem těžce protloukal. Jack k němu přilnul jako k vlastnímu otci. Matka byla inteligentní a bystrá žena, ale ztřeštěná a zoufale nestálá ve všem, co podnikla. Za Jackova mládí se rodina často stěhovala, jednou se jim dařilo slušně, po druhé třeli holou bídu. Tak už v dětství Jack London nazíral na život z různých stran a nabýval nejrůznější zkušenosti.

Byl vnímavé, citlivé, bystré a učelivé dítě, vyrůstal v zdravého a silného, krásného a milého chlapce. Rozhodnost a houževnatost projevoval již od nejútlejšího dětství. Bída ho donutila, že brzy přivykal práci. Jako sedmiletý byl hladem donucen ukrást bohatší spolužačce z košíčku se svačinou kousíček masa. Šlo mu na devátý rok, když vstával před rozedněním, spěchal do expedice pro noviny a ještě před odchodem do školy oběhl roznášku. Odpoledne po škole roznášel večerníky. V sobotu pomáhal rozvážet led a v neděli stavěl v zahradní restauraci kuželky. Už v té době nade vše miloval knihy, na čtení mu však zbývalo málo času. Proto četl v každé volné chviličce, i cestou do školy a ze školy, cestou do práce i z práce. Vydělané peníze dával matce. Později vzpomínal, jak už v dětství hluboce pochopil význam odpovědnosti. Když ve třinácti letech vyšel školu, prodával dál noviny, podělkoval, zkusil práci v továrně na konservy. Potom otčim utrpěl úraz a Jack musil jít pracovat do přádelny. Vydělával deset centů za hodinu, a to ani při desetihodinové práci zdaleka rodině nemohlo stačit. Pracoval tedy osmnáct i dvacet hodin denně a tehdy prožil na vlastní kůži to, co později tak strhujícím způsobem zobrazil v povídce „Odpadlík“. Začal se nebezpečně podobat zbědované karikatuře dítěte a po prvé se zhrozil vyhlídky na strašlivý úděl vykořisťovaného dříče. Vzbouřil se. Věděl již o snadných výdělcích pirátů ústřic. A moře bylo hned po knihách druhou jeho velikou celoživotní láskou. Vypůjčil si tři sta dolarů a koupil starou šalupu. S tlupou zkušených pirátů vyjížděl na lov do hlídaných ložisk šlechtěných ústřic a za jedinou noc utržil víc, n-ež vydělal v přádelně za tři měsíce. Stal se „králem“ pirátů ústřic, čertovsky odvážným chlapíkem, a brzy se stal také „králem“ pijáků kořalky. Vydržel to asi rok, a naverbovali ho za pomocného strážní…