Gustave Flaubert

Podpořte LD sdílením:

Share

[12.12.1821-8.5.1880]

Životopis

Francouzský prozaik Gustave Flaubert se narodil roku 1821 v Rouen. Byl synem primáře (chirurga) v rouenské nemocnici. Po absolvování lycea v Rouen studoval Flaubert práva v Paříži, která však nedokončil kvůli nervové chorobě (padoucnici) a uchýlil se do Croissetu. Během studií mu zemřel otec, který ho však předtím stihl finančně zabezpečit a poté se už Flaubert věnoval jen psaní.

Gustave Flaubert byl již od mládí zaujat pro literaturu, v Paříži navštěvoval ateliér sochaře Pradiera, kde poznal V. Huga a i Louisu Roletovou, která byla o 11 let starší, k níž v letech 1846-1855 měl bouřlivý vztah. V Trouville zase poznal o 13 let starší Elisu Schlésingerovou, ideální vztah k ní později transponuje do románu Citové výchovy. Prožil několik nešťastných lásek k ženám většinou starším než on sám, avšak manželství jako takové odmítal.

Po smrti otce a sestry se Flaubert věnoval již výhradně literatuře. Podnikl větší cestu s Maximem du Camp do Egypta, Sýrie a Řecka. Jinak žil asketicky oddán literární tvorbě v Paříži anebo na venkovském sídle v Croissetu s matkou a neteří Carolinou. Bděl nad literárními začátky Guy de Maupassanta, syna přítelkyně z dětství. Stýkal se se Sainte-Beuvem, Tainem, Goncourty, byl spřátelen s Turgeněvem a Sandovou.

V 70. letech se Flaubertovy nervové krize stupňují. Pojítko mezi díly mladosti a pozdější tvorbou je mimo jiné ironické pojímání života vyjádřené groteskou. Deziluze se mu zdála poetičtější než iluze. Jeho postavy se dají svést na nesmiřitelný rozpor mezi iluzí a skutečností.

Dosvědčuje to již první z jeho mistrovských děl Paní Bovaryová. Paní Bovaryová je postava, do níž Flaubert v podstatě promítl krize své mladosti, a tím se z nich současně vykoupil. Tento román také přinesl autorovi soudní stíhání pro urážku mravnosti – z něhož byl nakonec osvobozen a spíše se tím o tento román zvedl zájem; později byl pak oceněn jako klasické dílo literárního směru nazývaného realistický a Flaubert jako jeho přední zástupce. Následoval historický román Salambo. Tímto dílem se Flaubert nejvíce přiblížil ideálu literárního stylu, o který se snažil. Flaubert také napsal řadu povídek, cestopisů a několik filosofických spisů a divadelních her. Publikována byla i jeho rozsáhlá korespondence.

Gustave Flaubert zemřel roku 1880 v Croisset.

Dílo

Romány

  • (Chant de la Mort, 1838)
  • (Smarh, 1839)
  • (Novembre, 1842)
  • (La Première Éducations Sentimentale, 1845)
  • Paní Bovaryová, 1892 (Madame Bovary, 1857) (anotace a ukázky)
  • Salambo, 1920 (Salammbô, 1862)
  • Citová výchova, 1959 (L’Éducation sentimentale, 1869)
  • Pokušení svatého Antonína, 1929 (La Tentation de saint Antoine, 1874)
  • Bouvard a Pécuchet, 1996 / Na pensi, 1930 / Byli jednou dva písaři, 2004 (Bouvard et Pécuchet, 1881)

Povídky

  • Tři povídky: Prosté srdce, Sv. Julián Pohostinný, Herodias, 1975 (Trois contes: Un cœur simple, La Légende de saint Julien l’Hospitalier, Hérodias, 1877)
  • Legenda o svatém Juliánovi Pohostinném (La Légende de saint Julien l’Hospitalier)
  • Prosté srdce (Un cœur simple)
  • Herodias (Hérodias)
  • (Œuvres de jeunesse inédites, 1910)

Dramata

  • (La Peste à Florence, 1835)
  • Kandidát (Le Candidat, 1874)
  • Zámek srdce (Le Château des cœurs, 1880)
  • (Le Château des Fleurs, 1885)
  • (Loys XI)
  • (Le Sexe Faible, 1888)

Historické

  • (La Lutte du sacerdoce et de l’Empire Chronique Normande)
  • (Derniere Scene de la Mort de Marguerite de Bourgogne)
  • (La Mort du Duc de Guise)
  • (Le Moise des Chartreax)

Cestopisné

  • Krajem a pobřežím, 1930 (Par les champs et les grèves (Voyage en Bretagne), 1886)
  • (À bord de la Cange, 1851)
  • (Voyage en Egypte, 1851)
  • (Grèves – Voyage en Bretagne, 1886)
  • (Voyage dans les Pyrénées et en Corse, 1940)

Autobiografie

  • Paměti bláznovy (Mémoires d’un fou, 1838)

Filosofické spisy, výbory a ostatní

  • (Un parfum à sentir, 1836)
  • (Rêve d’enfer, 1836)
  • (Premières œuvres, 1914-1920 (4 díly))
  • (Souvenirs, notes et pensées intimes (1838-1841), 1965)
  • (Album, annoté par Jean Bruneau et Jean A. Ducourneau, 1972)
  • Rozhovory o umění, Bohu, životě a lidstvu, 1927
  • (Bibliomanie et autres textes 1836-1839, 1982)

Citáty

Bouře politické jsou ještě zhoubnější, než bouře povětrnostní.

Smrt je vysvobození, nikoliv trest.

Člověk neumí bojovat s nebesy, neumí odolávat úsměvu andělů.

Gustave Flaubert

e-knihy

Zobrazen jediný výsledek

  • 30. 4. 2023