Gustave Flaubert

Francouzský prozaik Gustave Flaubert se narodil roku 1821 v Rouen. Byl synem primáře (chirurga) v rouenské nemocnici. Po absolvování lycea v Rouen studoval Flaubert práva v Paříži, která však nedokončil kvůli nervové chorobě (padoucnici) a uchýlil se do Croissetu. Během studií mu zemřel otec, který ho však předtím stihl finančně zabezpečit a poté se už Flaubert věnoval jen psaní.

Gustave Flaubert byl již od mládí zaujat pro literaturu, v Paříži navštěvoval ateliér sochaře Pradiera, kde poznal V. Huga a i Louisu Roletovou, která byla o 11 let starší, k níž v letech 1846-1855 měl bouřlivý vztah. V Trouville zase poznal o 13 let starší Elisu Schlésingerovou, ideální vztah k ní později transponuje do románu Citové výchovy. Prožil několik nešťastných lásek k ženám většinou starším než on sám, avšak manželství jako takové odmítal.

Po smrti otce a sestry se Flaubert věnoval již výhradně literatuře. Podnikl větší cestu s Maximem du Camp do Egypta, Sýrie a Řecka. Jinak žil asketicky oddán literární tvorbě v Paříži anebo na venkovském sídle v Croissetu s matkou a neteří Carolinou. Bděl nad literárními začátky Guy de Maupassanta, syna přítelkyně z dětství. Stýkal se se Sainte-Beuvem, Tainem, Goncourty, byl spřátelen s Turgeněvem a Sandovou.

V 70. letech se Flaubertovy nervové krize stupňují. Pojítko mezi díly mladosti a pozdější tvorbou je mimo jiné ironické pojímání života vyjádřené groteskou. Deziluze se mu zdála poetičtější než iluze. Jeho postavy se dají svést na nesmiřitelný rozpor mezi iluzí a skutečností.

Dosvědčuje to již první z jeho mistrovských děl Paní Bovaryová. Paní Bovaryová je postava, do níž Flaubert v podstatě promítl krize své mladosti, a tím se z nich současně vykoupil. Tento román také přinesl autorovi soudní stíhání pro urážku mravnosti – z něhož byl nakonec osvobozen a spíše se tím o tento román zvedl zájem; později byl pak oceněn jako klasické dílo literárního směru nazývaného realistický a Flaubert jako jeho přední zástupce. Následoval historický román Salambo. Tímto dílem se Flaubert nejvíce přiblížil ideálu literárního stylu, o který se snažil. Flaubert také napsal řadu povídek, cestopisů a několik filosofických spisů a divadelních her. Publikována byla i jeho rozsáhlá korespondence.

Gustave Flaubert zemřel roku 1880 v Croisset.

Bouře politické jsou ještě zhoubnější, než bouře povětrnostní.

Smrt je vysvobození, nikoliv trest.

Člověk neumí bojovat s nebesy, neumí odolávat úsměvu andělů.

Gustave Flaubert