Quo Vadis

XXXVIII

Vinitius Lygii:

– Byla jsi někdy, drahá, s Auly v Antiu? Ne-li, budu šťasten, až ti je někdy ukáži. Již od Laurenta se táhnou pobřežím letohrádky, jeden za druhým, a samo Antium – toť nekonečná řada paláců a portyků, jejichž sloupy se za pohody shlížejí ve vodě. I já zde mám sídlo, hned u vody, s olivovým hájem a lesem cypřišů za letohrádkem, a když si pomyslím, že se to sídlo stane jednou tvým, jeho mramory připadají mi bělejší, zahrady stinnější a moře lazurovější. Ó, Lygie, kterak dobře jest žíti a milovati! Starý Menikles, jenž tu vede správu letohrádku, nasázel na lukách pod myrtami shluky kosatců a při pohledu na ně přišel mi na mysl dům Aulů, vaše impluvium i vaše zahrada, ve které jsem s tebou sedával. I tobě budou ty kosatce připomínati rodinný dům, a proto jsem jist, že budeš míti Antium i ten letohrádek ráda. Hned po příchodu jsme dlouho rozmlouvali s Pavlem při prandiu. Mluvili jsme o tobě a pak začal on vyučovati, já pak jsem dlouho poslouchal a řeknu ti jen tolik, že kdybych uměl psáti jako Petronius, ještě bych nedovedl vylíčiti tobě vše, co mi prošlo myslí i duší. Nenadál jsem se, že může býti na světě ještě takové štěstí, krása a klid, o nichž lidé dosud nevědí. Ale to vše si schovávám k rozmluvě s tebou, až zavítám do Říma v první volné chvíli. Rci mi, jak může země nositi na sobě pospolu takové lidi, jako jest apoštol Petr, jako jest Pavel z Tarsu a Caesar! Ptám se proto, že jsem večer po vyučování Pavlově strávil u Nerona, a víš, co jsem tam slyšel? Nuže, napřed on sám četl své básnické dílo o zboření Troje a začal bědovati, že nikdy neviděl hořícího města. Záviděl Priamovi a nazýval jej šťastným člověkem právě proto, že se mohl dívati na požár a zkázu vlastního města. Na to řekl Tigellinus: ‚Rci slovo, božský, a vezmu pochodně, a nežli uplyne noc, spatříš hořící Antium!‘ Ale Caesar jej nazval hlupákem. ‚Kam bych zajížděl dýchat mořský vzduch – řekl – a ochraňovat hlas, jímž mne obdařili bohové a o který, jak se tvrdí, musím pečovati pro dobro lidu? Což mi neškodí Řím, což dusivé výpary ze Subury a Esquilina^[405] nevyvolávají u mne chrapot a což hořící Řím by neposkytoval stokrát nádhernější a tragičtější podívané nežli Antium?‘ Tu všichni začali mluviti, jakou neslýchanou tragédií by byl obraz takového města, které si podmanilo svět a nyní mělo by býti změněno v hromadu šedého popela. Caesar prohlásil, že by jeho básnické dílo vyniklo pak nad písn…