Svatopluk Čech

Český básník a prozaik Svatopluk Čech se narodil roku 1846 v Ostředku u Benešova. Vystudoval gymnázium v Praze a poté práva. Po studiích se věnoval právnické praxi. V roce 1879 právo opustil a věnoval se výhradně literatuře. Působil ve Světozoru, Lumíru, Národních listech, Květech, které pomohl založit.

Svatopluk Čech patřil mezi uznávané české spisovatele. Ve svých básních používal rétorický styl a alegorické obrazy. Do konce osmdesátých let převažovaly v jeho tvorbě skladby epické s historickými , dobově politickými i sociálními náměty. Poté psal sbírky politické a sociální lyriky. Čechovu prózu tvoří především povídky, humoresky, arabesky a zřídka romány.

Svatopluk Čech několikrát vycestoval do ciziny – na Kavkaz a do Dánska. Z těchto cest čerpal náměty pro svá díla. Byl samotář, raději psal než komunikoval. Pro své přátele byl příliš jemným člověkem. Cítil se být vlastencem a to se promítlo v jeho tvorbě, která má politickou tendenci. Umělecké cítění záměrně potlačoval, snažil se spíše o pádné slovo. Proto jsou jeho díla někdy kompozičně nevyrovnaná.

Čech patřil mezi představitele literární skupiny ruchovců. Snažil se prosazovat vlasteneckou tvorbu, která navazovala na ideály národního obrození. V roce 1895 odešel Čech do ústraní, psal drobné hořké básně. Mladí autoři právě jeho uznávali jako jediného příznivce ze starší generace. Svatopluk Čech zemřel roku 1908 v Praze, dva dny po svých 62. narozeninách.

Láska je poezií života.

Sláb jenom ten, kdo v sebe ztratil víru, a malý ten, kdo zná jen malý cíl.

Pro duši milující mění se nejvšednější fráze na drahém rtu ve skvostné, vzácné perly.

Láska je strom, na kterém jako loupežník číhá žárlivost.

Příroda spasí vás. V té bibli čtěte!

Svatopluk Čech