Johann Wolfgang von Goethe se narodil roku 1749 v dobře situované rodině ve Frankfurtu nad Mohanem. Na studiích ve Štrasburku se seznámil s J. G. Herderem – filosofem, spisovatelem a literárním vědcem, s nímž stál u zrodu hnutí Sturm und Drang (Bouře a vzdor). Herder, o pět let starší, zasvětil Goetha do lidové poezie a sám nadšený obdivovatel Shakespeara, prohloubil Goethovu lásku k tomuto autorovi, která ho pak provází až do smrti.
Už dostudovaný mladý právní zástupce Goethe se ve Wetzcaru na krátký čas stává praktikantem u říšského komorního soudu. Setkal se zde s Lottou Buffovou, zasnoubenou s vyslancovým tajemníkem Kestnerem. Její příběh dal vzniknout románu „Utrpení mladého Werthera„. Pro toto romantické dílo je typický citát H.Heina: „Příroda chtěla vědět, jak vypadá, a stvořila Goetha.“.
V duchu německého preromantismu, pro nějž je typická zejména idealizace silného hrdiny a jeho individuální vzpoura proti společenským poměrům, vydal Goethe dále vlastním nákladem drama „Gotz von Berlichingen“. Tato rytířská hra podle Shakespearova vzoru měla u mladé generace obrovský úspěch – byla prodchnuta duchem vzpoury a vycházela z německých dějin. Od roku 1775, kdy přijal pozvání mladého prince Sasko-Výmarského Karle Augusta, žil Goethe ve Výmaru. Tam zastával státní a hospodářsko-organizační funkce. Na počátku tohoto období vytvořil další dvě hry – „Clavigo“ a „Stella“. V té době začal Goethe pracovat na svém celoživotním díle „Faust“ a dramatu „Egmont„. V prvním roce 18. století byla ve Vídni uvedena Goethova hra „Ifigenia na Tauridě“ s ústředním tématem vyslovujícím přesvědčení, že lidstvo může být zachráněno jen velkou obětí a humanitou. Tato hra, která byla inspirována tragédií Euripidovou, patří k vrcholným podobám dramatu.
Goetha brzy omrzela nemožnost jakýmkoliv způsobem poměry v zemi změnit, a proto záhy odjel do Švýcar, kde se začal zabývat přírodovědným studiem. Navštívil Itálii a po svém návratu do Výmaru se seznámil se Shillerem, který mu byl důvěrným přítelem po šest let. Jejich vztah byl ukončila až Shillerova smrt v roce 1805. Goethe si uvědomil, že přítelovou smrtí skončila významná etapa jeho života. První léta 19. století nebyla pro Goetha příznivá. Několikrát byl vážně nemocný, což mu nepřidalo na schopnosti soustředit se na soustavnější práci.
V říjnu 1806 si Goethe vzal za manželku Christianu Vulpiusovou a dopsal první díl „Fausta„. Další bolest a zklamání přinesla Goethovi smrt Christiany pouhých deset let po svatbě. V té době si navykl často navštěvovat české lázně, zejména Mariánské. Tam se také zamiloval do mladičké Ulriky von Levetzow, ale brzy svou nabídku k sňatku odvolal – byl mezi nimi věkový rozdíl přes padesát let.
Roku 1831, na sklonku svého života, dokončil Goethe „Fausta„, své největší a celoživotní dílo. Tento velký německý básník a spisovatel zemřel ve věku 83 let na nachlazení po vyjížďce na koni.
Jen pak jsi hoden svobody a žití,když rveš se o ně den co den.
Žít bez užitku je totéž jako pomalu umírat.
Je smutné, když něco musíme považovat za hotové a uzavřené.
Zkušenost je skoro vždycky parodií myšlenky.
Pro muže je velmi znepokojující, když začíná působit na ženy uklidňujícím dojmem.
Kdo nezná cizí jazyky, nic neví o svém.
Nelze být vždy hrdinou, ale vždy lze zůstat člověkem.
Líp klamat se ve svých přátelích, než klamat své přátele.
Dvacet let bujného života udělá ze ženy ruinu, dvacet let manželství z ní udělá vládní budovu.
Jen pracuj, radost pak přijde sama od sebe.
Člověk je temný tvor! Neví odkud jde, ví málo o světě a nejméně o sobě.
Zdvořilost je úsilí i přes svou znalost lidí zachovávat dobré způsoby.
Příbuzní jsou jako horská krajina. Nejlepší dojem dělají z dálky.
Šťasten, komu dala příroda pravou podobu.
Hypotézy jsou ukolébavky, jimiž profesor uspává své žáky.
Johann Wolfgang Goethe
