Viléma Meistera léta učednická

Osmá kapitola

Vilém se dostavil na první jevištní zkoušku velmi brzy, a tak se stalo, že byl na prknech sám. Místnost ho překvapila a vyvolala v něm nejpodivnější vzpomínky. Lesní a vesnická dekorace tu stála právě tak jako jednou ráno při zkoušce na divadle v jeho rodišti, když mu Mariana vroucně vyznala svou lásku a přislíbila první šťastnou noc. Selské domky byly jako skutečné na vsi; skutečné ranní slunko ozařovalo pootevřenou okenicí část lavice, špatně upevněnou vedle dveří, jenže pohříchu nesvítilo jako tehdy na Marianin klín a její ňadra. Sedl si; zamyslil se nad touto podivnou shodou a bylo mu, že ji snad na tomto místě brzy zase spatří. Ach, a nebylo to nic jiného, než že dohra, k níž patřila tato dekorace, byla tehdy na německém jevišti velmi často dávána.

Z těchto úvah ho vyrušil příchod ostatních herců; s nimi zároveň vstoupili dva ctitelé divadla i šaten a pozdravili Viléma s nadšením. Jeden z nich poněkud brousil za paní Melinovou, druhý však byl zcela nezáludný přítel hereckého umění a oba patřili k tomu druhu přátel, jaké by si měla přát každá dobrá společnost. Bylo těžko říci, zda divadlo více znali, či milovali. Milovali je příliš, aby je dobře znali; avšak znali je dost, aby dovedli ocenit dobré a zatracovat špatné. Ale poněvadž měli k divadlu skutečnou lásku, nebyla jim prostřednost nesnesitelná, a nádherný požitek, s jakým dobré vychutnávali už napřed i pak po druhé ve vzpomínce, nelze popsat. Z mechanických věcí měli radost, oduševnělé je uváděly u vytržení a jejich láska byla tak velká, že i kusá zkouška jim dávala jakousi iluzi. Bylo to, jako by se jim všechny nedostatky ztrácely v nedohledné dálce a všechno dobré se jich dotýkalo jako cosi zcela blízkého. Zkrátka, byli to milovníci umění, jaké si každý umělec v svém oboru přeje. Jejich nejmilejší pouť byla z kulis do parteru a z parteru do kulis, jejich nejmilejší pobyt byl v šatně, jejich nejpilnějším zaměstnáním bylo opravovat a přihlazovat něco na gestu, obleku, recitaci nebo deklamaci herců, jejich nejživější rozmluvy se týkaly účinku, kterého herci dosáhli, a jejich nejvytrvalejší přičinění bylo, aby udrželi herce v pozornosti, čilosti a přesnosti, aby jim prokázali něco milého a dobrého; bez plýtvání opatřovali společnosti nejeden požitek. Oba si dobyli výhradního práva, aby při zkouškách i při představení směli přicházet na jeviště. Co se týkalo provedení Hamleta, nesouhlasili na všech místech s Vilémem; v některých případech povolil, většinou však prosadil svůj názor, a celkem vzato posloužila tato rozmluva velice protříbení jeho vkusu. Naznačoval, jak si váží obou přátel, a ti naopak si troufali prorokovat, že tyto spojené snahy znamenají novou epochu pro německé divadlo.

Přítomnost obou těchto mužů byla při zkouškách velmi užitečná. Zejména přesvědčovali naše herce, že je už při zkoušce třeba spojovat s řečí postoj a gesto jako při provedení a vše zvykem mechanicky sloučit vjedno. Zvláště prý rukama nemají př…