Viléma Meistera léta učednická

Druhá kapitola

„– tak to bylo, a tak je to asi také správné, že každý při každé příležitosti dělá, co mu prospívá a co je jeho zaměstnáním. Starý pán sotva zavřel oči, a už v nejbližší čtvrthodině se nedělo v domě nic po jeho rozumu. Přihrnuli se přátelé, známí a příbuzní, ale zvláště lidé všeho druhu, kteří si při takových příležitostech přicházejí na své. Přinášeli, odnášeli, vypláceli, psali a počítali; jedni došli pro víno a koláče, druzí jedli a pili; nikoho jsem však neviděl horlivěji zaměstnaného než ženy, které si vybíraly smutek.

Promineš mi tedy, milý příteli, že jsem při této příležitosti pomyslil také na svůj prospěch, pomáhal Tvé sestře a točil se kolem ní, seč jsem byl, a vyložil jí, jakmile se to jen trochu slušelo, že je nyní na nás, abychom urychlili sňatek, který naši otcové pro přílišné okolky dosud zdrželi.

Ale jen si nemysli, že nás napadlo, abychom se usadili ve velkém prázdném domě. Jsme skromnější a rozumnější; vyslechni tedy náš plán! Tvá sestra se přestěhuje hned po svatbě do našeho domu, a s ní dokonce i Tvá matka.

‚Jak je to možné?‘ řekneš. ‚Vždyť už pro vás samé v tom těsném hnízdečku je sotva hnutí.‘ Ale to je právě to umění, příteli! Obratné uspořádání umožní všechno; a ani bys neřekl, kolik najdeme místa, když se uskrovníme. Veliký dům prodáme, k čemuž se právě naskýtá dobrá příležitost; peníze, které utržíme, nám ponesou stonásobný užitek.

Doufám, že jsi s tím srozuměn, žes nezdědil nic z neplodných libůstek svého otce a svého děda. Tvůj děd hledal své nejvyšší blaho ve sbírce nevzhledných uměleckých děl, ze kterých se nikdo, opravdu nikdo nedokázal těšit s ním. Tvůj otec pak žil v drahocenném zařízení, jehož nikoho nenechával spoluužívat. My se zařídíme jinak a doufám, že s tím souhlasíš.

Pravda, mně samému nezbude v našem celém domě jiné místo než psací stůl a nemám ještě ani potuchy, kam jednou postavíme kolébku. Ale zato je mimo dům místa dost. Pro muže máme kavárny a kluby, pro ženy vycházky a vyjížďky a pro muže i pro ženy krásná letoviska na venkově. Největší výhoda při tom všem je ještě ta, že náš kulatý stůl bude úplně obsazen a otci se tím znemožní, aby si zval do domu přátele, kteří ho tím horlivěji pomlouvají, čím více on si dává záležet, aby je pohostil.

Jen nic zbytečného v domě! Jenom ne příliš mnoho nábytku a nářadí, jen žádné kočáry a koně! Jenom hleď, abys měl peníze, a pak si můžeš každý den dělat, co se Ti zlíbí, ovšemže rozumně a s mírou. Pryč se zásobou šatů a vždy mít na sobě jen věci nejnovější a nejlepší! Muž ať obnosí svůj kabát a žena ať prodá svou sukni, jakmile jen trochu vyjde z módy. Nic mi není protivnější než mít v majetku brak a takové hadry. Kdyby mi někdo daroval sebedražší kámen s podmínkou, že jej budu nosit denně na prstu, nepřijal bych ho. Jakápak radost z mrtvého kapitálu? To je mé veselé vyznání víry: hledět si obchodu, vydělat peníze, povyrážet se s rodinou a o ostatní svět se starat jenom potud, pokud z něho mohu mít užitek.

Teď ovšem řekneš: ‚Jakpak v tom vašem vykutáleném plánu je pamatováno na mne? Kam se mám podít já, když mi prodáte otcovský dům a ve vašem není prázdného místečka?‘

To je vskutku to nejhlavnější ze všeho, švagříčku, a hned Ti to povím, jak to ud…