Viléma Meistera léta učednická

Jedenáctá kapitola

Je teď na čase, abychom blíže poznali i otce obou našich přátel: dvojici mužů velmi různého smýšlení, jejichž názory se však shodovaly v tom, že oba pokládali obchod za nejvznešenější zaměstnání a že oba byli nejvýš dbalí každého zisku, který jim mohl vyplynout z nějaké spekulace. Starý Meister hned po otcově smrti zpeněžil drahocennou sbírku obrazů, kreseb, mědirytin a starožitností, úplně přestavěl a zařídil svůj dům podle nejnovějšího vkusu a uplatnil své ostatní jmění, kde jak jen mohl. Značnou část z něho dal do obchodu starému Wernerovi, který byl proslulý jako zdatný obchodník, jehož spekulacím štěstí přeje. Ale nic si starý Meister tolik nepřál, jako vštípit synovi právě ty vlastnosti, kterých se jemu samému nedostávalo, a aby dětem zanechal majetek, na který kladl největší váhu. Měl sice zvláštní zálibu v nádheře, v tom, co je nápadné, ale chtěl, aby to zároveň také mělo trvalou vnitřní cenu. V jeho domě musilo vše být solidní a masivní, zásoba hojná, stříbrné nádobí těžké, příbory drahocenné; proti tomu bylo hostí pořídku, neboť každá hostina byla slavností, která se jak pro náklad, tak pro námahu nemohla často opakovat. Jeho domácnost šla rozvážným a jednotvárným krokem, a co se v ní pohybovalo a stále obnovovalo, bylo právě to, co nikomu nepůsobilo nijaký požitek.

Zcela opačným životem žil starý Werner v svém temném a nevlídném domě. Když skončil práci u prastarého pulpitu v uzounké pisárně, chtěl dobře jíst a pokud možná ještě lépe pít; nedalo mu také, aby těchto dobrot užíval sám a sám; musil vždy vidět při stole kromě rodiny i přátele a všechny cizí lidi, s jeho domem aspoň trochu spojené; jeho stolice byly prastaré, ale denně pozval někoho, aby na ně usedl. Dobrá jídla poutala pozornost hostů a nikdo si nevšímal, že se podávala na prostém nádobí. V jeho sklepě nebývalo mnoho vína, ale vypité obyčejně nahrazoval lepším.

Tak žili oba otcové, kteří se často scházeli, radili se o společných obchodech a právě dnes se usnesli, že vyšlou Viléma za obchodním řízením.

„Ať se ohlédne ve světě,“ řekl starý Meister, „a zároveň ať v cizích místech vyřídí naše obchody; nemůžeme prokázat mladému člověku většího dobrodiní, než když ho hodně brzy zasvětíme do jeho životního povolání. Váš syn se tak šťastně vrátil ze své výpravy a pořídil tak dobře, že jsem vskutku zvědav, jak se bude chovat můj; bojím se, že zaplatí větší školné než váš.“

Starý Meister, který měl o synovi a jeho schopnostech velké mínění, řekl tato slova v naději, že mu bude jeho přítel odporovat a vyzdvihovat výtečné vlohy mladíkovy. Ale v tom se zklamal; starý Werner, který v praktických věcech nikomu nedůvěřoval než tomu, koho vyzkoušel, odvětil klidně: „Musíme to zkusit; můžeme ho poslat právě touž cestou; dáme mu předpis, kterým se bude řídit; jde o to inkasovat různé dluhy, obnovit staré známosti, navázat nové. Může také přispět k urychlení spekulace, o níž jsem vám onehdy vypravoval; neboť v té věci málo pořídíme, pokud nezískáme na místě samém přesné zprávy.“

„Ať se tedy připraví,“ odvětil starý Meister, „a vyrazí jak možná…