Viléma Meistera léta učednická

Johann Wolfgang Goethe

89 

Elektronická kniha: Johann Wolfgang Goethe – Viléma Meistera léta učednická (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: goethe13 Kategorie:

Popis

Johann Wolfgang Goethe: Viléma Meistera léta učednická

Anotace

Johann Wolfgang Goethe – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Viléma Meistera léta učednická“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Pátá kapitola

Vilém se již dávno zabýval překladem Hamleta; užíval při tom duchaplné práce Wielandovy, která ho vůbec po prvé seznámila se Shakespearem. Co v ní bylo vypuštěno, doplnil, a tak ve chvíli, kdy se jakž takž se Serlem dohodl o nové úpravě, měl v ruce úplný exemplář. Dal se nyní podle svého plánu do škrtání a pořizování vsuvek, do oddělování a spojování. Pozměňoval a často pozměněnému zase vracel původní podobu; byl sice se svým nápadem tuze spokojen, avšak při vypracování se mu přece jen pořád zdálo, že tím vším originál jen kazí.

Jakmile byl hotov, přečetl svou práci Serlovi a ostatní společnosti. Projevovali s ní velkou spokojenost, zvláště Serlo učinil mnoho příznivých poznámek.

„Velmi správně jste vycítil,“ pravil mezi jiným, „že tento kus provázejí vnější okolnosti, že však musí být jednodušší, než jak nám je podal velký básník. Co se děje mimo jeviště, co divák nevidí, co si musí představovat, to všechno je jakési pozadí, na němž se pohybují jednající osoby. Velký, jednoduchý výhled na loďstvo a Norsko kusu náramně prospěje; kdybychom jej úplně vynechali, zbyl by z něho jenom rodinný výjev, a velký poznatek, že se tu skrze zločiny v jeho lůně a topornosti hroutí do zkázy celý královský dům, nebyl by pak vyjádřen ve vší své mohutnosti. Zůstane-li však toto pozadí samo mnohotvaré, roztěkané, zmatené, oslabí to dojem z charakterů.“

Tu se Vilém zas přidal k Shakespearovi a dokazoval, že psal pro ostrovany, pro Angličany, kteří jsou zvyklí vidět i v prospektu jen lodi a námořní cesty, francouzské pobřeží a piráty; že to, co pro Angličany je naprosto obvyklé, nás už rozptyluje a mate.

Serlo to musil uznat a oba se shodli na tom, že toto vážnější, jednodušší pozadí, když se přece hra má provozovat na německém jevišti, je pro naši představivost nejvhodnější.

Úlohy byly už předtím rozděleny: Polonia se ujal Serlo, Aurelie Ofélie. Laertes byl už svým jménem předurčen; jeden sporý, čilý mladík, nově přišlý, dostal úlohu Horácia; jen s králem a s duchem byli poněkud na rozpacích. Pro obě úlohy byl tu jen starý bručoun. Serlo navrhoval za krále pedanta, Vilém proti tomu bouřlivě protestoval. Nemohli se dohodnout.

Dále ponechal Vilém v svém kusu neporušeny obě úlohy Rosenkrantze a Guildensterna. „Proč jste je nespojil v jednu?“ ptal se Serlo, „tato úspora by se přece provedla jako nic.“

„Bůh mě uchovej před takovými úsporami, které ruší smysl a účinek,“ odvětil Vilém. „To, co tito dva lidé jsou a činí, nemůže být představováno jedním. V takových maličkostech se ukazuje Shakespearova velikost. Všechno to tichošlápství, uhýbání, podlízání a poklonkování, přikyvování, lichocení a lísání, ta opičí obratnost, to obskakování, to všudybylství a ta prázdnota, to počestné lotrovství, ta neschopnost, cožpak to všechno stačí vyjádřit jeden jediný člověk? Měl by jich být aspoň tucet, kdybychom je sehnali; neboť jsou něčím jen jako společnost, ba jsou společnost sama, a Shakespeare byl velmi skromný a rozvážlivý, že pustil na jeviště jen dva takové reprezentanty. Ostatně je kromě toho potřebuji v své úpravě jako spřežení, které kontrastuje s jediným dobrým, skvostným Horáciem.“

„Rozumím vám,“ řekl Serlo, „a můžeme si pomoci. Jednoho dáme Elmiře (tak se jmenovala nejstarší dcera bručounova); neuškodí, budou-li vypadat pěkně, a já ty loutky vycvičím a vycepuji jedna radost.“

Filina se náramně těšila, že bude hrát královnu v divadle na divadle. „Tohleto zahraji, že to bude jako doopravdy,“ zvolala, „jak se v rychlosti vdáme za druhého, když jsme prvního tak strašně milovaly. Jsem si jista, že budu mít velikánský úspěch a že každý muž si bude přát, aby se stal třetím.“

Aurelie se při těchto řečech zamračila. Její odpor k Filině se den ode dne stupňoval.

„Věčná škoda,“ řekl Serlo, „že nemáme balet. Jinak byste se svým prvním a druhým mužem zata…