Cagliostro

Výstup 6.

PŘEDEŠLÍ. MARKÝZA. MARKÝZ; potom PLUKOVNÍK ŠVÝCARSKÉ GARDY a ŠVÝCAŘI.

MARKÝZA (vstupujíc do besídky mezi neť a kanovníka): Pospěšte si, příteli, odejděte; zaslechla jsem hřmot, ani chvilku zde nejste v bezpečí. Mohli by zpozorovat, že princezna není v zámku; rychle, musíme odsud.

KANOVNÍK (násilím se odpoutávaje od neteře): Musím pryč, půjdu. Žijte blaze, nenechte mne prahnout celou věčnost. (Odchází tiše dozadu nalevo.)

MARKÝZA: Teď za mnou, neti. Buďte zdráv, markýzi, pořiďte dobře, brzo zas uvidíte svou choť – i svou přítelkyni. Na rozloučení ho, neti, obejměte.

MARKÝZ (obejme neť a přitáhne ji k sobě): Sem ke mne, má krásná, pojďte se mnou, tam přede dveřmi čeká můj kočár.

NEŤ (váhajíc): Bože můj, co z toho bude!

MARKÝZA (zadržujíc neť): Co to znamená, markýzi? Zbláznil jste se?

MARKÝZ: Nedělejte rámus; to děvče je mé. Nechte mi to stvoření, jsem do ní šíleně zamilován; a já vám za to slibuji, že věrně vyřídím, cokoli jste mi uložila. Jedu do Anglie, obstarám vaše obchodní věci, budem vás tam očekávat a uvítáme vás ve vší poctivosti; ale tu dívku mi nechte!

MARKÝZA: To není možné! Pojďte za mnou, neti. Co říkáte té troufalosti mého muže? Mluvte! Jste s ním smluvena?

NEŤ (váhavě): Tetičko –

MARKÝZ (táhne ji za sebou): Vyznejte se, bez přetvářky! Jsme dohodnuti! Pojďte! Bez odporu, sice ztropím hluk, jsem v zoufalství všeho schopen, ještě nás všechny vyzradím.

MARKÝZA: To je hrozné, hrozné! Jsem zničena.

(Pojednou lesní rohy ustanou ve své zrychlené hudbě.)

PLUKOVNÍK (veda zpět kanovníka; za ním dva Švýcaři): Sem, pane, sem!

KANOVNÍK: Čeho se to opovažujete? Na tuto promenádu smí každý!

PLUKOVNÍK: Každý, kdo tam jde na procházku, ale zločinec ne! Neutečete nám; vzdejte se dobrovolně.

KANOVNÍK: Myslíte, že jsem neozbrojen? (Vyjme z kapsy pistol.)

PLUKOVNÍK: Zastrčte tu pistol. Střílet po mně můžete, ale ze zahrady se dostat, to ne. Všechny příchody jsou obsazeny. Nikdo nemůže ven. Vpravte se do osudu, když jste se do něho tak svévolně hnal.

MARKÝZA (jež naslouchala): Zas něco nového a nečekaného! Pojďte branou. Nebudem-li svorní, záhynem společně.

(Markýza, markýz a neť chtějí se uchýlit branou, odkud přišli; do cesty jim vstoupí dva Švýcaři.)

MARKÝZA: Jsme zničeni!

MARKÝZ: Jsme zrazeni!

NEŤ: Jsem ztracena!

KANOVNÍK (jenž se v tu chvíli dostane vedle neteře): Bože!

PLUKOVNÍK: Nikdo se nehýbej! Jste všichni mými zajatci.

KANOVNÍK (ukazuje na neť): I ta zde?

PLUKOVNÍK: Ano!

KANOVNÍK: Mé neštěstí je tak velké, že si ho ani domyslit nedovedu.

PLUKOVNÍK: Ale vaše nerozvážnost je ještě větší.

KANOVNÍK: Všechny výčitky snesu, podstoupím trestů, co mi jich uražená spravedlnost naloží; půjdu s vámi, odvlečte si mne do žaláře, máte-li to nařízeno: jen se chovejte ucti…