Hermann a Dorothea

Johann Wolfgang Goethe

59 

Elektronická kniha: Johann Wolfgang Goethe – Hermann a Dorothea (jazyk: Čeština)

Katalogové číslo: goethe08 Kategorie:

Popis

Johann Wolfgang Goethe: Hermann a Dorothea

Anotace

Johann Wolfgang Goethe – životopis, dílo, citáty

Další informace

Autor

Jazyk

Název originálu
Překlad

Formát

ePub, MOBI, PDF

Recenze

Zatím zde nejsou žádné recenze.

Buďte první, kdo ohodnotí „Hermann a Dorothea“

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Úvod

Letos je tomu sto roků, co veliký Goethe vydal krásný svůj epos „Hermann a Dorothea“ v 9 zpěvech, který záhy byl po zásluze oceněn[3] a do všech moderních jazyků přeložen, ba i do latiny a řečtiny.

Němci jsou právem hrdi na toto dílo, které vedle své veliké ceny poetické má tu vlastnost, že je to báseň ryze německá, národní. Děj položen do malého města německého a do doby velmi pohnuté, kdy francouzská revoluce rozvířila všecku společnost evropskou, zvláště však pohraniční sousedy německé. Osoby vzaty jsou z lidu a ze skutečného života, ale Goethe udělal z nich typy současných Němců. Vizme jen Hermannovy rodiče a Hermanna samého. Tak i ostatní osoby.

Právem Němci vidí v nich své lidi, ač ovšem podobné postavy jsou u i národů jiných.

Avšak i vlastenecký duch vane z básně. Zajisté dotýká se mile srdcí německých, když jim Goethe v VI. (1–39) ústy stařičkého soudce líčí, s jakým nadšením sousední Němci přijali nová hesla o rovnosti a svobodě, jak rádi přivítali Francouze jakožto nositele a šiřitele krásných těch nauk. Srv. VI (6 nn).

Neboť kdo popřít to můž’, že mu srdce se zdvihalo výše,
jakož i volnější hruď že mu bouřila čistšími tepy,
jakmile první zář toho nového vzcházela slunce,
když se i o právě lidském, všem společném, mluviti začlo,
o slavné rovnosti všech i svobodě povznášející.

Když však Francouzi jali se Němce utiskovati, tu vzchopili se a nepřítele zahnali VI (66–75). Goethe vylíčil tu Němce národem statečným a opravdu svobody milovným. I starcovo vypravování o činu statné Dorothey jest na oslavu žen německých VI (104–118).[4]

Slova Hermannova IV (72–102). zvláště však v. 87–88 a 98–102 jsou pravým apelem na vlastenecký cit Němců, aby statečně hájili své vlasti proti Francouzům. – Nicméně jinde Goethe vyslovuje se proti dravému proudu revoluce, válečným hrůzám a převratům. Srv. IX (305) Hermann, jehož ústy G. mluví ke svým krajanům, jest ochoten chopiti se kdykoli zbraně za svou otčinu, ale touhou jeho není válka, nýbrž mír a pořádek.

Neníť ozdobou Němcům, by toto strašlivé hnutí
šířili dál a sami sem tam se klátili v zmatku

atd. až po v. 318.

Soudce s nadšením vylíčil, jak bránili se Němci a zvítězili VI (66–75), avšak nicméně vzpomíná s hrůzou na žalostné ty výjevy a dodává VI (76–80):

Kéž bych nikdy již víc v tak ohavném zbloudění nezřel
člověka! Lepší jest hled i na zvíře zuřivé věru.
Nemluvtež o volnosti, že lidé se dovedou řídit!
Rozpoutáno se jeví vše zlé — jež daleko zákon
do všech koutů byl zahnal — jen jakmile závora padne.

Neméně působí na cit německého čtenářstva i mravní čistota jednajících osob, které sice nejsou všecky bez chyb, ale vady jejich nejsou úhonné.

Takto mluvil k svým krajanům největší jejich básník, chlouba svého národa, a to v době, kdy Němci byli v boji s nepřátelskými Francouzi.

Když pak báseň velice vyniká ještě i cenou poetickou, jazykem, veršem, kompozicí i mistrnou charakteristikou osob, není divu, že Němci pokládají Hermanna a Dorotheu za pravou perlu své literatury.…