Rudolf Medek

Rudolf Medek byl voják z povolání, prozaik a básník. Narodil se v Hradci Králové roku 1890.

Původně byl učitel, ale v první světové válce vstoupil do legií v Rusku, zde se mj. účastnil i Bitvy u Zborova. Po návratu do Českoslovenka se stal plukovníkem, v roce 1929 byl povýšen na brigádního generála.

Roku 1919 mu britský král udělil Řád Za vynikající službu (Distinguished Service Order), ve Francii získal řád Čestné legie, tato vyznamenání po mnichovské dohodě vrátil.

V letech 1920–1929 byl ředitelem Památníku odboje a v letech 1929–1939 Památníku osvobození. Od roku 1929 působil i v politice, ale jen jako nestraník (jako voják nemohl být totiž členem žádné politické strany). Roku 1934 je v čele protiněmeckých demonstrací a varoval před bolševismem a hitlerismem Roku 1940 v předvečer jeho smrti byly jeho knihy vyřazeny z knihoven.

Rudolf Medek zemřel v Praze v srpnu 1940.

Po návratu domů z legií se Rudolf Medek věnoval spisovatelské práci. Popularizoval činnost Čs. legií v zahraničí. Medkova básnická tvorba vycházela z Moderní revue.

• Půlnoc bohů, 1912
• Lví srdce, 1919
• Zborov, 1918
• Ohnivý drak: román z války I, 1921
• Veliké dni: román z války II, 1923
• Ostrov v bouři: román z války III, 1925
• Mohutný sen: román z války IV, 1926
• Anabase: román z války V, 1927
• Za domovinu, 1926
• Medvídci presidenta Masaryka, 1927
• Plukovník Švec, 1928
• Legenda o Barabášovi, 1932
• O našich legionářích, dětech a zvířátkách na Sibiři, 1923